Protokol I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 2.—5. února 1923

522 Pages·1989·10.251 MB·Czech

by  coll.

UNIVERSITY OF VIRGINIA LIBRARY
X030599163
WIVERSITY/OE
VIRGINIA
CHARIOTTESVILE

NAKLADATELSTVÍ
SVOBODA

PRAMENY K DĚJINÁM KSČ
PROTOKOL
I. ŘÁDNÉHO SJEZDU
KOMUNISTICKÉ
STRANY
ČESKOSLOVENSKA
2. - 5 . února 1923
NAKLADATELSTVÍ
SVOBODA 1989
JN
2229
.A5K6
I. sjezch
1923
© Ústavmarxismu-leninismuÚV KSČ, 1989
ISBN 80-205-0014-6
Předmluva
I. řádný sjezd Komunistické strany Československa se sešel
ve dnech 2.-5. února 1923 v Praze. Ve svém čtyřdenním jed
nání se věnoval závažným otázkám programu a taktiky strany
v nové situaci počátků 20. let. Ztohoto zorného úhlu také po
suzoval stupeňpřipravenosti KSČ k řešení všech úkolů, které
před ni tato nová doba kladla. Sjezd rovněž uzavřel boj
s ultralevou opozicí ve vedení strany.
Ústředním bodem celého zasedání byla problematika taktiky
jednotné fronty a jejího možného vyústění v dělnickou vládu.
Projednání těchto otázek bylo závažné zvláště pro českoslo
venskou komunistickou stranu, neboť v republice tehdy narůs.
taly některé příznivé momenty pro první uplatnění této nové
taktiky. V roce 1922 zde vrcholila poválečná hospodářská kri
ze, která vedla k výrazné radikalizaci širokých vrstev dělnic
tva a pracujících, a nastolovala tak reálnou možnost užšího
semknutí dělnické třídy, nového spojenectví v akční jednotě.
O projednávání taktiky jednotné fronty a dělnické vlády na
IV. kongresu Komunistické internacionály referoval A. Neu
rath, o úkolech jednotné fronty a dělnické vlády v podmín
kách československého dělnického hnutí E. Burian. V předne
sených referátech i v diskusi se však ukazovalo, že KSČ stojí
teprve na počátku hlubšího chápání a rozpracování těchto no
vých taktických přístupů. Ve sjezdové rezoluci Stanovisko
strany k taktice jednotné fronty a dělnické vládě, kterou při
pravil Karel Kreibich, byla sice správně zdůrazněna nezbyt
nost masového proletářského zázemí pro budování jednotné
fronty a nastolení dělnické moci, avšak v referátu E. Buriana
se naopak projevila některá oportunistická zkreslení, jejichž
nebezpečí nedovedli delegáti sjezdu zatím ještě rozpoznat a
jednoznačně odmítnout.
V souvislosti s projednáváním taktiky jednotné fronty se
sjezd zabýval i činností komunistů v odborovém hnutí. K těmto
otázkám vystoupil také delegát Komunistické internacionály
na sjezdu KSČ, V. Kolarov. Ve svém projevu vysoce ocenil
úspěchy dosavadní práce Komunistické strany Československa,
ale zároveň oprávněně připomněl, že odborová práce zatím
patří k největším slabinám strany.
Prvním referátem, který delegáti vyslechli, byla zpráva o or
ganizačníchotázkách. Přednesl ji Antonín Zápotocký, ústřední
tajemník výkonného výboru. Jeho zpráva byla kritická a zá
5
věry, které formuloval, se staly podkladem pro vytyčení tzv.
organizační pohotovosti pro celou stranu. Touto cestou měla
být provedena kontrola současného stavu vnitrostranické čin
nosti, zpevněna organizační struktura a všichni členové si
měli hlouběji osvojit i formy ilegální práce pro eventualitu
zostřené perzekuce.
Závažným bodem sjezdového jednání bylo hodnocení součas
né situace ve světě, mezinárodního postavení Československa
v rámci versailleského systému a stanovisko strany k národ.
nostní otázce v ČSR. V samostatné rezoluci Teze k národnostní
otázce odsoudila KSČ nacionalistickou politiku české buržoa
zie a varovně poukázala na to, že třídní zájmy buržoazie vyvo
lají nové národnostní zápasy a směřují tím k rozbití republiky.
V zájmu všech potlačených národů a národností v Českoslo
venské republice proklamovala komunistická strana právo na
jejich sebeurčení a své rozhodnutí vést nesmiřitelný boj proti
všem formám národnostního útisku. Přijaté teze byly teprve
prvním krokem komunistické strany ke skutečně důslednému
pochopení celé složité národnostní problematiky v předmni
chovské republice. KSČ ještě nebyla s to se vyrovnat s některý.
mi zásadními problémy, především s nezbytností proklamace
sebeurčení až do odtržení, a nedokázala také ještě odhalit sku
tečný mocenský obsah tzv. čechoslovakismu. Přesto však i v té
podobě, jak byly přijaty na I. sjezdu, představovaly teze
závažný pokus o komplexní přístup a byly dokladem úsilí stra
ny o programové řešení základních otázek existence českoslo
venského státu.
O závěrech IV. kongresu Komunistické internacionály k čin
nosti KSČ a k ultralevé opozici v jejím vedení referoval Bohu
mír Šmeral. Jeho referát nebyl jenom pouhou informativní
zprávou pro delegáty, ale pokusil se i o vlastní objasnění pří
čin zformování této opozice a nedostatků v práci strany, jež
ultralevým poskytly záminku k útokům proti celkové liniiKSČ.
Výsledek sjezdové debaty, která následovala po Šmeralově re
ferátu, dovršil porážku ultralevého směru. Jeho představitelé
byli zbaveni svých dosavadních pozic ve vedení a jejich názory
byly naprostou většinou delegátů odmítnuty.
Pro posouzení celkového stupně vyspělosti a organizační
aktivity základního funkcionářského aktivu KSČ jsou závaž
ným dokladem návrhy, které zaslaly ke sjezdu jednotlivé
organizace a kraje, a zpráva návrhové komise, přednesená
čtvrtý den jednání. Komise projednala více než 100 došlých
návrhů, což nepochybně prokazuje aktivní podíl členstva na
přípravě sjezdu. Velká část z nich se pokoušela podle svých
představ pomoci řešit neutěšenou situaci stranických financí
à dosavadní značnou roztříštěnost tisku. B. Šmeral jako zpra
vodaj návrhové komise však musel polemicky vystoupit i proti
6