Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Svazek první. Kniha I – III

405 Pages·1958·15.459 MB·Czech

by  Adam Smith

ADAM SMITH
POJEDNÁNÍ
0 PODSTATĚ A PŮVODU
BOHATSTVÍ NÁRODŮ
SVAZEK PRVNÍ
KnihaI-III
1958
STÁTNÍ
NAKLADATELSTVÍ
POLITICKÉ
LITERATURY

PREIDMLUVA
velkýohlas a zanechala tak hlubokou stopu v dějináchjako jméno a
JE dBíloEZAPdOaCmHaYSBmjYeintha.máMloá-leikoknaožmdůá,jnejoivchážepjomcéhnaovdaějdiníláochvylivdoslkaelo'sptaok­
lečnostisve'zýznamnéhlasatele, pak jedním z takových mluvčích nové,kapi­
talistické epochybyl v 18. století Adam Smith. Adam Smithje vedleDa­
vida Ricarda. nejvýznamnějšímpředstavitelem klasické buržoasní ekonomie.
Smith vystupujevdobě,'kdykapitalismus prožívá obdobísvéhomládí, kdy
řadapřežitkůfeudalismu stáleještě stojí v cestěvítěznémupochodu kapita­
lismu. Smith sesvoutheorií staví dořad.bojovníkůproti starému a reakčnímu,
staví sena stranu wššího, pokrokovějšíhospolečenskéhořádu. Oddává se cele
bojiproti středověkéreglementaci hospodářskéhoživota, monopolůmaprivile­
giím vejménu svobodnéhopodnikání a volnékonkurence- vejménu hospo­
dářské svobody.Nelítostně bičuje staré feudální nešvary a staví proti nim
jako ideál buržoasní výrobní způsob, který považuje za vrchol dokonalosti
vorganisaci lidskéspolečnosti.
Smithova kniha „Bohatstvív národů“ byla tak významnou zbraní proti
feudalismu, žesestala takřka biblípředstavitelůburžoasie.Smith je citován
vparlamentě, za Smithovyžáky.seprohlašují významní buržoasní politici.
Smitha se dovolávajína evropskémkontinentě, Smith se stává sve'ráznoumó­
dou, apřitom takpůsobivou, že se dostává ido carske'hoRuska, a to vdobě,
kdy Rusko tonuloještě v nevolnictví. Odraz toho vidíme v Puškinově díle
„Evžen Oněgin“. Puškin v něm o hrdinovi, typickémpředstaviteli tehdejší
lepší společnosti, říká:
,›. Ó O . '. O O O O . I C . I O . I O
Homéra haněl, Theokrita,
však zato čet,Adama Smitha
5
PŘEDMLUVA
a hluboký byl ekonom;
tojest: byl velmi zběhlý v tom,
čím říšerozkvétá a roste,
čímchudaje, čím bohata,
proč obejdese bez zlata,
svévýrobkyjen má-li prosté.
Adam Smith, velký hlasatel hospodářského liberalismu, se narodil roku
1723 v rodině celního úředníka v malém skotském městečku Kirkaldy.
Smithův otec umírá několik měsícůpředjeho narozením. Ačkoli tím byla
rodina postižena, dostává se Smithovi dobréhovzdělání.
.Navštěvuje nejprve střední školu v rodném městečku a ve čtrnácti letech
vstupuje na glasgowskou universitu. Věnujesezdestudiu matematiky a t. zv.
přírodnífilosofie. .Nezůstává zde však dlouho. Jeho úspěchyvestudiu a ne­
obyěey'nápíle mu umožnily dostat sena aristokratickou oxfordskouuniversita.
V Oxfordě strávil Smith sedm let. Od tehdejšíchoxfordskýchprofesorů však
mnohonezískává, nebot'vtomtoobdobíprožívala oxfordská universita, kdysi
slavné středisko anglické vědy, hluboký úpadek. Smith měl pro tehdejší
povrchní a vědeckyneplodně oxfordske'profesory jen trpká slova výsměchua
pohrdání. V„Bohatství národů“ zanecháváSmith výstižnoucharakteristiku
tehdejšího universitního studia a universitníchprofesorů, Co mu nemohli dát
oxfordští profesoři, to se snaží dohnat sám a usilovně zvyšuje své vzdělání
samostatným studiem. V této doběse objevujeHumovo „Pojednání o'lidské
přirozenosti“; mělona něhovelkývliv.Později vzniká meziSmithem a Hu­
mem velkéosobnípřátelství.
Po skončenísvýchstudií v Oxfordě odjíždí Smith v roce 1748 do Edin­
burku a koná tam veřejnépřednášky. V roce 1751 je zvolen na universitě
v Glasgowě profesorem logiky a později prcyľesoremmorální filosąjie. Před­
nášky z-morální jilosqu"ezadává Smith v roce 1759 pod názvem „Theorie
mravníchcitů“.
Pobyt vGlasgowě bylpro Smitha velmiplodný. Přednášení takřka engyklo-;
pedickéhokursu morálníjílosojíe, kterýmimojiné zahrnoval iproblémyhospo­
dářské politiky, umožnilo Smithovi, aby rozvinul svůj všestranný talent.
Kromě toho měl možnost pozorovat v Glasgowě hospodářský život důležité
průmyslové části Anglie. Glasgow byl významným střediskemželezářského a
* A.S.Puškin,Evžen Oněgín, Praha 1937,str. 14.
6
PŘEDMLUVA
textilního průmyslu. Smith se zde seznámil s Wattem, ojehož vynálezyse
živě zajímal, a když byl večtyřicátýchletech 18. století založen v Glasgowě
první klub politické ekonomie na světě,aktivně se účastniljeho činnosti.
Roku 1764 seSmith dobrovolnězříkáprofesorské dráhy a stává se vycho­
vatelem mladého anglického aristokrata, vévodyz Buccleuchu. Se svým svě­
řencempodniká studijní cestupo Francii, zakončenoudelšímpobytem vPa­
říži (roku 1766). Zde sena doporučeníDavida Huma seznamujes význam­
nými lidmi Francie,jako ďAlembert, Helvetius, Marmontel. Velkývýznam
mělopro Smitka to, že se seznámil rovněžs hlavními představiteliŮsiokra­
tické ekonomickéškoly - Quesnayem a Turgotem, jichž si neobyčejněvážil.
Ačkoli mělk učenífysiokratů kritický poměr, vlivujejich učeníse nikdy ne­
zbavil.
Po tříletévychovatelskéčinnosti vrací seSmith roku I767 dosvéhorodného
městečkaKirkaldy. Žije tam velmi samotářsky a usilovněpracuje. na svém
hlavním díle„Pojednání 0podstatě apůvodu bohatstvínárodů“, Toto možno
říciživotní dílo, kterézačal psát ještě vdoběsvéhopobytu veFrancii, vydává
roku 1776.
„Bohatství národů“, jak se dílo obvyklezkráceně nazývá, mělo bouřlivý
úspěch. Tímto-svýmdílem si Smith získal slávu nejen vesvé vlasti, ale i za
hranicemi. Všude byl pokládán za tvůrce nové vědy - politické ekonomie.
Totojedinéjeho národohospodářskédílo mu zajistilo významnémísto vději­
náchpolitické ekonomie.
Asi dva rokypo vydání „Bohatství národů“ byl Smithjmenovánjedním
z královskýchcelníchkomisařů veSkotsku. Tojej donutilo, abypřesídlil do
Edinburku. Tam strávil posledních dvanáctletsvéhoživota. Umírá svobodný
a bezdětný vroce 1790.
Kromě „Theorie mravních citů“ a „Bohatství národů“ se zachovaly
některédrobnéstati, jako „Úvahy oprvním tvořeníjazyků“. Smith napsal
také životopisDavida Huma. '
„Theorie mravních citů“ a „Bohatství národů“ nejsou knihy zdaleka
rovnocenné.Při'svém zkoumání mravního světa Smith přes množství origi­
nálních myšleneka zajímavých postřehů, které v něm prozrazují skvělého
pozorovatele, nerazí žádné nové cesty. Hlásá umírněnost, zlatou střední
cestu.jako ekonomvšak Smith razí nověcesty. V„Bohatství národů“ zastu­
pujejako smělýbadatel, průkopník, který vedenesmiřitelnýbojproti starému.
Smithovodílo „Bohatství národů“ je první pokus o ucelenýsystémekono­
mickýchnázorů, první dílo, v němžjsou shrnuty názory na zákony,jimiž se
řídí tvorba a rozdělování bohatství v lidské společnosti, přesněji řečeno,ve
7
PŘEDMLUVA
společnostiburžoasní. Dílo seskládá celkemzpěti knih, nestejnýchrozsahem
a významem. Vprvních dvouse autor zabývá takovýmiproblémy,jako jsou
dělbapráce, peníze, směnnáhodnota, mzda, zisk, renta, kapitál apod., t.j.
tím, co na prvním místě tvořípředmětpolitické ekonomie.je to nejvýznam­
nější částpráce, k níž se dnes nejčastěji vracíme. Třetí kniha obsahuje to, co
bychom dnes nazvali stručným nástinem hospodářských dějin. Čtvrtá před­
stavuje jakési dějiny ekonomickýchučení (kritiku učení merkantilistického a
fysiokratického). Závěrečná,pátá knihaje věnovánastátnímfinancím: stát­
nímpříjmům, výdajům a státním dluhům.
Vnitřnímpojítkem všechpěti knih, ktere'z nich činíjediný celek,je myš­
lenka blahobytu národů a hospodářskésvobody. Problémy všechpěti kapitol
jsou zkoumánysjediného hlediska: coajak napomáháčibránírůstubohatství
národů. Všemikapitolami důsledněproniká myšlenka, žejedinou správnou
cestou k zvětšování bohatství národů je hospodářská svoboda. Vše, co brání
hospodářské svobodě,podrobuje autor nesmlouvavé kritice. Smithozy názory
jsou proniknuty hlubokou vírou v rodící se kapitalistickou společnost, která
vjeho doběpřipravovala starýmformám společenskévýrobyporážku za po­
r'ážkou.
VůdčímyšlenkouSmithovy knihyje představa kapitalismu jako přiroze­
néhořádu. .Neprýštíz nějakýchzištných důvodů, nejdeozaujatou apodlíza­
vouapologetiku kapitalismu. Přirozeným řádemje Smithovi takovýřád,který
vyplýváz lidsképřirozenosti a lidsképřirozenosti odpovídá. Přirozeností člo­
věkaje podle Smitha egoismus. Člověk sleduje svouhospodářskoučinností své
osobní zájmy. jedině takový řád, který nebrání, nýbrž umožňuje každému
jednotlivci sledovat svobodněsve'„zájmy, tedy společnost volné konkurence,je
přirozeným řádem. Feudalismus sjeho četnýmipouty, omezujícími svobodu
hospodářskéčinnosti, prohlašuje za řád nepřirozený. Svou myšlenkoupřiro­
zeného řádu Smith jen obráží potřeby tehdejšího společenskéhovývoje.Byl to
pokrokovýprvek vjeho theorii. Snaha stavětproti sobějeden, rodící se řád
jako přirozený, a druhý, odumírající řádjako nepřirozenýje metajýsika,
metąůsika pokrokových,'ale třídně omezenýchmyslitelů, kteří vytušili nebo
poznali nutnost novéhořádu, ale zároveň tentořádabsolutisovali. Toje cha­
rakteristické nejenpro Adama Smitha afrancouzské osvícence18. století, ale
ipro řaduutopickýchsocialistů. Avšak zatím cou Smitka a ufrancouzských
osvícencůbyla idea přirozenéhořádu nástrojem bojeproti feudalismu za na­
stolení kapitalismu, u utopickýchsocialistů byla zbraní proti kapitalismu za
nastolení socialismu.
Smithova chyba nebyla v tom, že opěvovalkapitalismus a že muprobąjo­
8
PŘEDMLUVA
vával cestu.Kapitalismus byl tehdypokrokovýmřádem, vššíformou. společ­
nosti nežfeudalismus. jeho chyba, vyplývajícízjeho buržoasní omezenosti,
byla v tom, že v kapitalismu nevidělpouze jeden určitý a nutný historický
stupeň vývojelidské společnosti. Zvláštnosti jedne' historické epochyabsoluti­
soval a vydávalje za něcopřirozeného, neměnné/zoa věčného.Smithovi byl
cizí vědeckýhistorismus. „Na rozdíl od svého krajana Ricardo sice vidí, že
před kapitalismem bylyjiné formy hospodářství, nevidí v tom však zákonitě
střídání společenskýchformací, nýbrž historické blouděnía tápání lidstva na
cestěkpřirozenémuřádu. Až v buržoasní formě výrobydosahuje lidstvopři­
rozenéhostavu. Země, v níž neexistuje kapitalistický průmysl, zemědělstvía
obchod,podle Smitha „nedosáhla ještě onohostupně bohatství, pro který se
zdápřírodouurčena“ (sv. I, str. 350). Kapitalismempro Smitha dějinyhos­
podářského vývojespolečnosti končí. Lidstvo dosáhlo v hospodářském libera­
lismu stavu, kdeje všeideální, harmonickéa bez rozporů. Historická zkuše­
nost dokázala, že kapitalismus není věčnáa absolutněrozumnáforma vý­
robníčinnosti,nýbržžeje tovýrobnízpůsob,kterémupředcházelyvýrobnízpůso­
by méně dokonaléa po němž následují dokonalvrší. Tehdy ovšembylodaleko
kdobě,kdykapitalismus odhalil svéhlubokérozporyaznaky svéhonevyhnutel­
néhozániku. Proto se nesmí zapomínat na propast mezi názory Smithovými
a názory dnešních buržoasních ekonomů,jejichž „theorie“ o harmonič­
nosti, přirozenosti a věčnosti kapitalismu jsou pouhou obhajobou rozklá­
dajícího sekapitalismu a nástrojem bojeproti novémua pokrokovému- proti
socialismu. ' '
Uvedlijsme již, že středem Smithozypozbrnosti je zdroj společenského
bohatství. Smith žije vobdobí bouřlivéhonástupu kapitalismu a vidí začátky
divů, kterétvoříprůmyslovápráce. Zbavuje seprotojednostrannosti merkan­
tilistů a jysiokratů, kteří hledali zdroj společenskéhobohatství vždyjen
vjedne'sféřenárodního hospodářství - vobchodunebo vzemědělství- a opo­
míjelipři tomprůmysl. Pro Smithaje každá práce vesféřemateriální výroby
zdrojem bohatství,aťjiž je topráce vprůmyslu nebozemědělství.
Z tohovyplynulaijehojasná odpovědn'aotázkuproduktivní aneproduktivní
práce. Za produktivníprohlašuje každoupráci, která vytváříurčitouužitečnou
věc, výrobek. Toto nehistorické pojetí produktivní práce u něhopřevládá,
i když na některýchmístech proniká hlouběji do specijičnosti kapitalistickě
výroby.Považuje totiž za produktivní práci takovouzvláštní práci, která
zyrábí nadhodnotu.Zdejiž charakterisujeproduktivnípráci s hlediskakapi­
tálu, t.j. správněs hlediska určite'společenskéformy organisacepráce. Přes
jisté vnitřní rOzporybylo Smithovo učení o produktivní práci pokrokem na
9
PŘEDMLUVA
cestěkpoznání zákonů,jimiž se řídí tvorba bohatství vespolečnosti,zvláště
vespolečnostikapitalistické.
jakmile dejínovalproduktivní práci, neváhá Smith označit za neproduk­
tivnípráci nejenpráci služebnictva, nýbrž i činnostsmetánky tehdejší společ­
nosti, „nej'vznešeněj'ších“,at'již je užitečná nebo nikoli. „Práce některých
stavů požívajících největšívážnosti, stejnějako práce sluhů, nevytvářížád­
nou hodnotu. Tak vladař se svýmisoudními úředníkya důstojníky, kteří mu
podléhají, a celé vojsko a námořnictvojsou pracovníci neproduktivní. Do
stejné třídyje třeba zařadit některápovolání nejdůstojnější a nejdůležitější
i některápovolání pramálo důležitá: kněze,právníky, lékařea různé spiso­
vatele; herce, šašky, hudebníky, operní zpěváky, tanečnicea pod.“ (sv. I,
str. 319 Všechnytyto osobyjsou podle Smitha vydržoványčástí ročního
produktu práceproduktivníchpracovníků.
Toto otevřené stanovisko Adama Smitha se stalo předmětem hrubého
útoku německévulgární buržoasní ekonomie,která vesvémpatolízalství před
pruským státem, junkerstvem a militarismem vydávala každého byrokrata a
důstojníka div ne za jediné pravé tvůrce společenskéhobohatství. I dnešní
buržoasní ekonomievesnaze zastřít parasitismus zbytněléhobyrokratickěho,
policejního a vojenskéhoaparátu zydávápříslušníky tohotoaparátu za pro­
duktivnípracovníky, za tvůrcenárodního důchoduvrozsahujejich příjmů. je
tojeden ze způsobů,jak zastřít, žepracujícíjsou jedinými tvůrcinárodního
důchodu,jehož tak nepatrnoučást dostávají.
Když Smith dejinovalpráci jako základní zdroj bohatství, a topráci ve
„specifickyburžoasní formě - veformě rozvětvenédělbypráce, přechází ke
směněa rozdělování produktů práce. Zabývá se směnnou hodnotou, penězi,
ziskem, mzdou, rentou.
TheoretickénázorySmithozynahodnotuznamenaly nesporněvelkýkrok ku­
předunejenvesrovnánísfysiokraty, ale isjeho předchůdcivAnglii,jako byli
Petty, Locke,james Steuart aj. Smith, ačbyldalek toho,abychápal rozdíl
meziprací konkretni a abstraktní, první jasně rozlišil dvěstránky.zboží:
jeho hodnotu užitnou a hodnotusměnnou.„je třebapoznamenat, že výraz
,hodnotac má dva různé významy: někde vyjadřujeužitečnost určitéhopřed­
mětu,jindy schopnostkoupit za nějjiné zboží, kteroudává vlastnictví tako­
véhopředmětu. První hodnota se může nazývat ,hodnotou užitnou“, druhá
,hodnotousměnnoď. Věci,kterémají největšíhodnotu užitnou, mají směnnou
hodnotu častomalou nebonemají žádnou. A zase takovévěci,které mají nej­
větší hodnotu směnnou, mají užitnou hodnotu často malou nebonemají žád­
nou“ (sv. I, str. 49~50). Chybnětvrzenívzávěrucitátu,žepře
10
PŘEDMLUVA
mít vysokouhodnotusměnnou, aniž mají hodnotu užitnou, vyplynuloze Smi­
thova subjektivisticky zabarveného rozlišování „rozumných“ a „nerozum­
ných“ užitných hodnot. Smith, myslitel buržoasie vobdobímanufaktury, kdy
ještě přepych buržoasie mohl ohrožovat akumulaci kapitálu, považuje za
„nerozumné“, a tedy i nepatrné užitné hodnoty, drahé přepychovépředměty,
jako brilianty apod.
Když stanovil rozdíl mezi užitnou a směnnouhodnotou zboží, přistupuje
Smith křešenídůležité otázky, coje měřítkemsměnnéhodnoty. A takjako bez
okolkůprohlásil práci za jediný zdroj bohatství,stejněprohlašuje práci za
jediný zdroj směnnéhodnoty. Velikosthodnoty určujeprací. Směna zboží je
pro něhosměnoustejnýchmnožstvípráce. „je tedyzřejmé,žepráce je jedi­
ným všeobecným,stejně jako i jediným přesným měřítkem hodnoty, neboli
jedinou mírou, sjejíž pomocí můžememezi sebousrovnávat hodnotyrůzného
zboží vkaždédobě'a na každém místě“ (sv. I, str. 57). Práce těžkáje pro
něhosprávnějen násobkempráce lehké,práce kvalifikovaná násobkempráce
nekvalijikované,a to násobkem, kterýje určovánživelně na trhu. O tom,jak
velikýkrok kupředuučinil Smith vesrovnání-spředchůdci,svědčíito, že veli­
kost hodnoty určuje množstvím práce vynaloženéna výrobuzboží. „Skutečná
cenakaždé věci,to,cokaždá věcskutečněstojí člověka,který siji chceopatřit,
je práce a námahavynaloženánajejí získání“ (sv. I, str. 51). Vpenězích
vidí Smithjenjeden druh zboží, kterýseživelněoddělil0d ostatníhozboží a
plní funkci oběživa. Tím obohatil pokladnici ekonomickévědy,avšak pod­
statu toho,jak vznikajípeníze, neodhalil. Zjeho pojetí'peněz mu vyplynulo,
že „přirozenácena“zboží 'nenínicjiného nežtakovémnožstvízboží - peněz,
na něžje vynaloženostejnémnožstvíprácejako na zboží, kteréje za něsměno­
váno. Tržní cena,za kterousezbožífakticky prodává,je pak vdůsledkuna­
bídkyapoptávky'vyššínebonižší nežpřirozená cena, t.j. hodnota.Smithzde
konstatuje základní pravdy ozbožní zárobě,kterýchse dnešní buržoasní eko­
nomie bojíjako čertkříže.
Logickým pokračováním uvedenýchSmithových poučekjsou ta místa na
dalšíchstránkáchjeho práce, kdese blíží správnémupoznání povahy i zdroje
nadhodnoty, která u něhozastupuje veformě zisku a renty.
Smith jako by mířil do řad pozdějších i dnešních obhájců kapitalismu
z tábora vulgární ekonomie,když zdůrazňuje, že zisk z kapitálu nemá nic
společnéhose mzdou za práci podnikatele, že vůbec neodpovídá množství,
obtížnosti a složitosti podnikatelon práce spojené s dohledema řízením.
Zisk, který považuje za hybný motiv kapitalistické výroby (někdy mylně
spotřebu),pokládá za část hodnoty,kterouvytvářídělníka kterousipřivlast­
1.1
PŘEDMLUVA
ržujekapitalista. „Proto se tu hodnota, kterou dělnícipřidávají surovině,roz­
padá na dvěsložky:jedna z nichplatí jeýich mzdu, druhá zisk zaměstna­
vateleza veškerýkapitál, který vložil do materiálu a do mezd“ (sv. I, str.
68). O tom, že to není náhodnáformulace, svědčíkroměmnohajiných míst
i toto: „Tentozisk strhává zproduktupráce,jež sevynakládána obdělávání
půdy, druhou část (vedlerentý- pozn. aut.). Podobná srážka ve prospěch
zisku postihuje produkt téměřvšech ostatních druhů práce. U všech druhů
dovednosti a řemeselvětšinadělníkůpotřebuje, abýjim zaměstnavatel opatřil
pro práci materiál a abýjim dával mzdu a živobytí, než bude dokončena.
Aíistr pak mápodíl na produktujejich práce, to znamená na hodnotě,kte­
rou tato práce přidává materiálu, na nějž býla vynaložena. A tentopodíl
tvoříjeho zisk“ (sv. I, str. 84). Tyto mýšlenkýjsou velkouhistorickou zá­
sluhou Adama Smitha, nebot'zdejako první označuje zisk za neplacenou
práci dělníků.jako první vdějináchpolitické ekonomiesedívá na zisk jako
naformu nadhodnoty.Nikdo zjeho předchůdcůani následovníkůz buržoas­
ních ekonomů,ani David Ricardo, necharakterisoval zisk tak přímočařea
příkře.Smith tak odhaluje vpráci nejen zdroj bohatství vůbec, ale i zdroj
bohatství buržoasie.
Stejněpronikavý pohled vrhá Smith i na povahu pozemkovérentý, ačkoli
v určitém směru, zejména pokudjde o vysvětlenízákladu existencerenty, byl
jehopředchůdcePettý úspěšnější.Jakmile seveškerápůda vněkterézemi stala
soukromýmmajetkem,říkáSmith, „majitelé půdý,jako všichni ostatní lidé,
tuze rádi sklízejí tam, kde nikdy neseli“ (sv. I, str. 69), apožadují rentu.
Renta pozemkovéhovlastníkapodle Smitka „strhne siprvní část zproduktu
práce,jež sevynaložína obdělávánípůdy“ (sv.I, str. 84). Určenírentýjako
části nezaplacenédělníkon práce, kterousi přivlastňujepozemkovývlastník,
je rovněžvýznamnouzásluhou Adama Smitha. Tím kladl základy k vědec­
kémupoznání zákonitostí buržoasní výroby.
V souladu s uvedenýmpojetím zisku a rent); rozvíjí Smith i svou theorii
mzdy. Nechápe, že mzdaje historickou kategorií a že má za kapitalismu
speciňcký obsah. Přeměňujeji .z kategorie historické v kategorii přirozenou.
Tvrdí: „Produkt práceje přirozenouodměnouzapráci, nebolimzdou“ (sv.I,
str. 83). Správněvšakzdůrazňuje, žeza kapitalismu odměnazapráci neboli
mzda dělníkova tvoříjen částproduktu jeho práce. A to takovoučást, která
zbývápo srážce zisku a rentya která odpovídánutnýmživotnímprostředkům
dělníkaajehorodiný.
Smith si přitom nedělá žádné iluse oharmonii ekonomickýchzájmů mezi
dělníkya kapitalistý, ozáměrech-ajednání kapitalistů. Týto ilusepřenechal
12