reinkarnácia a kresťanstvo pocahontas a jej farby vetra ramakrišna

52 Pages·2007·6.44 MB·Slovak

REINKARNÁCIA A KRESŤANSTVO POCAHONTAS A JEJ FARBY VETRA RAMAKRIŠNA
U U
Štvrťročník p re u vedenie duchovných hodnôt do života
Číslo 9
jar 1996
Pravda víťazí,
ale až nakoniec
K str. 40: “Poèujte slovo panny Lachesis, dcéry Nevyhnutnosti. Každý nech si zvolí
život, s ktorým potom ostane nevyhnutne spojený. Vinu má volite¾; Boh je bez viny!”
2
Z OBSAHU:
(cid:151) REINKARNÁCIA A KARMA
4. prednáška z cyklu Úvod do antropozofie- str. 5
(cid:151) POCAHONTAS A JEJ FARBY VETRA
Prelínanie fyzického a éterického sveta v indiánskej
rozprávke- str.10
(cid:151) CHARTRES
Žiarivé ohnisko stredovekej vzdelanosti - str. 14
(cid:151) RAMAKRIŠNA
Paraboly - str. 16
(cid:151) ŠAHRAZÁD A ROZPRÁVANIE Z TISÍC A JEDNEJ NOCI
Panenskosť ako duševná vlastnosť - str. 18
(cid:151) REINKARNÁCIA A KRESŤANSTVO
Orientálna a západná koncepcia prevtelovania - str. 19
(cid:151) RUDOLF STEINER -- TVŮRCE ANTHROPOSOFIE
1. prednáška z cyklu Úvod do anthroposofie - str. 23
(cid:151) RAMAKRIŠNA
Milí priatelia,
Světec z Dakšineswaru - str. 27
ko èasto ste po-
èuli okolo seba
(cid:151) MYŠLIENKA REINKARNÁCIE V ZÁPADNÝCH
aj medzi sebou
DUCHOVNÝCH TRADÍCIÁCH
hovori: “Ja viem
... v citátoch osobností európskej filozofie - str. 31 - ale ostatní to
nechápu! Èo je
(cid:151) ZRKADLO DUŠE platné, keï
chcem dobre ale som sám? To by
Spytovanie svedomia - str. 39
sa najprv museli zmeni všetci, aby
sa nieèo zmenilo. Moja dobrá vô¾a
(cid:151) PLATÓN O REINKARNÁCII nezaváži!”
Úryvok z desiatej knihy Platónovho dialógu "Štát" - str. 40 Milí moji, nie je to pravda.
Chcem, aby ste vedeli, a vedeli
vysvetli aj ostatným, že to tak nie
(cid:151) PREČO SA ZAMILOVANÍ DÍVAJÚ NA MESIAC
je. Nepredstavujte si, že ste kvap-
Ako sa v čase, keď sa Mesiac oddelil od Zeme,
ka v mori, ktoré treba celé prelia
oddelili pohlavia - str. 42 po kvapkách. Predstavujte si, že
ste iskierka v kope slamy, od ktorej
(cid:151) ROSA DUŠÍM sa môže chyti celý svet!V duchov-
nom svete nerozhoduje kvantita,
Alegorické obrazy ľudského života - str. 45
ale kvalita. Jeden vidiaci môže
zaváži viac ako tisíc slepých!
(cid:151) KAPRADINA Èi ste si nevšimli, že zmeny v
Duchovní význam květin - str. 46 myšlienkovej atmosfére ¾udstva sa
nedejú lineárne, ale v náhlych zlo-
moch? Najväèšia èas ¾udstva stále
(cid:151) BEZPEČNOSTNÉ PRAVIDLÁ KOMUNIKÁCIE S
ešte nedokáže myslie sama - as-
INTELIGENCIAMI Z INÝCH ROZMEROV
poò nie vo všetkých oblastiach - ale
(25 pravidiel normálnosti) - str. 47 len s kolektívom. ¼udia majú vy-
3
hranený názor na to, že ¾úbia re- vašom okolí v krátkom èase zmení Len nesmiete chcie, aby to bo-
zance s makom a nenávidia re- na vec názor! Uistia vás, že na to lo hneï. Duch èasu pozná ten pra-
zance s lekvárom - a cítia sa za to práve prišli sami. Sèasti aj áno. vý okamih; len musí ma v rukách
osobnosami. Ale na základné Ale len vy budete vedie, že tá sústredený kapitál, ktorý vytvára-
otázky života, hodnôt, usporiada- ve¾ká istota nevidite¾ne vyžaruje z me naším myslením. Každá správ-
nia spoloènosti nemajú ešte žiaden vás; že ste oporou stoviek a možno na myšlienka a cit sú ako strieborná
názor, tie nevedia posúdi, v tých tisícov; a že keï duševne zakolí- a zlatá minca do pokladnièky.
sa len prikláòajú k jednotlivcom, šete, aj oni zneistejú. Duch èasu ich použije najlepšie.
ktorí sa v tejto oblasti už aspoò Všetci, ktorí vás majú radi, vaši Nie je našou starosou, kedy.
èiastoène orientujú a majú odvahu priatelia a známi, ktorí k vám majú Ko¾kokrát v dejinách vidíme ne-
tvori vlastné myšlienky. nejaký vzah, sa vnútorne obraca- jakú osobnos alebo malú skupinu,
Tých, èo prispievajú do myš- jú na vás a sú s vami spojení svietia- ktorá vytvorila nieèo, èo sa v tom
lienkovej atmosféry ¾udstva sku- cimi vláknami. Oni sa rozhodujú v èase nemohlo uskutoèni, lebo na
toène nieèím novým, je len hàstka. nejakej konkrétnej situácii - a vy to neboli ešte podmienky. Ko¾kí mu-
Ostatní sa (zatia¾ žia¾) len pasívne práve v nejakej inej, ale po duševnej seli položi život za nejakú myš-
pridávajú k už existujúcim myš- stránke je podobná: keï potom vy lienku - sami proti všetkým. A
lienkovým prúdom. Sú v myšlien- padáte, preleje sa èas vašej du- potom jednu èi dve generácie po
kovom svete len ako zástavy, ktoré ševnej ažoby k nim a zavesí sa na ich smrti pozorujeme také premeny
vlajú tam, kam práve fúka vietor. nich ako príaž; ale keï ste sta- v myšlienkovej aure Zeme, že ono
Preto nie je problém pre nové myslenie sa viac nedá
chytrého èloveka presvedèi zadrža.
ich o nieèom - a vzápätí o Veï ako by sa aj mohla
opaku toho istého. ¾uïom ich vô¾a plni hneï?
V minulosti mala volebné Na svete je pä miliárd ¾udí
právo iba š¾achta; lebo sed- - a každý si želá nieèo iné!
liak nemohol celospoloèen- Väèšina ¾udí si stále ešte
ským záležitostiam jednodu- neželá žiadnu Pravdu ani
cho rozumie. My ale teraz Spravodlivos, ale úplne iné
chceme, aby všetci boli veci. Aj to všetko vytvára
š¾achta. Preto sme vyjadrili potenciály, ktoré sa musia
¾uïom takú ve¾kú dôveru; ho- vyži. A vyži sa môžu len v
ci ani dnes by vlastne väèšina ne- toèní, pociujú vás vo svojom vnútri èase, postupne. Všetky nepravosti
smela ís voli. Vyjadrili sme im dô- ako silu, ktorá im je oporou. So musia najprv dosta možnos, aby
veru ako skutoèným osobnostiam, všetkými, ktorí práve riešia ten sa sami usvedèili ako falošné. Èím
hoci nimi ešte celkom nie sú, lebo istý duševný problém, ste ne- väèší omyl, tým hluènejšie sa pre-
chceme, aby nimi boli. Chceme im vidite¾ne spojení a prispievate k tláèa do popredia, tým skôr príde
stᝠpo boku v procese uèenia a jeho riešeniu spoloène. Tak si na rad, tým skôr uvo¾ní miesto nie-
máme to¾ko lásky, aby sme znášali ¾udia pomáhajú nies navzájom du- èomu inému. ¼udia sa musia sami
spolu s nimi dôsledky ich nespráv- ševné bremená - a pritom jeden, presvedèi, že sa mýlili. Pravda
nych rozhodnutí... lebo v tomto pro- ktorý poznal, môže by v duchov- príde až nakoniec. Nebesá sú ve¾-
cese sme spolu všetci spojení! nom svete ako slnce, ktoré vydá ké práve tým, že dokážu privies
Jeden nezotrvá v omyle dlho, svetla za tisíc tlejúcich uhlíkov; každého k Pravde bez toho, aby
keï druhý má len èistú pravdu; a môže by pilierom, skalou, o ktorú znásilnili jeho individuálnu slobod-
v prítomnosti takého èloveka, kto- sa zachytia tisíce. nú vô¾u. Múdry èlovek to vie, a pre-
rý je pravdivý, nikto viac nemôže Niè, èo ste si vnútorne vydo- to je trpezlivý. Vie, že svojou vnú-
zosta taký istý ako predtým! bili, èo ste vo svojom myslení a tornou pevnosou najlepšie prispe-
Len sa skúste prepracova sa- chcení vytvorili skutoène cenné, je v tomto poznávacom procese k
mi k nejakému jasnému poznaniu o nevýjde nazmar; ani zrnko. To jeho urýchleniu. Pravda zvíazí;
svete, k istote, za ktorú môžete aj všetko sa ukladá v pokladniciach ale až nakoniec.
zomrie - a uvidíte: desiatky ¾udí vo èasu; a raz sa to uskutoèní. Sophia
4
4. pøednáška z cyklu Úvod do Anthroposofie, Praha, èerven 1990
Reinkarnace a karma
(jako odpovìï evropského myšlení staré indické moudrosti)
Jan Dostal
Když se středověký člověk zadíval za branou zrození přítomnost Boha
vzhůru k noční obloze, prožíval, cítil Stvořitele, z jehož rukou přijali život.
něco jiného než my. Měl Že by oni sami mohli
neurčitou představu ne- existovat dávno p řed
beské klenby nad sebou, zrozením, to jim neřpiš-
a jako my někdy říkáme, lo na mysl. A za branou
že “oči jsou okna do smrti tušili nějaký druh
duše”, tak předpokládal, cesty zpět k Bohu. Ale
že hvězdy jsou okna do i z hlediska materialis-
nebe. A za nebeskou mu poskytovala před-
klenbou, v záplavě ne- stava jednorázového ži-
beského světla, tušil pří- vota jakýsi druh poho-
tomnost laskavého bož- dlné jistoty: před zroze-
ského Otce. (Ješět Beet- ním - nicota, po smrti -
hoven v závěrečné větě zase nicota, a tato nico-
IX. symfonie vyjád řil ta se přece podobá tem-
tuto představu v podi- notě spánku a spánek
vuhodném zhudebnění.) není nic zlého? A nyní
Ale pak přišel Ko- přichází anthroposofie
perník, přišel Kepler, se zvěstováním o ne-
přišel Galilei a předsta- sčetných životech člo-
va nebeské klenby byla věka směrem do minu-
rozmetána představou losti, až do mlhavého
nekonečného prostoru. šera dávnověku a o ne-
Kde měl člověk nyní sčetných budoucích ži-
hledat ochranu Boží? votech, až do sv ětel-
Nové astronomické poj- ných dálek budoucích
my vyžadovaly úpln ě zduchovělých sv ětů.
nový vnitřní poměr ke Proč vlastn ě? Řekli
světu. Těžko se dnes jsme, protože dozrál
vmýšlíme do pocitu čas.
opuštěnosti, který skli- Jak to, že dozrál
čoval lidi 17. století. čas? Je třeba se dívat,
Slavný matematik, fyzik pozorovat. Když na ja-
a filosof Pascal jej vy- ře vidíme, jak z holé
jádřil slovy: “To věčné půdy vyrážejí klí čící
mlčení těch nekonečných prostor mne Ale v našem století dozrál čas, lístky rostlin, víme, že nadešla doba
děsí.” abychom podobn ě odložili útuln ě vegetace, že přijdou květy a že bu-
A přece bylo nutné, aby se lidstvo omezenou představu lidského života, deme sklízet plody. Tak jeř etba vidět,
vyrovnalo s vědomím nekonečnosti omezeného zrozením a smrtí. A aby- jak se v minulých stoletích v Evropě
vesmíru. Vývoj lidskéhoě vdomí vyža- chom dovedli stanout tváří v tvář ne- v mnoha a mnoha duších objevuje
doval, abyč lověk odložil dávné, polo- konečnosti své vlastní bytosti. Dale- myšlenka opětovných lidských živoůt.
snové, obrazné představy o světě a na- ko do minulosti branou zrození sahá Je zajímavé, jak málo se o tom ví.
hradil je přesnějšími, fyzicky jasnější- tato nekonečnost a daleko do budouc- Mluví-li někdo o reinkarnaci, před-
mi a věcnějšími. Dnes už jsme si zvyk- nosti branou smrti. Není snadné se pokládá se, že to samozřejmě vyčetl z
li. Představa nekonečného vesmíru už vyrovnat s touto představou. Zbožní “indické filosofie”. Nalistujete-li si
nás neděsí. lidé se po staletí bez ní obešli, tušili jméno Rudolfa Steinera v naučném
5
slovníku, dočtete se mezi jinými neho- jako desky staré knihy, z nichž byl
ráznostmi, že převzal indické učení o vyňat obsah a jež jsou oloupeny o
reinkarnaci. Ale tuto představu není nápis i zlacení... Avšak dílo samo
třeba čerpat z Indie. Je to trestuhodná nebude straceno, nýbrž objeví se jed-
vědecká neinformovanost a nedbání noho dne v novém, krásn ějším vy-
skutečnosti, jestliže někdo takto usu- dání, přehlédnuto a opraveno pisa-
zuje. Tato neinformovanost pak zkres- telem.”
luje všechny představy o této nauce. O neúprosnou abstraktní logiku
Neboť nauka o reinkarnaci má řpede- Immanuela Kanta opírá svou nauku
vším i své hluboké evropské kořeny, celá moderní fyzika. Od něho, jak ví-
vyznačené osobnostmi jako Pytago- me, pochází představa, že planety
ras, Platón, církevní myslitel Origenés vznikly odštěpením z rotujícího Slun-
a odvážný myslitel 16. století Gior- ce. Ve své filosofii se snažil neúproěsn
dano Bruno, odsouzený k upálení. Ale oddělit, co z našeho vědomí o světě je
nejen že tu je tato stará evropská tradi- subjektivní a co objektivní. Kant ne-
ce: v kulturním živoět posledních sta- věřil, že by se člověk vracel na Zem.
letí se objevuje velkřáa da význačných Ale věří ve věčný pokrok duše a v to,
myslitelů, vědců a spisovatelů, kteří že bude pro své zdokonalení žít na dal- Immanuel Kant: “Duše bude
se hlásili k myšlence reinkarnace a proších a dalších hvězdách. pro své zdokonalení žít na dalších
které tato myšlenka byla často jedi- Toto všechno jsou, pravda, ještě a dalších hvězdách”
ným východiskem, jedinou možností, představy příležitostné. Úplně novým,
jak pochopit smysl života uprostřed silným jasem zazářila myšlenka zno- musí především klást otázky. Kdo má
krizí a konfliktů, v nichž se octli. vuzrození v úvaháchG ottholda Eph- pocit, že je mu všechno jasné, kdo není
Čím to, že se o tom tak málo ví? reima Lessinga, dramatika, kritika, schopen se protrpět otázkami až tam,
Především proto, že běžné příručky a osvíceného myslitele. Uvažuje o vývo- kde mu začnou svítat odpovědi, ne-
životopisy se snaží to taktně zatajit, ji lidstva, o jeho stupních, a dochází k pozná, co je to vnitřní vývoj a nevy-
zastřít tuto - řekněme: podivnou sla- závěru: lidstvo by se nemohlo zdoko- prostí se z myšlenkových návyůk, kte-
bůstku velkých osobností. A tak se v nalovat po těchto stupních, kdyby ji- ré mu vštípila výchova nebo materia-
povědomí lidí 20. století udržujeř ped- mi neprošel i každý jedinec. Neseme listická věda nebo příliš prosté nábo-
stava, že myšlenka znovuzrození je v sobě celou minulost lidstva a sami ženství. Cesta k přesvědčení o reinkar-
pro evropskou kulturu cizorodým živ- v sobě na ní stavíme dál. Citujeme zá- naci začíná tím, že už nebudeme za-
lem, zbloudilým kouskem orientu. věr jeho spisku “O výchově lidstva”: puzovat otázky, které klade naše srd-
Uvedeme si aspoň některé z oněch “Proč by také nebylo možné, že ce.
osobností a budeme mít možnost se každý jednotlivý člověk už byl na tom- Ale všimněme si především, čím
přesvědčit, jak tato myšlenka vůbec to světě více než jednou? Je tato hy- se odlišuje Lessingova představa od
nemusí být intelektuálním vrtochem, potéza proto tak směšná, že je nej- klasického indického pojetí reinkarna-
ale organickou součástí celého pohle- starší ze všech? Že lidský rozum, než ce, jak se s ním například setkáváme
du na svět. ho rozptýlilo a oslabilo školské mud- v buddhismu. Pro Lessinga je myšlen-
Kdo by se nadál, žeD avid Hume, rování, na ni připadl hned z kraje? ka znovuvtělování neodmysliteln ě
ten, kterého Masaryk cituje jako nej- ... Proč bych se neměl vracet tak čas- spjatá s myšlenkou vývoje. Dějiny ne-
výraznějšího představitele filosofické to, dokud jsem schopen získávat nové jsou stálým opakováním téhož, jsou
skepse 18. století, nejnelítostnější kri- poznatky, nové dovednosti? Odnáším cestou, která má svůj směr, jsou stá-
tik náboženských představ, napsal, že si snad najednou tolik, že už nestojí lým zdokonalováním. A reinkarnace,
“převtělování je jediný názor tohoto za námahu se vrátit? Proto tedy ne? při níž si člověk uchovává v hloubi
druhu, jemuž filosofie může věnovat - Nebo protože zapomínám, že už své bytosti výtěžek z minula, je pros-
pozornost”? jsem tu byl? Blaze mi, že to zapomí- tředkem k tomuto stálému zdokona-
Nebo jeho francouzský současník nám. Vzpomínka na předešlé stavy by lování. Jak jinak to vidí Ind! Proě nho
Voltaire, racionalista, nemilosrdný mi dovolovala leda špatné využití je reinkarnace nuceným návratem do
posměváček, že se vyjadřuje: “Učení současného. A co pro teď musím za- říše klamu a utrpění, něčím nevíta-
o převtělování není ani absurdní ani pomenout, cožpak jsem to zapomněl ným, tragickým. Proto se buddhismus
nic neříkající ... Není o nic zázrač- navěky? Nebo protože by mě to stálo snaží, abyč lověka vyprostil z této nut-
nější narodit se dvakrát než jednou. příliš mnoho času? Cožpak je tenč as nosti. Pro Lessinga je reinkarnace ra-
V přírodě všechno prochází vzk ří- ztracen? A co tím zameškám? Což mi dostná možnost dalšího a stále nového
šením.” nepatří celá věčnost?” obohacování, nikoli ovšem pro osobní
Ale už o něco dříve si v Americe Všimněme si: Lessing, hluboce povznesení, nýbrž pro pokrok lidstva
Benjamin Franklin, pozdější slavný přesvědčený o nutnosti opětovných ži- jako celku.
vynálezce a státník, tehdy 23letý knih- votů, nic v těchto větách netvrdí, je- Znovuvtělování jako odpověď na
tiskař, navrhuje náhrobní nápis:“ Zde nom klade otázku za otázkou. Není hluboce prožívané otázky, reinkarnace
spočívá tělo Benjamina Franklina, totiž jiné cesty k přesvědčení o rein- jako předpoklad stálého vnitřního vý-
knihtiskaře, pokrm pro červy, něco karnaci, než cesta otázek. Člověk si voje, to jsou dva základní znaky, s ni-
6
miž se v evropském chápání reinkar- kříšením.” Reinkarnace člověka je - citujme: “Bolestného jsem prožil v
nace budeme setkávat stále znova. pro Goetha výrazem toho, že v celé posledních letech víc, než kdy p ři-
Je přirozené, že člověk, který se přírodě vládne jeden a týžř ád. znám. Co mne drželo, byla vlastn ě
sbližuje s myšlenkou reinkarnace, pro- Ale tyto verše mají ještě druhou myšlenka převtělování.” Tato myš-
tože ho k tomu vedou intenzívně pro- stránku. Byly darem pro paní Char- lenka podněcovala i dramatikHy eb-
žívané otázky, není tím zajišětn proti lottu von Stein, která měla na něho bela a Grillparzera. Vášnivě na ní
pochybnostem. Tak tomu bylo napří- tak silný vliv jako nikdo z jeho sčoaus- lpěl skladatel Gustav Mahler.
klad u Johanna Gottfrieda Herde- níků. A tím narážíme na další zdroj Filozof Arthur Schopenhauer ji
ra, u onoho osvícenského myslitele, Goethovy představy o reinkarnaci. Jak ovšem přijal z buddhismu, v její řped-
bez jehož filosofie dějin by před 200 to, že člověk může být člověku od křesťanské, životu nepřátelské podo-
lety asi nebylo došlo k našemu národ- první chvíle tak blízký, tak důvěrně bě. Podobně Richard Wagner; ve své
nímu probuzení. V mládí tempera- známý, jak to, že může mít nad ním poslední opeře, v Parsifalovi, jí však
mentní zastánce “palingenezie”, poz- takovou vnitřní moc, i když se s ním přece jen dává hluboce řkesťanský ná-
ději autor nejznámějšího polemického v tomto životě ještě neměl možnost dech.
spisu proti Lessingově “Výchově lid- sblížit? Svůj žhavý a jeho duši cela K myšlence reinkarnace dosěpl ta-
stva”. A přece nakonec - 6 let p řed pronikající cit si nemůže Goethe vy- ké předchůdce existencialismuS, ören
smrtí - píše článek o “palingenezii”, světlit nijak jinak, než nejdůvěrnějším Kierkegaard. Severský dramatik
kde najednou znova alespňo připouští spojením v minulém živoět. V tomto Henrik Ibsen ji vtělil do svého díla,
možnost nových vtělení. A v závěru smyslu bychom se ovšem také mohli Augusta Strindberga zachraňovala
říká: “Ať už Proz řetelnost buduje ptát ještě jinak: proč je nám někdo, v duševních krizích, když si připomí-
svou velkou stavbu pomocí duší, jež koho vůbec neznáme, na první pohled nal, že přítomným utrpením smývá
se vracejí, nebo pomocí duší nov ě obrovsky nesympatický? Otázky vý- své minulé viny. Dokonce i Tolstoj
přicházejících, jen když obojí dělní- znamných lidských vztah ů, jsme-li se jí zabýval, jak to dosvědčuje jeho
ci budou pracovat d ůkladně a do- ochotni se jimi zabývat, nás mohou deník.
bře!” Kolika vniřtními zápasy asi pro- dovést až k přesvědčení o tom, že tyto Z amerického sěvta nám ji ostatně
šel Herder nad myšlenkou oěptovních připomíná nejen automobilový král
životů! Jak vidíme, pro něho nemohla Henry Ford, ale i význačný myslitel
být tato otázka teoretickou hříčkou, “Není o nic zázra čnější Ralph Waldo Emerson.
ale neoddělitelnou součástí celoživot- narodit se dvakrát než jed- V našem století ji vyslovují básní-
ních a často bolestných myšlenkových nou. V přírodě všechno pro- ci Rilke i Stefan George, mluví o ní
zápasů. chází vzkříšením.” spisovatelé Jakob Wassermann i
V hlubokém, usměvavém klidu se Voltaire Franz Werfel.
idea reinkarnace objevuje uG oetha. A v českých kulturních dějinách?
Vyslovil ji mnohokrát, v rozhovorech V roce 1785 píšeJ osef Dobrov-
i básních. U něho můžeme objevit no- vztahy nevznikly teprve v tomto živo- ský Helfertovi:“ Od dobrotivosti nej-
vé prvky, charakteristické pro evrop- tě. Jenomže moderní člověk si tyto vyšší moudré bytosti lze očekávat, že
skou moderní podobu této myšlenky: otázky neklade, nezabývá se jimi, ne- touha po ryzí blaženosti, protože se
ptá se, jak vlastně vznikly jeho vztahy často na této scéně nerozvíjí, dojde
“Lidská duše
k tomu nebo onomu člověku. Neptá pozdě nebo brzy nasycení a obživy
je jako voda:
se, protože je přesvědčen, že na tako- aspoň na jiných scénách.” “Na jiných
s nebe se snáší,
vé otázky není možné najít odpověď. scénách”: Dobrovský tedy neuvažuje
k nebesům stoupá
Nebo je sám v sobě umlčí poukazem přímo o návratu na zem. Ale význam-
a zase dolů
na nervovou soustavu: kdopak ví, pčro ná je jeho argumentace: touha po bla-
k zemi se vrací,
moje nervy reagují právě tak a ne ji- ženosti se nemůže během jednoho ži-
v střídání věčném ...”
nak! Stále znova si můžeme uvědo- vota plně realizovat. Kdybychom to
Lidská duše je jako voda: Goethe movat, že moderníč lověk ztratil umě- poněkud zobecnili: lidské duchovní
byl přesvědčen o hlubokém příbuzen- ní žít s otázkami. A proto nenachází snažení zůstává v jednom živoět nut-
ství všeho tvorstva. Nejde mu jen o odpovědi. Hlubší chápání lidských ně něčím částečným, torzem. A do-
poetické přirovnání, ale o zásadu, kte- vztahů ale vede k myšlence znovu- brotivost Boží - tak soudí Dobrovský
rou uplatňoval i jako přírodovědec. vtělování. - nemůže být srozuměna s tím, aby
Reinkarnace je mu přírodním záko- Ve smyslu Lessingoěv a ve smyslu lidské životy byly přervány a ukon-
nem pro duševní existenci právě tak, Goethově se dopracovávář ada dalších čeny, aniž dojdou cíle svého usilování.
jako proměna vody v páru a zpětná osobností. Goethův přítel, básník, dra- Jeden lidský život je vždycky pouhý
proměna páry na vodu je něčím záko- matik a filosof Schiller, básník Höl- fragment, a to p řece nemůže Bůh
nitým v říši nerostné. Co se u vody derlin, estetik Schlegel (a to i po své chtít.
vyskytuje na nižším stupni, objevuje konverzi ke katolicismu), teolog Jako součást světového vývoje
se u člověka na vyšším stupni. Goet- Schleiermacher, romantický básník chápe reinkarnaci pokrčaovatel ve vě-
hovo uvažování se tu stýká s uvažo- Novalis. S rozmarnou samozřejmostí deckých snahách GoethovýchJ an Ev.
váním Voltairovým, s citovanou vě- o ní mluvíH einrich Heine, s krvavou Purkyně. Píše r. 1857 :“Nekonečnou
tou: “V přírodě všechno prochází vz- vážností Conrad Ferdinand Meyer řadou sborů životních pokračovati
7
bude duše tvá, v nesčíslných promě- snad více svou smrtí nežli svým živo- živého, na individuální duševní složku
nách vyvinovati se bude příroda před tem.” Naše budoucí inkarnace jako člověka. Pokud jde o naši duševn ě-
zorem tvým a bude u čitelkou umu cesta ke stále vřelejšímu vnitřnímu duchovou bytost, jsme sami sob ě
tvého, budeš přijat vždy do vyšších spojení s ostatními lidmi... předky, pocházíme ze své vlastní mi-
obcí duchovních, a kde bude to pravé Tak vidíme, milí přátelé: uvažuje- nulosti. (Jenom připomeňme, že to, co
povzbuzení?” “To pravé povzbuzení”, me-li o reinkarnaci, nesedíme za jed- jsme nyní vyslovili, nemá být “důka-
cíl vývoje, spařtuje Purkyně ve schop- ním a týmž stolem jenom s tvůrci in- zem” opětovných životů, jenom myš-
nosti lidského ducha, aby uchopil sám dických Véd, s velkým Buddhou, také lenkovou přípravou na jejich pocho-
sebe, v možnosti, že lidskčéi ny budou ne jenom s Pythagorem nebo Plató- pení.)
vzcházet z harmonického sepětí víry, nem, ale s výkvětem novodobého ev- A ještě z jednoho významného hle-
lásky a vědění. ropského kulturního vývoje. Myslím, diska je možno se přiblížit myšlence
Pomineme veršeJ aroslava Vrch- že je dobře o tom vědět. Pokusili jsme reinkarnace: to je hledisko nábožen-
lického, protože Vrchlický měl ne- se v tomto malém přehledu poukázat ské. Jaká je běžná náboženská před-
obyčejnou schopnost se vžívat do nej- i na několik charakteristických mož- stava o zrození a smrti? řPed zrozením
tu není nic. Ve chvíli zrození (nebo
protichůdnějších názorů na svět a v ností, jak člověk naší doby se může z
tom smyslu i jeho verše oř pevtělování předpokladů evropského vývoje ote- početí) je člověk zázračně stvořen zá-
sahem Božím, ve chvíli smrti pak od-
jsou spíše dokladem jeho vciťovací vřít myšlence opětovních životů. Ale
chází do věčnosti. Čeká ho buď věčné
schopnosti než výrazem jeho osobního snad se přece jenom zeptáte: Může se
blaženství nebo věčné zatracení, tj.
smýšlení. Ale nemůžeme pominout člověk této myšlence přiblížit objek-
skutky, které vykonal během pozem-
Otokara Březinu. Pro něho je myš- tivním, vědeckým myšlením? I o tom
ského života, mají důsledky časově
lenka reinkarnace něčím naprosto sa- mluví Rudolf Steiner.
neomezené. Útrapy, které jsou po
mozřejmým. Spojuje jí jednak s neu- Na adresu vědy říká: Už v 17. sto-
smrti důsledkem dočasných provinění,
spokojivými zážitky svého osobního letí přišel Francesco Redi na to, že
mají věčné trvání. A všechen budoucí
života. Je tu jeho hluboký duševní a všechno živé vzniká jedině ze živého,
život kosmu má mimo jiné obsahovat
duchovní vztah k Anně Pammrové,
nevýslovná muka lidských duší, jež se
která je pro něho zevně nedosažitelná.
na Zemi odcizili Bohu. Nevím, kolik
Proč je tomu tak? Jakými zážitky v “Proč by také nebylo mož-
zbožných věřících si toto někdy živě
daleké minulosti byl vytvořen tento né, že každý jednotlivýč lověk
představilo? Je možné uctívat sprave-
předěl mezi dušemi, jež jsou si tak ne- už byl na tomto světě více než
dlnost, která porušuje veškeré zásady
slýchaně blízké? A jaké budou v bu- jednou? Je tato hypotéza
o úměrnosti trestu v poměru k dané
doucnu plody této rezignace? A tak proto tak směšná, že je nej-
vině? Teologie se snaží oddiskutovat
píše Březina Anně Pammrové: “Theo- starší ze všech?”
tento nepoměr tvrzením, že v tom prá-
sofický problém o karmě a znovuzro-
G. E. Lessing vě spočívá závažnost daného pozem-
zení... Náš problém.” - Ale vidí ho i v
ského života, že jeho důsledky jsou
souvislosti s vývojem lidstva, vidí v
věčné. Proto má člověk žít úzkostlivě
myšlence reinkarnace jediné řešení že tedy není správná stará představa,
ve smyslu Božích příkazů, neboť si
pro nedokončenost jednotlivých lid- že drobní živočichové vznikají z bah-
má být vědom, že ve chvíli smrti bude
ských životů (vlastně podobně jako na. Hledáme-li původ živých bytostí,
navždy rozhodnuto. Je to důvtipné,
Dobrovský). Celý citát z dopisu Aněn nesmíme hledat v neživé hmoět, ale v
přece však je to výsměch jakémukoli
Pammrové zní: “Stáří je hořké lidem, jejích živých předcích. Ale neměli by-
lidskému smyslu pro spravedlnost.
kteří nežili, a nejsmutnější těm, kteří chom právě tak logicky uvažovat, že
Navíc je v tom zahrnuta p ředstava,
se narodili, aby dali svým brat řím individuální lidská duše nemůže vzni-
že takzvaní spravedliví se budou bez
příklad vyšší lásky, ale zůstali jako kat ani z neživé ani z oživené hmoty,
jakýchkoli vniřtních nesnází věčně ra-
opuštění stavitelé; počali stavěti a ne- že nemůže být produktem fyzické dě- dovat, zatímco duše jejich někdejších
dostavěli. A snad jedině u těch jeví dičnosti ani výpotkem našeho mozku.
lidských bratří se budou kdesi v dálce
se theosofický problém o karm ě a I duševní podstata může pocházet je- věčně svíjet v trýzni... Je možné tuto
znovuzrození v celé své kráse a tra- nom z duševní podstaty. Ale kde má- bezpříkladnou otrlost těch, kteří byli
gice. Náš problém...” A kde je cíl, k me hledat tuto duševní podstatu? Ne- spaseni, uvést v soulad s Boží láskou?
čemu má člověk sledem pozemských můžeme ji hledat jinde než v životě Běžné představy o posmrtném živoět
životů jednou dospět? Březina to chá- před zrozením. A protože naše duševnívycházejí vskutku z velmi omezeného
pe takto: “Věřím, že člověk na zemi podstata se rodí s takovými nebo ona- sobectví: člověk nechce přijít o svůj
roste k duchovní n ěze, kdy bude kými pozemskými vlohami, se schop- život, chce žít dál a chce se mít dob-
pociťovati každé utrpení kolem sebe nostmi pro pozemskouč innost, musí- ře. Proto se také nezajímá o životř epd
jako část své viny, kdy se silou, o níž me původ těchto vloh hledat nejenom zrozením, ale pouze o život po smrti.
dnes nemáme tušení, bude si uvědo- v živoět před zrozením, ale v řpedcho- A je-li jeho sobectví uspokojenoř epd-
movati nádhernou jednotu života, své zím pozemském živoět. Snad je to tro- stavou, že dojde věčné blaženosti, ne-
tajuplné spojení s milióny bytostí na chu nezvyklý myšlenkový pochod, ale stará se už o to, co se stane s t ěmi,
zemi a mimo zem, své účastenství ve není to nic jiného, než aplikace téhož kteří propadnou zatracení. Láska k
vesmírném díle, v němž každý slouží přírodovědního myšlení, které stano- bližním už zřejmě ve vyšším sěvtě ne-
svým životem a svou smrtí a mnohý vilo, že živé může vznikat jenom z platí.
8
ny, které zasadily pozemskému svě- Druhý příklad: Člověk, který se in-
tu? Náboženské smýšlení, je-liů dsled- tenzívně zajímá o hvězdnou oblohu,
né, otvírá perspektivu dalších pozem- získává tím po smrti vztah práěv k těm
ských životů. zdrojům sil, z nichž se buduje fyzické
Vážení přátelé, viděli jsme, kolik tělo. Tak se z něho v dalším živoět stá-
různých myšlenkových cest může vést vá člověk s harmonickým, zdravým
k přesvědčení o opětovních pozem- fyzickým organismem.
ských životech: cesta intenzivního Ale snad nedůležitější skupina kar-
uvažování, jež se neleká otázek; po- mických poznatků Rudolfa Steinera
hled na dějiny, během nichž lidstvo se týká toho, že utrpení ůvbec nemusí
získává stále více schopností pro po- poukazovat jenom nazěpt na provinění
zemskou působnost; pohled na záko- z minulých životů. Jednak člověk ne-
nitosti přírody, v níž se každý život nese jenom svou osobní karmu, ale i
obnovuje; zamyšlení nad silnými karmu svého národa, tedy část nad-
osobními vztahy; nad smyslem utrpe- osobního osudu; jednak ale utrpení
ní; vědomí neúplnosti jednotlivého ži- může být podnětem pro vznik učritých
vota, spojené s ěvdomím vyššíhoř ádu, nových schopností v budoucím živěo,t
který by takovou neúplnost v soěb ne- může být přípravou pro vyšší stupeň
mohl strpět; vědecká úvaha nad půvo- vnitřního vývoje. Když Ježíšř pistoupil
Johann Wolfgang Goethe:
dem všeho živého z něčeho živého a k slepému od narození, ptali se jeho
“Lidská duše je jako voda: s nebe
proto i všeho oduševnělého z něčeho učedníci: “Mistře, kdo zhřešil - ten-
se snáší, k nebesům stoupá a zase
oduševnělého; náboženská odpověd- to zde nebo jeho rodčie, že se narodil
dolů k zemi se vrací, v st řídání nost za vlastní pochybení a solidarita slepý?” A Ježíš odpověděl: “ Ani ten-
věčném ...” (Zpěv duchů nad vo- s dalším vývojem Země a lidstva. to nezhřešil, ani jeho rodiče, ale aby
dami) S vědomím všeho toho se můžeme se zjevil syn Boží v něm.”
nakonec vrátit k začátku dnešní úva- Utrpení nemusí být zdaleka jenom
Ale vezměme jednou vážně před- hy. Řekli jsme, že “dozrálč as” k chá- trestem, může být i školou vnitřního
stavu, že člověk po smrti prochází pání reinkarnace. Všechna ta uvažo- procitání, cestou k uvědomění vlastní-
nadosobním morálním hodnocením vání významných myslitelů, o nichž ho vyššího já, cestou k hlubšímu poro-
svého života. Vidí sůvj uplynulý život jsme mluvili, se nám nakonec mohou zumění pro utrpení Kristovo - ne-li v
v zrcadle pravdy. Vidí nepokryt ě jevit jakoč ervánky, zvěstující východ tomto, tedy v dalším živoět.
všechny své omyly, všechna svá pro- slunce. Věřili v reinkarnaci, nemohli Tímto poukazem dostává zvěsto-
vinění. A vidí, že následky svýchči nů o ní přirozeně mít konkrétní představy. vání Rudolfa Steinera o reinkarnaci
už nemá možnost napravit. Uveďme Ty mohou vyplynout jenom z reálného a karmě úplně nový a ryze křesťanský
nejprostší příklad. Někdo vidí, že po- průhledu do vyššího sěvta pomocí vyš- odstín: Člověk trpí, a tím se spřízňuje
kazil výchovu svého syna. Nevytvřoil ších, duševně-duchových smyslových s Kristem, s událostí na Golgoět, aby
jako otec předpoklady, aby se rozvinu- orgánů. Z tohoto poznání mluvil i psal se mohl stát vědomějším spolupracov-
ly jeho pozitivní vlohy. Ale tím řpece o reinkarnaci Rudolf Steiner. Věno- níkem ve velkém díle proměny světa,
nepoškodil jenom svého syna. Tento val životu mezi smrtí a novým zroze- spolupracovníkem na zmrtvýchvstání
syn bude mít jednou sám děti. A pro- ním ne několik přednášek, ale mnoho lidstva. To je moderní evropská meta-
tože sám není takový, jaký mohl být, obsáhlých přednáškových cyklů. Prá- morfóza dávného indického učení o
nebude moci vychovat ani svéě tdi tak, vě tak věnoval mnoho přednáškových reinkarnaci.
jak by vlastně býval mohl. A tak dů- cyklů otázkám karmických vztah ů Pro tyto myšlenky dozráčl as. Jsou
sledky toho, čím se provinili rodiče, mezi dvěma po sobě následujícími ži- zde, v ohromujícím bohatství, jsou
postupují dále generacemi. - Toto si voty. Tyto vztahy, takč uí, nejsou zda- zde, aby jejich pravdivost mohla být
člověk, který prošel branou smrti,ř pe- leka jenom vztahy morálního rázu, ověřena v živoět, jsou zde jako součást
ce jistě uvědomí při svém zpětném po- vztahy viny a trestu. Abychom si uká- nových představ o člověku, jako posi-
hledu. Vidí, žeř etězovou reakci svých zali jenom dva kamínky z obrovské la a jako útěcha. Nikdo by dnes už
vin už nemůže zarazit. Může toho ne- mozaiky: Kdo v jednom živoět žije s neměl uvažovat o smyslu života jedin-
dbat a toužit, aby se pohroužil doě vč- materialistickým smýšlením, octne se ce ani o smyslu vývoje lidstva bez usi-
né blaženosti? Bylo by morální, kdy- po smrti v duchovém světě, aniž si lovné konfrontace s tímto myšlenko-
by po tom toužil? Nemusí naopak tou- předtím na Zemi vytvořil duševní or- vým bohatstvím. A nikdo by neměl
žit po tom, aby mohl znova žít na Ze- gán pro vnímání duchových skuteč- pohrdat možností dojít až k vnřintímu
mi a pozlatit temné šlépěje, které za- ností. Žije v temnotě. Nevidí ani ty, s stotožnění se slovy, jež vyslovil Otokar
nechal? A nemusí nařpíklad takto tou- nimiž byl v živoět spřátelen a kdo jsou Březina:“Pro tajemství bolesti, smr-
žit nazpět celé generace lidí, jestliže nyní kolem něho, ani bytosti vyššího ti a znovuzrození sladko je žíti!”
si po smrti uvědomí, že společně ubli- světa. Žije cele v sobě. To mu dává i
žovaly té Zemi, na níž přebývaly, že pro další život impuls, aby byl sou- Poznámka: Materiál k této p řednášce
nezanechaly Zemi krásěnjší, ale zpust- středěn jenom na sebe. A tak se zě hno jsem z velké části vděčně čerpal z knihy Emil
lou? Nemusí toužit zěpt ze světa věčné stává egoista. Materialismus v jednom Bock, Wiederholte Erdenleben, Stuttgart
blaženosti, aby vyléčily všechny ty rá- životě vede k egoismu v dalším. 1932.
9
zické osoby, ale len symbolické skrat- Majú myšlienky farbu?
ky, ktoré niekoľkými ťahmi vyjadru-
jú to podstatné. Fy- Prekrásnym spôsobom je znázor-
zické deje sú zobra- nený pocitový a myšlienkový svet Po-
zené tak priamo- cahontas: pomocou vzdušných prúdov
čiaro, že sa menia unášajúcich farebné lístie okolo nej.
na čisté myšlienky, Toto lístie nemá reálne farby ani fa-
symboly. rebné kombinácie, aké sa vyskytujú v
Táto filmová prírode; znázorňuje prúdenie citových
rozprávka sa vlastne a myšlienkových foriem v jej aure.
neodohráva už len na Kedyko ľvek Pocahontas nie čo
samotnej fyzickej rovi- prežíva, zdvihne sa vánok unášajúci
ne, ale - ako všetky roz- listy rôznych farieb okolo jej šije, drie-
právky - kdesi na rozhra- ku, nôh... Tak sa toč, o by inak zostalo
ní fyzického a éterického neviditeľné, stáva pre diváka viditľe-
sveta, sveta imaginácie; a tie- ným.
to dva svety sa v nej chvíľami Všimnime si najprv, akú majú tie-
jeden do druhého prelínajú. to poryvy lístia vo vetre farbu. Vieme,
Keď napr. Pocahontas s láskou po- že každý cit alebo myšlienka, každá
Pocahontas a jej farby vetra
(Prelínanie fyzického a éterického sveta v indiánskej rozprávke)
Emil Páleš
Kreslená filmová rozprávka o ľudská pohnútka organizuje jemnú as-
Pocahontas vznikla na motívy sku- trálnu látku okolo nás do vibračných
točnej udalosti. Anglický moreplavec hládza kamene a stromy v lese, a tieto vlnoplôch, ktoré svojím pohybom vy-
a kolonizátor John Smith skuto čne sa pod dotykom jej rúk rozžarujú mat- tvárajú dynamické obrazce určitého
pristál pri brehoch dnešnej Severnej ným svetlom, máme tu zachytený sku- tvaru a kvality. Dojem, aký má jasno-
Virgínie v roku 1607 a založil tam točný, no nie hrubohmotne-fyzický videc, keď pozoruje duševným zra-
osadu Jamestown. Anglickí usadlíci dej, zákonitosť, že procesy v prírode kom dušu druhého človeka, sa dá pri-
sa dostali do konfliktu s indiánskym sa dajú usmerňovať ľudskou vôľou; rovnať k dojmu, ktorý v našej duši
kmeňovým zväzom pod vedením pretože človek bol skutočne povolaný vzniká, keď sa dívame fyzickým okom
náčelníka Powhatana, ktorý sa ne- vládnuť stvoreniu; alev ládnuť láskou, na geometrické línie a symboly roz-
chcel nechať priviesť do postavenia nie násilím. ličných tvarov a farieb.2
obyčajného poddaného anglického Alebo keď veliteľ výpravy Ratcliff Keď napríklad nejaká osoba vysie-
kráľa. Náčelník J. Smitha zajal a spieva námorníkom o pokladoch, kto- la agresívne myšlienky, pôsobí to na
nechal ho priviesť pred seba s pov- ré ich čakajú v Novom svete, ošúcha- dušu takým istým dojmom, ako “ag-
razom na krku. Pripravovala sa hra- ná dýka zabodnutá do mapy sa odra- resívna” krvavočervená farba, ktorá
nica, ale náčelníkova dcéra Poca- zu premení, zajagá sa hlbokým svet- “kole oči”. Z aury takého človeka
hontas žiadala pre J. Smitha milosť. lom drahých kameňov - námorníci sú vystreľujú špinavočervené šípy, ktoré
Mladá indiánka potom slúžila ako na chvíľu vytrhnutí do astrálneho sve- smerujú k objektu agresie.
diplomatický sprostredkovateľ medzi ta sýtych farieb a ich tvár je ožiarená Alebo keď je niekto preniknutý hl-
Angličanmi a indiánmi.1 zvláštnym svitom. bokým náboženským citom, vyvolá-
A práve tieto momenty prelínania va to v duši rovnaký dojem hlbokej
Po výtvarnej stránke je Pocahon- vyšších rozmerov do fyzického sveta oddanosti a zmierenia, ako kďe sa dí-
tas spracovaná skutočne umelecky. S nás na rozprávke o Pocahontas zaují- vame za jasného dňa do azúrovej ob-
humorom a zároveň s vážnosťou. Na majú: preberieme si ich jeden po dru- lohy. Podstata modrej farby je odda-
postave Pocahontas je z každého po- hom, lebo - ako uvidíme - vyjadrova- nosť.
hybu, gesta, mimiky viditeľná jej du- cie prostriedky, ktoré tvorcovia filmu Alebo keď sme v prítomnostič lo-
ša ako v zrkadle. Rozprávka bezmála na vyjadrenie týchto jemných dejov veka, ktorý sebazaprením získal vľeké
akoby ani nezobrazovala reálne, fy- zvolili, sú zvolené naozaj múdro. poznanie, pôsobí na nás jeho zdržan-
1 V skutočnosti sa Pocahontas v r. 1614 vydala za 2 Ľudia inštinktívne vyjadrujú farby, ktoré prevládajú v ich aure, svo-
plantážnika Johna Rolfa a odišla s ním do Londýna, jím oblečením. Človek sa spravidla najlepšie cíti, a aj v o čiach druhých
kde ju v r. 1616 prijala aj krá ľovná Anna. Zomrela najlepšie vyzerá, ke ď je oblečený do farieb, ktoré ladia s tými v jeho
na chorobu ako 22-ro čná zanechajúc syna Tomasa, duši. Toto jednoduché pozorovanie je dôkazom, že ľudia, aj keď nie sú
ktorý sa narodil r. 1615. jasnovidní, vedia o farbách svojej aury podvedome.
10