Table Of ContentBenjamin a Ruben Berger
Izrael a církev
sborový dopis
Benjamin a Ruben Bergerovi
Izrael
a církev
sborový dopis
Obsah
Předmluva k německému vydání.....................4
Dodatek českého vydavatele.............................5
Dějiny spásy a poslední doba............................6
v
Židé a pohané:
ukončení nepřátelství skrze Krista.................12
Boží plán spásy pro Izrael a pro národy....... 16
Izrael a křesťanská církev...............................23
Boží Izrael - identita mesiánského lidu..........30
Z krátké historie mesiánských židů...............46
3
Izrael a církev
Předmluva
k německému vydání
Ve vztahu Izraele a církve došlo v minulých letech k mnohým změnám. Není divu.
Signály, které vyšly v uplynulých desetiletích ke světu a křesťanstvu, nelze pře
hlédnout. Katastrofické dunění bubnů holocaustu vystřídaly fanfáry založení státu Izra
el. Lidé se ptají, jak si vysvětlit, že ten starý národ, který už mnozí odepsali, je nyní opět
reálnou postavou dějin. Začali pozorně sledovat zázračnou ochranu Izraele v mnohých
válkách a návrat národa, nyní především ze severních oblastí, do zaslíbené země. Jak
tomu máme rozumět? Stálý růst židovské části Ježíšovy církveje zvláštním znamením,
které mnozí dosud přehlížejí. Ve svaté zemi vyrůstá to, co na devatenáct století zmizelo
- mesiánské (židokřesťanské) sbory. Obnova Izraele už začala! Totéž platí i pro obnovu
církve Ježíše Krista. To znamená, že Bůh má pro svět velký plán - chce v něm oslavit
své jméno před očima všech národů. Je důležité a fascinující, že pň tom Bůh s námi
jako s věřícími počítá. Uprostřed neradostného vývoje našeho světa máme vyhlídky,
které nás naplňují velkou nadějí.
Tomuto oživení a posílení naší víry mnohé brání. Vztah mezi Izraelem a církví je už
od počátku zatížen. Aby došlo ke změně, musíme odkrýt a vyvrátit křesťanský antise
mitismus, musíme projít vnitřní proměnou. K té může dojít jen tehdy, až Pán dějin se
nad námi smiluje a osvobodí nás od slepoty a arogance, které brání, abychom přijali
výzvu Jeho slova.
V nezbytném procesu obnovy vztahu mezi církví a Izraelem jsou přednášky Rube
na a Benjamina Bergerových nesmírně vítanou pomocí. Jsem jim ze srdce vděčný, že
souhlasili se zveřejněním kázání a přednášek, které měli v posledních letech v německé
jazykové oblasti, a prosím Boha, aby požehnal jejich poselství i v této formě u všech,
kdo je přijmou. V době, kdy se antisemitismus na všech stranách opět rozrůstá a mnozí
naši současníci vidí židovský stát jen jako pohoršení, potřebujeme toto nasměrování
zvlášť naléhavě.
Biblická poselství, která Benjamin a Ruben Bergerovi přednášeli v cizím jazyce,
v němčině, jsme zpracovali ze záznamu. Snažili jsme se zachovat jejich původní cha
rakter a výrazové zabarvení.
Robert Waehrer
4
sborový dopis Dodatek českého vydavatele
Dodatek českého
vydavatele
Jsme rádi, že můžeme českým čtenářům zprostředkovat již druhou knihu B. a R.
Bergera. Rád bych poděkoval za výborný překlad z němčiny Evě Veberové a dále za
obětavou práci všem, kteří toto vydání umožnili. V neposlední řadě také švýcarskému
vydavateli, který zaujal k českému vydání velmi vstřícný postoj. (První kniha, založená
rovněž na překladu přednášek, vyšla česky v roce 1993 pod názvem Boží plán s Izra
elem.)
Věříme, že i v našem prostředí je tato kniha velmi potřebná a může přispět k hlubší
mu porozumění a k nápravě vztahů mezi církví a Izraelem. Je určena především křesťa
nům a troufám si tvrdit, že by se s tímto tématem měl seznámit každý věřící. Izrael není
pouze exotické téma vonící něčím neznámým nebo neobvyklým. Jistě i tento motiv se
mezijeho příznivci najde, bylo by však krátkozraké kvůli tomu minout to, co nám tady
chce připomenout sám Hospodin.
Předně si musíme přiznat, že máme co napravovat. Stejně jako si potřebujeme
s úctou připomínat pozitivní kapitoly duchovních dějin našeho národa a čerpat z nich
povzbuzení, stejně se musíme vyrovnávat i s těmi temnějšími stránkami. K nim bezpo
chyby patří křesťanský antisemitismus. Námitka, že není třeba stále znovu připomínat
staré hříchy, neobstojí: snadno se o tom přesvědčí každý, kdo pozná, jak Židé dodnes
vnímají křesťanskou církev.
Být zahleděn do minulosti nemůže být programem. Bez přiznání historické viny
křesťanů a jejich teologie na pronásledování Židů (holocaust za druhé světové války byl
pouze nejsilnějším, ale zdaleka nejediným projevem tohoto pronásledování) však není
možný ani pohled vpřed.
Tato kniha nám pomáhá znovu objevit Židy jako ty, kteří jsou Bohu milí. Vede nás
k vděčnosti za Boží plán, jehož pevnou součástí je židovský národ a k němuž jsme
mohli být z milosti připojeni i my.
Po čtyřiceti letech oficiálního ideologického nepřátelství je dnes patrný živý zájem
o Izrael mezi všemi vrstvami naší společnosti. Doufáme, že tato kniha osloví a zaujme
také je.
Mojmír Kalius
5
Izrael a církev
1.
Dějiny spásy
a poslední doba
Benjamin Berger
„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k našim otcům ústy proroků.
V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho
a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko
svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího ma
jestátu na výsostech. “ (Žid. 1,1-3)
„...předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze
něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i na
děje upíná k Bohu. “ (l.Pt.l,20-21)
Co je to vlastně „poslední doba“? Kdy začala?
Podle Bible začala poslední doba narozením Ježíše Krista. Proč? Protože nám Bůh
v Něm daroval vše! Dal ve svém Synu dokonalou spravedlnost, lásku a vykoupení. On
je dokonalým Božím zjevením. Ježíš řekl: „Kdo vidí mě, vidí Otce. “ (Jan 14, 9) V Je
žíši Kristu máme vše, i proroctví. Bůh už nemá, co by nám řekl, vše už pověděl a zjevil
ve svém Synu. My už nečekáme, na rozdíl třeba od mohamedánů, po Ježíši ještě něja
kého jiného proroka. Pro mohamedány byl posledním prorokem Mohamed a jeho
slovo pro ně platí.
Takové očekávání nemáme. Bůh řekl poslední slovo v Ježíši Kristu. Jestliže přijdou
ještě nějací jiní proroci, budou jen svědčit o Ježíši aneřeknou nic jiného, než jsme sly
šeli od Něj. Proto křesťané dělí čas do dvou etap - před Kristem a po Kristu. I podle
židovské tradice začíná poslední doba zjevením Mesiáše. Až přij de, tak se zákon naplní
a začne nový věk.
Mágové, kteří při Ježíšově narození přišli do židovské země, jsou v jistém smyslu
zástupci celého pohanského světa. Byli to lidé, kteří Boha neznali, ale přesto hledali
pravdu. Bůh jim zjevil, že se stalo něco, co promění celý svět. Oni to vycítili, ale ne
zcela pochopili - hledali krále. Je to podivuhodné. Uvědomme si, že Židům vládlo
mnoho králů - příchozí však hledali toho svého!
V tomto židovském králi je skryto tajemství. Vzpomeňme si, že Izraelité přišli za
Samuelem a požadovali krále, aby byli jako ostatní národy (viz l.Sam.8). Samuel byl
zarmoucen, ale Bůh mu řekl: Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi
6
sborový dopis Dějiny spásy a poslední doba
nekraloval. Bůh jim dal, co chtěli. Ale podle Jeho vůle se Izrael měl lišit od ostatních
národů. Neměl mít žádného lidského krále. Bůh v něm chtěl sám kralovat. Ježíšovým
narozením se Boží vůle naplnila. Bůh žil mezi námi a chtěl být v Ježíši Kristu naším
Králem. Mágové rozeznali něco z tohoto mocného činu a porozuměli, že se bude týkat
i jich. Až do té doby pohanské národy neznaly živého Boha. Z historie víme, že nevě
domky vzývaly, aniž to věděly, modly, padlé anděly a démony. Ale vždycky se mezi
nimi vyskytovali i lidé, kteří hledali pravdu, kteří toužili po něčem, co neznali - po
dobně jako mágové. Ti dlouho putovali, až konečně přišli do Izraele a setkali se s hle
daným králem v malém dítěti. S Ježíšem začala pro celý svět nová doba, On přišel jako
světlo světa. Začala i pro Izrael. Splnilo se, co Bůh zaslíbil Jeremjášovi, i když dosud
celý Izrael v Ježíše nevěří: „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu
s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. “ (Jer.31,31)
Bůh poslal v Ježíši svého Syna a uzavřel s Izraelem novou smlouvu. To byl počátek
nového věku. Začala poslední doba. Vykoupením v Ježíši Kristu vzniklo nové stvoření.
Bůh dal lidem nový začátek - židům i pohanům. Při Ježíšově narození se setkali obojí,
pohané a židovští pastýři, a poznali, že se stal mocný div.
Těžkosti v chápání „poslední doby“
Prvotní křesťané věřili, že žijí v poslední době. Když se teď hovoří o našem věku
jako o posledním čase, často lidé dodávají, že tomu všichni věřili už dávno.
Postoj prvních křesťanů byl sice správný, ale jen v jistém smyslu. My nyní žijeme
už ve zcela zvláštní době. Oni věřili, že Ježí? přijde brzy. Nemýlili se, měli pravdu. Byli
jednoho srdce a jedné mysli a dělili se o svůj majetek. Musíme si povšimnout dvou
věcí. Zaprvé: Bůh jim dal podle svého zaslíbení nové srdce. Zadruhé, byli svobodní od
všech světských záležitostí a toužili po tom, aby se mohli připravit na druhý Ježíšův
příchod a na Jeho království na zemi. Mezitím uplynulo dva tisíce let a Pán stále ještě
nepřišel. Jak tomu máme rozumět? Uvědomme si, že jednu pravdu můžeme zkoumat
z razných hledisek a že má různé stránky.
Pomoc ze Starého zákona
Starý zákon nám nabízí pomoc. Pavel o něm v 1 .listu do Korintu říká, že byl napsán
nám k poučení. Já vidím klíč k pochopení této otázky v dějinách Izraele cd vyvedení
z Egypta po příchod do zaslíbené země. Bůh původně nechtěl nechat Izrael putovat
čtyřicet let křížem krážem pouští. Vyvedl svůj lid z Egypta k hoře Sinaj a tam jim dal
Zákon, tóru. Židé měli postavit Stánek a odejít do zaslíbené země. Dvanáct zvědů šlo
napřed a vrátilo se se zprávou, že ta země skutečně oplývá mlékem a medem. Ale jen
dva, Jozue a Káleb, přišli s opravdu dobrým svědectvím. Ostatní měli strach a varovali
před obtížemi cesty. Tito dva poslové směli jako jediní z celé generace vstoupit nako
nec do země. Ostatní zemřeli během čtyřiceti let na poušti. Národ došel k cíli až s veli
kým odkladem.
Putování pouští je příběh plný nevěry. Lid nedůvěřoval v žádné situaci plně Bohu.
Je to skoro nepochopitelné, ale pravdivé. A nejen Izrael se tak zachoval.
7
Izrael a církev
Nevěra a selhání na cestě církve
My se chováme stejně. A jednali bychom stejně i na místě Izraele. Podívejme se do
Pavlových dopisů. Pavel měl plné poznání evangelia. Vysvětloval, co to znamená být
zachráněn vírou v Ježíše Krista. Nikoli skrze skutky, ale milostí skrze víru. Řekl, že
evangelium není založeno na krásných slovech, ale na Boží moci. Jsme nové stvoření.
Hovoří o tom, co je církev, uvádí nejrůznější služby. Každý sbor žijejako jeden celek,
ale zároveň jsme spolu spojeni skrze Krista. Získali jsme nové kněžství. Stará smlouva
rozlišovala mezi kněžími a lidem, v Nové smlouvě rozdíl mizí. Ke kněžské službě
a přebývání před Boží tváří jsou povoláni všichni.
Boží slovo je pro nás světlem. První sbory v tomto světle žily. Ale už od začátku
zažívaly problémy a těžkosti, protože se o mnohém pochybovalo. Ze všech stran při
cházeli lidé, kteří hlásali jiné evangelium, ovlivněné cizími názory. Pavel proto říká
v listu Galatským:, Jestliže někdo hlásá jiné evangelium, buď proklet!" Když pozoru
jeme nejrůznější názory, které už po krátkém čase získávaly ve sborech prostor, cítíme
smutek. Vidím hlavní důvod v tom, že lidé přestali s důvěrou přijímat, co Bůh své
církvi připravil.
Rozdělení mezi Izraelem a novou církví
První rozdělení nastalo mezi Izraelem a nově vzniklou církví. Bůh to tak nezamýš
lel. Nový zákon říká, že Kristova církev se skládá ze Židů a nežidů, kteří jsou smířeni
v Ježíšově kříži. I podobenství o ušlechtilé olivě (Řím. 11) ukazuje spojitost a propoje
nost. Ušlechtilá oliva jsou věřící Židé, kteří očekávají Mesiáše, od Abrahama až ke
svědkům doby apoštolské. Pak, říká Pavel, byly některé větve vylomeny - to jsou ne
věřící příslušníci židovského národa. Lidé z národů, kteří uvěřili v Ježíše, byli naroubo
váni na jejich místo. Obraz nám chce říci, že Ježíšovým příchodem nenastal žádný
zlom a Bůh nezačal zcela znovu. V Izraeli vždy existoval mesiánský rod, ušlechtilá
oliva, kam měli být pohané naroubováni. Víme, že Mojžíš, David a proroci o Ježíšovi
hovořili a prorokovali.
Co se však stalo ve skutečnosti? Židé prohlásili, že Ježíš nebyl Mesiáš a kdo v Něj
uvěří, nepatří k národu. To bylo velmi zlé. Ale křesťané udělali ještě něco horšího: Při
jali Ježíše jako Krista, získali tedy poznání, ale přesto zůstali vůči Izraeli slepí.
Antisemitismus proniká do církve
Rozdělení mezi Izraelem a církví vedlo ve druhém století k tomu, že úřad jeruza
lémského biskupa přešel ze židovských rukou na nové křesťany nežidovského původu.
Tak se otevřely dveře antisemitismu. Myslel jsem si vždy, že antisemitismus v církvi
byl. Ale když jsem četl, co jednotliví církevní otcové v prvních stoletích psali o ži
dovství, byl jsem otřesen.
Jan Zlatoústý (asi 350-407) mezi jiným psal, že synagogy jsou místa vzývání démo
nů. Tehdy poprvé došlo k jejich ničení. Učilo se, že Bůh Židy natrvalo odmítl a žejsou
navždy zatraceni. Jed pronikl do církve a udržoval se v ní dva tisíce let.
Ani reformace nepřinesla žádnou zásadní změnu. Martin Luther po jisté době ná
klonnosti k židovství začal z určitého zklamání hovořit velmi negativně. A jeho slova
působí až do dnešní doby.
8
sborový dopis Dějiny spásy a poslední doba
Od organismu k organizaci
V konstantinovské době (4.stol.) začal v církvi nový vývoj. Císař Konstantin pro
hlásil křesťanství státním náboženstvím. Ze živoucího organismu Kristovy církve
vznikla vlivná organizace.
Ve středu zájmu už nestál Ježíš Kristus, ale křesťanství. Církev usilovala o moc
a o vliv ve světě a získala ho spojením se státem a vstupem do politiky. Chtěla změnit
svět. Tento chybný postoj trvá dodnes. Svět nezměníme tím, že budeme spojovat
světské a křesťanské a tak budovat ráj na zemi. Proměnu můžeme způsobit, když bude
me chápat svoje vyvolení, půjdeme za Pánem a budeme se Mu podobat. Tak můžeme
získat zmocnění a vliv. Avšak křesťanská církev stále znovu propadala touze po moci.
Vidíme to zřetelně ve středověku, ale i v době reformace a později. Bůh měl vždy svůj
svátý zůstatek, ale v posledních dvou tisících let velká část církve do něj nepatřila.
Žijeme v čase obnovy
Přes všechno špatné platí, co Ježíš o své církvi řekl: „Brány pekelné ji nepřemo-
hou.“ (Mat.16,18) Přežijeme, protože Bůh je věmý. Dnes žijeme v době obnovy
církve, v době, kdy církev znovu začíná poznávat a chápat Boží pravdu.
Ďábel vždy nejvíc útočí na jednotu. Ježíš řekl: „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem
jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně. Aby byli uvedeni v do
konalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal... “ (Jan 17,22-23)
Tuto jednotu jsme dosud světu neukázali, a proto nám chybí zmocnění. Bez něj se
však v tomto čase neobejdeme. Obraz velekněze Árona ve 133. žalmu, jemuž olej stéká
z hlavy na roucho, je obrazem Kristova těla, které žije v jednotě. Pomazání přechází
z hlavy na celé tělo. Dokud nebudeme žít v jednotě, nikdy nezískáme Kristovo
zmocnění, které dnes tolik potřebujeme. Proto očekáváme Ježíšův příchod už dva tisíce
let. Až se Ježíš vrátí, přijde pro svou nevěstu. Vyzvedne si to, co ho ztělesňuje na této
zemi. Mnozí si myslí, že až se Pán jednoho dne objeví, tak k záchraně postačí víra
a ospravedlnění skrze milost. Věří, že Bůh je přijme, i když nebudou smířeni se svým
bratrem a nevzdají se všech hříchů, jen když budou ospravedlněni Kristovým křížem.
Takový postoj je pro křesťany velmi nebezpečný, protože jen zčásti odpovídá pravdě.
Jsme skutečně ospravedlněni milostí skrze víru. Zároveň však platí, co říká Jan: „slovo
se stalo tělem“. Bůh poslal své slovo, aby se v nás uskutečnilo. Ježíš se vrátí pro církev,
která se mu bude podobat! Současná církev tomu neodpovídá. Proto trvá čekání na
Ježíšův návrat tak dlouho.
Proměny poslední doby
Některé věci se v tomto světě musí ještě změnit, musí dozrát, než Ježíš přijde.
V listu Timoteovi o tom můžeme číst: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách
někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou
pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. “ (l.Tim.4,1-2)
„Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví,
chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční,
bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému,
9
Izrael a církev
zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní,
ale svým jednáním to budou popírat. “ (2.Tim.3,l-5)
Pavlovo prorocké slovo o posledním čase je nyní vysoce aktuální. Mezi takzvanými
křesťany se setkáváme s některými, kteří od víry dávno odpadli. Jen se tak nazývají.
Příkladem může být i liberální teologie rozšířená v německé jazykové oblasti (podobně
jako v české - pozn. vyd.), která zpochybňuje, že Boží slovo je skutečně Božím slovem.
Má pro jeho vznik nejrůznější vysvětlení. Tak studují kazatelé, kteří už dávno sami
nemají víru, a odcházejí na sbory. Nevěra proniká i do místních společenství. Mnozí
odpadají - mladí lidé se od křesťanství odvracejí, protože je odrazují špatné příklady.
Nenacházejí v církvi žádnou moc, hledají něco skutečně „duchovního" a dostávají se
do různých sekt a démonských kultů.
Dalším důvodem je šok, který zasadila lidstvu druhá světová válka. Pootevřela
dveře satanu. Lidé si tehdy mysleli, že za posledních sto let postoupili významně kupře
du na poli vědeckém, filosofickém i kulturním. Pak přišel nacismus a ukázal, že člověk
je stále tak barbarský, jako byl vždy, možná ještě víc. Lidé se museli smířit s tím, že
celý vývoj jim vposledku nepřinesl nic - zůstali stále stejně zubožení, chudí a zoufalí.
Poválečná generace se bouřila proti této ztrátě smyslu světa v šedesátých letech v hnutí
,květinových dětí", v sexuální svobodě. Rebelovala proti prázdné skutečnosti, které
pod povrchem chybí obsah. Kde dojde ke vzpouře, tam vidí svou příležitost ďábel. Cír
kev přestala být solí. Její selhání a bezmocnost ukázaly, jak velice se liší od církve no
vozákonní.
Dalším příkladem mohou být potraty - ztvrdla mnohá srdce, i křesťanská.
Nyní žijeme v době, jaká dosud nikdy nenastala. Ukazuje se, že žijeme nejen v po
sledním čase, ale v jeho závěru. Zlo dozrává. Z Bible víme, že až úplně dozraje, přijde
soud. Bůh řekl o národech, které žily v Kanaánu před příchodem Izraelitů: „Musí se
naplnit míra jejich hříchů, abych je mohl soudiť'. (I. Mojž.15,16) To se děje i dnes.
Neprosto nemyslitelné věci, např. rouhání, platí jako normální. Setkáváme se se zlem
tak často, že se ocitáme v nebezpečí, že ztratíme vnímavost. Kdo bude ve dne v noci
ohrožován, tak se nakonec zatvrdí. Dalším znamením poslední doby je existence ži
dovských křesťanů, kteří sejako v prvních dobách identifikují se svým lidem a považují
se za jeho součást, za prvotiny úrody v Božích rukou. Přijde doba, kdy tento věřící
zůstatek bude početnější, a pak se přiblíží čas návratu Mesiáše.
Rozeznávat znamení poslední doby
Měli bychom se z dějin poučit a brát je vážně, zvláště dějiny církve. Bůh nás volá,
abychom se vrátili k pravdě. Máme Jeho slovo a Jeho Ducha. Čas obnovy je časem
milosti. Bůh nám dává milost svým slovem: Vraťte se, opusťte svou minulost a já ve vás
naplním své dílo. Jsme generace poslední doby, máme její povolám a zaslíbení. Bůh
nám dovoluje, abychom to rozpoznali. On začíná vždy s málem právě tak se chce osla
vit. Pak se Jeho dílo rozroste.
Vidět znamení doby je důležité. Nezáleží mi na tom, protože jsem Žid, ale protože
vidím, co Bůh v Izraeli činí. Buduje něco nového. Tak jednal i při Ježíšově narození,
kdy přišli jen nemnozí a našli ho ve skrytu - ale našli jej! Totéž se děje i dnes.
Doba rozptýlení byla dobou odmlky. Byla i dobou soudu pro nás jako pro národ.
Návratem do země začala nová doba. Pro Izrael začaly znovu dějiny spásy, jejich po
10
