Půlstoletí bojů za zájmy dělnické třídy a národů Československa. Teze k 50. výročí založení KSČ

32 Pages·1971·2.626 MB·Czech

by  coll.

JN 2229
A5 P9
Půl století bojů
zájmydělnické třídy
za
a národů
Československa
.
ccc
INDIANA
UNIVERSITY
LIBRARY
JN g 229
59
KSČ
Půlstoletí bojů
za zájmy dělnické třídy
národů Československa
Teze k 50. výročí založení KSČ

Pul století toj
za zájmy dělnické trady
a národů
Československa
TEZE K 50. VÝROČÍ ZALOŽENÍ KSČ
NAKLADATELSTVÍ
SVOBODA SR
JN g229
.A5 P
Půl století bojů za zájmy dělnické třídy
a národů Československa
TEZE ķ 50. VÝROČÍ ZALOŽENÍ KSČ
Obálku navrhl František Kraus. Vydání 1. Praha
1971. Vydalo nakladatelství Svoboda jako svou
3121. publikaci. Odpovědná redaktorka Anna Sed
lářová. Technický redaktor L. Svášek. Vytisklo
Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 1,69,
VA 1,86. Náklad 50000. Tematická skupina 00/10.
Cena kart. výt. 1,-- Kčs. 66/202-21---8.6
25 - 058 - 71 Kčs 1,
INDIANA UNIVERSITY LIBRARY
2
7
-
9
2
-
2
1
Komunistická strana Československa a spolu s ní všechen náš
pracující lid vzpomíná letos 50. výročí svého založení.
Padesát let, jež uplynulo od jejího zrodu, bylo naplněno těžkým,
obětiplným, ale vítězným zápasem za osvobození dělnické třídy a
pracujících z kapitalistického vykořisťování, z národnostního a so
ciálního útlaku, za socialistický rozvoj naší vlasti.
Vítězství socialismu v Československu je výsledkem dlouholetého
boje naší dělnické třídy a KSČ, která jako její revoluční avantgarda
dokázala vypracovat správnou strategii a taktiku boje za likvidaci
kapitalismu a vybudování socialismu a zformovat k jejímu uskuteč
nění svazek společenských sil v čele s dělnickou třídou, neúnavně
organizovat a vést třídní zápasy.
KSC mohla dosáhnout úspěchu proto, že se řídila idejemi marxis
mu-leninismu a usilovala o jejich tvořivé uplatňování, že byla věrna
ideám proletářského internacionalismu, přátelství a spolupráce
s Komunistickou stranou Sovětského svazu; že se ve svém vnitřním
životě a činnosti řídila leninskými principy a vedla nesmiřitelný boj
proti oportunismu, revizionismu a sektářství; že vždy usilovala
o nejtěsnější spojení s nejširšími vrstvami pracujících a za nejvyšší
zákon své činnosti považovala službu dělnické třídě a národům naší
země.
Oslavy 50. výročí založení KSČ spadají v jedno s konáním XIV.
sjezdu strany. Očista strany a veřejného života od pravicově oportu
nistických a antisocialistických sil spolu s dosaženými výsledky
konsolidace umožňují na tomto sjezdu vytyčit další program rozvoje
naší společnosti, upevňování strany a jejího svazku s pracujícími.
V této chvíli se naše strana obrací ke své 50leté historii jako ke
zdroji nenahraditelných zkušeností a poučení. Hrdě se přihlašuje
k tradicím a výsledkům, k objektivní pravdě a smyslu dějinného zá
pasu a spatřuje svůj úkol v tom, aby plně obnovila své revoluční
vlastnosti a rysy, jednotu, principiálnost, obětavost a věrnost idejím
marxismu-leninismu a těsný svazek s lidem, které byly vždy zdrojem
síly a zárukou vítězství strany.
S úctou přitom vzpomínáme obětavé práce tisíců členů a funkcio
nářú strany, kteří zasvětili boji za vítězství dělnické třídy své schop
nosii a síly. S úctou se skláníme před památkou těch, kdo jí obětovali
své životy. S vděčností vzpomínáme podpory a důvěry, kterou po
skytly straně a její politice milióny příslušníků naší dělnické třídy
a ostatních pracujících, bez nichž by nemohla dosáhnout vítězství.
Odkaz 50 let dějin naší strany nás zavazuje vynaložit všechny
síly, abychom dále postupovali leninskou cestou k rozvoji socialismu
v naší vlasti.
1.
VYTVÁŘENÍ KSČ JAKO VEDOUCÍ SÍLY DĚLNICKÉ TŘÍDY
A JEJÍ BOJ ZA OSVOBOZENÍ PRACUJÍCÍCH OD VYKOŘISTOVÁNÍ
(1921–1938)
1. Vývoj dělnického hnutí v Čechách a na Slovensku zákonitě
směřoval k vytvoření revoluční strany jako politického předvoje
proletariátu. Sociálně demokratická strana vlivem oportunismu a
revizonismu v rozhodujících chvílích selhala. Její ideová a politická
zrada v zápase o charakter československého státu po roce 1918
nutně vyústily v ideový a organizační rozchod revolučního dělnictva
s touto stranou.
Boj pracujících a utlačovaných národů proti habsburské monarchii
rozhodujícím způsobem ovlivnila Velká říjnová socialistická revolu
ce. Příklad Leninovy strany pomohl našemu revolučnímu dělnické
mu hnutí skoncovat se sociálně demokratickým oportunismem a
vytvořit novou, leninskou revoluční stranu budovanou na zásadách
marxismu-leninismu.
K pochopení nutnosti rozchodu s reformismem velmi významně
přispělo založení Komunistické internacionály a pomoc, kterou po
skytovala-marxistické levici v Československé sociálně demokratic
ké straně při formování v komunistickou stranu. 21 podmínek, které
vyhlásila Komunistická internacionála jako předpoklad pro přijetí
do jejích řad, vedlo k ujasnění revoluční povahy komunistické stra
ny. Výrazně napomohlo diferenciaci v našem dělnickém hnutí, izo
laci pravice a přechodu naprosté většiny revolučních sil dělnické
třídy na pozice levice.
V říjnu 1919 vznikla v československé sociální demokracii marxis
tická levice jako samostatný ideově politický směr. Dne 16. ledna
1921 se na sjezdu levice sociální demokracie v Ľubochni sjednotili
revoluční dělníci Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny a manifestačně
se přihlásili ke Komunistické internacionále. 12. března 1921 se
üstavilo německé oddělení KSČ sekce Komunistické internacio
nály a přijalo bez výhrad 21 podmínek. Celostátní sjezd levice
sociální demokracie, který se sešel 14.-16. května 1921 v Praze, se
stal ustavujícím sjezdem Komunistické strany Československa. Ve
dnech 30. 10.-4. 11. 1921 došlo za pomoci Komunistické internacio
nály a osobně V. I. Lenina ke sloučení všech národníchoddílů ko
munistického hnutí v jednotnou, internacionální Komunistickou
stranu Československa.
Zrada vedoucí garnitury sociální demokracie, nezkušenost a'ne
připravenost dělnické třídy, především neexistence marxisticko-le
ninské strany způsobily, že po roce 1918 nebyly využity reálné his
torické možnosti pro uskutečnění socialistické revoluce. V prosin
4
covém střetnutí v roce 1920 se podařilo čs. buržoazii porazit s pomocí
pravice v sociální demokracii nástup revolučního dělnictva a zajistit
si v novém státě třídnínadvládu. Ze své porážky však vytěžil revo
luční proletariát poznání o nezbytnosti komunistické strany jako
rozhodující podmínky, aby se spolu s masami pracujících osvobodil
od kapitalistického vykořisťování. Je historickou zásluhou vůdčích
představitelů levice, jichž s úctou vzpomínáme, soudruhů B. Šmerala,
A. Zápotockého, M. Čulena, K. Kreibicha a dalších, že KSČ byla za
ložena jako internacionální strana, která byla od počátku těsně spja
ta s širokými masami dělnické třídy a všemi vrstvami pracujících,
a navazovala na nejpokrokovější tradice dělnického hnutí a našich
národü.
2. Vývoj po založení KSČ ukázal, že bylo třeba, aby strana prošla
ostrýin vnitřním zápasem, ve kterém se revoluční snahy střetávaly
se zátěží sociálně demokratických tradic a názorů. Jedině v těchto
ideových a politických diskusích a bojích si mohla osvojit ideje le
ninismu a zkušenosti KSSS, které zobecňovaly hlavní podmínky
úspěšného a vítězného nástupu proletariátu v období imperialismu
a všeobecné krize kapitalismu.
Byl to boj za bolševizaci strany, za stranu marxisticko-leninského
typu. Byl to dlouhodobý a složitý proces, který odrážel poznání a
zkušenosti z revolučních bojů i porážek revolučního dělnického hnu
tí v té době i vliv sociálně demokratického oportunismu.
Jestliže měly komunistické strany vést úspěšně boj proti kapitalis
mu, kterému se podařilo po odražení revoluční vlny přechodně sta
bilizovat své panství, bylo třeba zvýšit politickou, organizační a ideo
logickou úroveň členů strany. Neboť jen taková strana, která se řídí
učením marxismu-leninismu, zásadami demokratického centralismu
a proletářského internacionalismu, může splnit úlohu předvoje.
Překážkou budování marxisticko-leninské strany byly pravicově
oportunistické tendence, které se postupně vyhrotily v pravicově
oportunistický směr. Proti tomuto směru se zformoval levicový
proud, vedený Klementem Gottwaldem. Stanovisko levice v KSČ
podpořil v roce 1929 otevřený dopis exekutivy Komunistické inter
nacionály Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě. Rozpory
uvnitř strany se vyhrotily v roce 1929 a vyústily ve svolání V. sjezdu
KSČ.
V. sjezd strany znamenal rozhodující krok k přeměně KSČ v oprav
dovou revoluční stranu nového typu v organizačním, ideovém a po
litickém smyslu. Vytyčil novou generální linii strany v boji proti
vládě buržoazie. Orientací na upevňování jednoty dělnické třídy,
svazku s pracujícím rolnictvem a drobnou buržoazií a programem
spravedlivého řešení národnostní otázky formoval politické síly za
splnění tohoto úkolu.
5
Na V. sjezdu se strana rozešla s oportunisty, revizionisty a likvi
dátory. Současně odmítla skupinu pseudorevolučních frázistů, kteří
ohrožovali jednotu a akceschopnost strany levičáckou netrpělivostí.
V duchu leninských principů výstavby strany přistoupila k budo
vání organizací na závodech, aby mohla řídit boj proletariátu. Zá
sadní obrat v organizační práci byl spojen i s obratem v ideologické
práci strany.
V. sjezdem Komunistické strany Československa vstupovala do
období své politické zralosti. S novým marxisticko-leninským vede
ním nastoupila cestu, jež ji dovedla do čela našich národů a k vítěz
ství socialismu. Nebylo proto náhodou, že pravicové a antisocialis
tické síly vynaložily v roce 1968 mnoho úsilí k tomu, aby dějinný
význam V. sjezdu pomluvily a zdiskreditovaly. Další vývoj dokázal,
že tento sjezd byl důležitým mezníkem vítězné cesty ke svržení ka
pitalismu a vybudování socialismu v naší zemi.
3. Porážka oportunistických sil a přechod k odhodlanému revo
lučnímu boji proti třídnímu a nacionálnímu útlaku vládnoucí buržoa
zie vytvořily předpoklad, aby se KSČ v nadcházejících třídních bit
vách probojovala do čela dělnické třídy a pracujících. Gottwaldov
ské heslo Čelem k masám se stalo trvale platnou zásadou činnosti
KSČ.
Vývoj kapitalistického Československa prokazoval od jeho vzniku,
že třídní omezenost zájmů vládnoucí buržoazie znemožňuje uspoko
jivě řešit životní zájmy lidových mas. Ani v době poválečné konjunk
tury nevymizely bída a nezaměstnanost a národnostní útlak.
Světová hospodářská krize v počátku 30. let,největší a nejničivěj
ší, kterou do té doby kapitalistický svět zažil, zachvátila i česko
slovenskou ekonomiku s mimořádnou silou. Její důsledky těžce do
lehly zejména na dělnickou třídu a drobné rolníky a způsobily prud
ké snížení životní úrovně proletariátu a ostatních vrstev pracujících,
vyvolaly nové viny vystěhovalectví, masovou nezaměstnanost, která
postihla zejména mladou generaci, zostření všech základních rozpo
rů kapitalistické společnosti.
Strana se postavila rozhodně do čela masových zápasů proti sna
hám vládnoucí buržoazie svalit důsledky krize na bedra pracujících.
Pod heslem Za proletářské východisko z krize organizovala hnutí
nezaměstnaných, které spojovala s bojem zaměstnaného dělnictva.
Komunisté vedli boj v průmyslových centrech i zemědělských oblas
tech za chléb a práci, proti snižování mezd a propouštění, za každo
denní zájmy dělníků, drobných rolníků, pracující inteligence, ma
lých živnostníků, drobných státních zaměstnanců, mládeže a neza
městnaných, utlačovaných národnostních menšin. Tak strana v praxi
uváděla v život heslo Čelem k masám, na praktických zkušenostech
6