Hledání a jistota - Zvláštní vydání života víry 1

68 Pages·1992·3.086 MB·Czech

by  Drápal, Dan

DAN DRÁPAL
HLEDÁNÍ A JISTOTA
Zvláštní vydání Života víry 1

DAN DRAPAŁ
HLEDÁNÍ A JISTOTA
k
Zvláštní vydání Života víry 1
Dan Drápal
HLEDÁNÍ A JISTOTA
Vyšlo jako neperiodické 1. zvláštní vydání časopisu Křesťanské misijní společ­
nosti Život víry (registrováno pod MK ČR 6094, MIČ 47 884) v listopadu
1992. Recenzovali ing. Lubomír Ondráček, ing. arch. Tomáš Dittrich.
Obálka a úprava titulní stránky: GTP. Sazba AmiPro: Olga Sovová. Foto na
obálce ing. arch. Tomáš Dittrich.
Adresa redakce: Bassova 32/14, 190 00 Praha 9. Všechna práva vyhrazena.
Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha, čj. 2478/90 -
P/l ze dne 29. 11. 1990.
Na snímku na obálce je tzv. zeď nářků v Jeruzalémě. Židovští věřící z celého
světa přicházejí do Jeruzaléma, aby se u zdi nářků modlili k Bohu svých před­
ků - k Hospodinu. Do spár mezi kvádry zasouvají poskládané papírky s napsa­
nými osobními prosbami. Židle zvou k meditaci nad Biblí (přesněji řečeno nad
Starým zákonem). Pozváním k hledání Boha je i knížka, kterou držíš v ruce.
ŽIVOTOPIS MÍSTO PŘEDMLUVY
Milý čtenáři, předkládáme ti knížku, která stává badatelnou a také diskusním klu­
je úvodem do křesťanské víry. Proč začíná bem. Dan se pohybuje mezi disidenty. Ne­
Životopisem autora? To proto, aby bylo jeden z jeho tehdejších kolegů působí dnes
zřejmé, jaký kontext mají myšlenky, které
v politice. Daniel Kroupa a Martin Palouš
kniha přináší. Jde o život. Bůh je vyvýšený
jsou jeho kolegové z kotelny.
a pravda jeho slova je věčná, Bůh však
Prvního března 1977 se stalo to, co se
hledá každého, kdo by ho hledal, a je při­
nedalo čekat: Danu Drápalovi byl udělen
praven jednat s námi právě na tom místě,
kde stojíme. státní souhlas a on nastupuje jako vikář
Dan Drápal se narodil 2J. března 1949 na sbor Českobratrské církve evangelické
v Brně v rodině, která se hlásila ke křes­ v Praze 7 - Holešovicích. Sbor byl tehdy
ťanství. Jeho pradědeček František Urbá­ zřejmě určen k likvidaci: průměrně se ne­
nek byl dokonce jedním, z předních repre­ dělních shromáždění účastnilo 29 lidí ves­
zentantů Svobodné církve reformované, měs pokročilého věku. Někteří z nich však
pozdější Jednoty českobratrské (nynější Bohu skutečně věřili a modlili se, aby Bůh
Církve bratrské), a osobním přítelem T. G. daroval svoji milost.
Masaryka. Křesťanem se však člověk ne­ V Danu Drápalovi se něco hnulo. Pře­
rodí. Dospívajícímu Danu Drápalovi bylo sto, že osobně nepoznal Boží lásku a k Pá­
křesťanství pouhou součástí jeho intelek­ nu Ježíši měl nezávazný vztah, přes pýchu
tuálního světa. Po maturitě se rozhodoval, intelektuála, přes to, že po prvním rozvo­
zda podat přihlášku na přírodovědeckou du se znovu žení, aby jeho manželství zno­
fakultu či na bohosloví. Komenského vu neobstálo - přes to všechno se na sboru
evangelickou bohosloveckou fakultu do­ skutečně snaží pracovat. Navštěvuje for­
končil v roce 1972. Studium na faráře spí­ mální členy sboru (je jich 608), i když cítí,
še zpochybnilo i tak vratké základy jeho Že pro ně nemá to pravé poselství, studuje
křesťanské víry. (Nezasvěceného čtenáře Bibli a pečlivě připravuje nedělní kázání.
to může překvapit, ale nejeden z profesorů Koncem roku 1978 je prostřednictvím
Komenského fakulty a mnozí autoři učeb­ třech lidí, kteří se s ním postupně nezávis­
nic a studijních materiálů nevěří tomu, že le na sobě setkávají, konfrontován s pro­
Ježíš Kristus vstal z mrtvých.) Také nevá­ stou zvěstí evangelia: Ježíš zaplatil za je­
zaný život a vševládný ironický nadhled ho hříchy, vstal z mrtvých a čeká, zda ho
"pokročilejších" studentů napomohly to­ přijme jako svého Spasitele a Pána, Po
mu, že Dan Drápal brzy vplul do jejich zralé úvaze se Dan Drápal rozhodl odložit
řad. Myslím, že patřil mezi nejhorší. Jeho svou nevěru a nezávislost a v modlitbě v
intelektuální zájmy se rozšiřují, studuje soukromí přijímá Pána Ježíše Krista.
filosofii, stane, se jedním z našich předních Změna není zpočátku nápadná, je však
znalců díla Friedricha Nietzscheho. hluboká. Sborová práce pokračuje s tím
Po dvouleté základní vojenské službě je rozdílem, že mladý vikář už má lidem co
mu odepřeno udělení státního souhlasu přinést.
pro veřejnou práci v evangelické církvi. První lidé, kteří v souvislosti s Dano­
Jedním z důvodů je jistě jeho nechuť k pa­ vou službou uvěřili, přicházejí do sboru
nujícímu zřízení. Dan Drápal pak pracuje (lidově "na Maniny") v roce 1979. V roce
jako topič (1974-77). Kotelna se ovšem 1982 jich přibývá po tuctech. Ve druhé
3
polovině 80. let sborové prostory v pří­ jiným denominacím (neexistuje zde direk­
zemí holešovického činžáku beznadějně tivní řízení, omezující pravomoci místních
nestačí, i když je v neděli troje shromáž­ sborů; není zde bazírováno na podružných
dění. Přichází myšlenka regionálního oblastech věrouky, které by mohly způso­
uspořádání sboru s tím, že by se rozdělil bit rozdělení; je položen důraz na vztahy
do několika celků a některá společná mezi sbory; je pamatováno na to, jak po­
shromáždění by nahradila shromáždění v stupovat proti hříchu, atd.) - to však ne­
"regionech". Tato koncepce, potřebná pro musí znamenat, že by denominací nebyly.
další růst sboru, však naráží na předpisy, Dan Drápal žije se svou manželkou Lí­
platné v evangelické církvi, a také na ne­ dou (tentokrát se oženil po té, co se dota­
důvěru jejích vedoucích. V relativním po­ zoval po Boží vůli) a s roční dcerkou Kris­
koji, po vzájemných modlitbách a pože­ týn kou v kruhu svých "oveček" ze sboru,
hnání je na shromáždění 30. června 1990, které ho milují. Idylka to však v žádném
kde jsou přítomni zástupci CCE, maninský případě není. Být pastorem přináší spous­
sbor propuštěn z Českobratrské církve tu práce a zodpovědnosti. Jak dál? Sbor
evangelické. Ve chvíli rozchodu má sbor dnes rozhodně nepatří k rychle rostoucím
(včetně dětí) přibližně stejně členů, jako - přes to, že růst neustává, je příliš poma­
měl před třinácti lety členů formálních. V lý. Je pořád za co se modlit. Také naše,
přepočtu financí ze sbírek na jednoho čle­ země leží Danovi na srdci a skoro denně
na byl sbor CCE v Holešovicích vůbec ne­ vyznává hříchy českého lidu a prosí o mi­
jobětavější z celé denominace. lost. Závislost na Boží milosti je klíčová
Začíná nové období, Dan Drápal stojí v pro jeho osobní život i veřejnou službu
čele Křesťanského společenství Maniny pastýře, učitele a kazatele.
jako pastor. (Jeho vedoucí úloha je dána To, že se těšíme, až se budou k Pánu
vnitřní autoritou, kterou má ve sboru i u Ježíši obracet tisíce a desetitisíce našich
starších. Statutárně nemá žádné výjimečné spoluobčanů, neznamená, že s minulostí
pravomoci a hledá jednotu s ostatními křesťanství v této zemi, často neslavnou,
staršími). Sbor má při svém vzniku sedm nemáme nic společného. Dan Drápal je
regionů, dnes jich je devět. Křesťanské jednou z osobnosti, které jsou v dějinách
společenství Praha (název Maniny už není Církve v naší zemi mostem mezi starým a
oficiální) má dnes (23. 7. 1992) přibližně novým. Také díky jeho uvážlivosti tu exis­
640 právoplatných členů a 160 dětí. tuje zdravá kontinuita.
Kromě služby pastora je Dan Drápal Osobně nepatřím mezi nekritické obdi­
členem rady Křesťanských společenství, vovatele Dana Drápala (možná, že někdo
nově se utvářející denominace., složené takový ještě existuje). Velice si ho však
převážně z nově vznikajících společenství. vážím a mám ho rád. Tyto řádky jsem na­
Jejich počet přesáhl tři desítky, mezi nimi psal o své újmě - chtěl jsem, aby předklá­
je dvanáct sborů (společenství o více než dané knížce vytvořily kontext.
30 členech). Dan nemá moc rád, když se o
křesťanských společenstvích mluví jako o
Tomáš Dittrich
denominaci, protože zná výhody KS oproti
4
hledaní a jistota
Kapitola I. PRÁZDNOTA V NÁS.
Člověk je tělo, duše a duch. Naše tělo, naše duše i náš duch nemohou
existovat samy o sobě, nýbrž jen tehdy, jsou-li naplněny určité jejich po­
třeby. Potřeby našeho těla jsou zřejmé: určitá teplota, přísun potravy a
tekutin, vzduch k dýchání a spánek. Nejde-li o zázrak, pak při určitém
poklesu teploty člověk zmrzne, po několika týdnech či měsících bez po­
travy zemře a bez přísunu vzduchu nastane konec za několik minut.
I naše duše má své potřeby, které ovšem nejsou tak očividné jako po­
třeby našeho těla. V Československu byla více než jedna generace od­
chována "materialistickým světovým názorem", který počítal s lidskou
"psychikou", nemluvil však o lidské duši. Mnozí lidé o duši neuvažovali,
přesto však i jejich duše měla své potřeby.
Jsem přesvědčen, že základní potřebou lidské duše je vědomí, že mne
má někdo rád, á vědomí, že můj život má nějaký smysl. "Vědomí" však
možná není to správné slovo. Toto slovo totiž etymologicky souvisí s
"věděním", a vědem'je pro nás v dnešním užití tohoto slova příliš spjato
s měřitelným poznáním. A přitom nějak tušíme, že smysl našeho života,
stejně jako skutečnost, že nás někdo miluje, není něco, co bychom mohli
nějak měřit nebo dokazovat. I když máme jistotu, že náš život má smysl,
i když máme jistotu, že nás někdo miluje, jak můžeme tuto jistotu sdělit
někomu jinému“? Jak můžeme sdělit už to, že tu jistotu máme, natož k ní
někomu dopomoci? Můžeme o tom mluvit, můžeme (a jsem přesvědčen,
že pro křesťany dokonce platí, že mají) o tom vydávat svědectví, ale ne­
můžeme to ani dokázat či poměřit.
Proto by bylo možná vhodnější použít slovo "tušení". Jsem přesvěd­
čen, že naše duše touží po určité jistotě, že jsme milováni a že náš život
má smysl, ale může přežívat i s pouhým tušením. Za to nabudeme-li
přesvědčení, že nás nikdo rád nemá nebo že náš život nemá žádný smysl,
naše duše hyne. Toto hynutí duše může mít víceru podobu: někdy vede
člověka k sebevraždě, jindy k cynismu, kdy člověk pohrdá životem vů­
bec, prázdnotu své duše se snaží přehlušit množstvím materiálních před-
5
metů či erotických nebo jiných prožitků, kterými se zahrne, a protože
nevěří, že ho někdo má opravdu rád či že jeho život má hlubší smysl,
dává najevo pohrdám tímto životem nikoli tím, že by zabil sám sebe,
nýbrž tím, že je někdy dokonce schopen zabít i jiné, aby pouze tělesně
"přežil" a dosáhl ukojení svých tělesných (ať už skutečných či domně­
lých) potřeb.
Láska a smysl života je tedy něco, k čemu tíhneme, co hledáme, po
čem toužíme. Jsou rodiny, kde se o tom vůbec nemluví. Jsou lidé, s ni­
miž o tom nikdo nemluvil po dlouhá léta. Můžeme žít ve společnosti,
kde se pokládá za zbytečné filozofování si takové otázky klást, a kde se
pokládá za slabost přiznat si, že toužím po lásce. Právě pro lidi, kteří v
takovém prostředí vyrůstají, je někdy osvobozující už to, že s nimi někdo
o těchto věcech začne mluvit, nebo že jim někdo přizná, že sám po lásce
touží. Sami třeba nemají odvahu při prvním setkám přiznat svou radost
nad tím, že existují "tak blázniví a naivní lidé", kteří o těchto věcech
otevřeně hovoří, dokonce někteří možná budou "frajeřit" a dávat najevo
pohrdám takovými řečmi, ale nenech se mýlit a neboj se těchto projevů
(budou častější při rozhovoru ve skupině než mezi čtyřma očima); i když
navenek ničeho nedosáhneš, semínko bylo zaseto, a možná někdo jiný za
delší či kratší dobu naváže na tento rozhovor. Možná na něj navážeš sám.
Lidé toužící po lásce či po smyslu života (a takoví jsme všichni,
vždyť to jsou základní potřeby naší duše) ve skutečnosti touží po Bohu,
ať už by s touto výpovědi souhlasili, nebo se jí zuby nehty bránili. V Pís­
mu - Bibli - je psáno, že Bůh je láska (1 Jan 4,8). A Janovo evangelium
začíná slovy: Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo u Boha, a to slovo
byl Bůh. Abychom této výpovědi Písma dobře porozuměli, je dobré vě­
dět, že "slovo" se řecký řekne logos. Nicméně význam slova "logos" v
řečtině je podstatně širší než význam českého slova "slovo". Logos zna­
mená nejen "slovo", nýbrž také "účet", což pro nás není podstatné, ale
také "smysl" či "řád", což je pro nás v této souvislosti velmi podstatné.
První věta Janova evangelia nám totiž tímto říká, že na počátku byl
smysl a řád. Ve své první epištole nám Jan říká, že Bůh je láska; na po­
čátku svého evangelia nám říká, že Bůh je řád. Aby nedošlo k nedorozu­
mění, jetřeba zde uvést jedno varování: tyto výpovědi Písma nelze
jednoduše obrátit. Nelze tedy říci, že "láska je Bůh" nebo že "řád je
6
Bůh". Ba dokonce jakmile lidé zbožští své před stavy o lásce a řádu, mů­
že to vést k velmi tragickým koncům.
V každém případě však platí, že každý člověk toužící po lásce a po
smyslu života ve skutečnosti touží po Bohu.
První věta Janova evangelia ovšem obsahuje ještě mnohem víc, než
jsme si zatím uvědomili. Není totiž vyslovena do nějakého vzducho­
prázdna: podobně jako dnes, i v době Pána Ježíše Krista, stejně jako v
době dva tisíce let před Jeho příchodem v těle do tohoto světa, si lidé
kladli otázku po vzniku vesmíru. Řecká i sumerská a později babylónská
mytologie dává na tuto otázku určitou odpověď. Odpověď, která je dia­
metrálně odlišná od výpovědi Janova evangelia.
Řecká i sumerská mytologie mluví o množství všelijakých bohů. Je­
jich jména se samozřejmě liší, ale starověcí lidé přišli na to, že bohy jed­
notlivých národů lze do jisté míry k sobě přiřazovat. Možná to znáte spí­
še ze srovnání mytologie řecké a římské: řecká Artemis je římská Diana,
Héra je Juno, Zeus je Jupiter atd.
Co bylo "na počátku" podle řecké či sumerské mytologie?
Dle sumerské mytologie je na počátku nestvůra jménem Tiamat, proti
níž bojují bohové, leč bezvýsledně, dokud nad ní nezvítězí bůh Marduk,
který ji roztrhne tlamu. Z jejího horního patra je obloha, z dolního patra
pak země.
V řecké mytologii je to poněkud jinak, ale princip je stejný: příšera se
ovšem nejmenuje Tiamat, nýbrž CHAOS. Bohové bojují proti této ne­
stvůře, až zvítězí a do světa je vnesen řád.
Zatímco Slovo Boží nám říká, že na počátku byl řád, pohanské myto­
logie nám shodně říkají, že na počátku byl chaos. Slovo Boží říká, že na
počátku byl svrchovaný Bůh, který je totožný se smyslem, pohanské my­
tologie nám říkají, že jeden z bohů teprve vnesl smysl do původního
zmatku.
Slovo "počátek" (řecký arché) má v naší řeči podobně zúžený vý­
znam jako slovo slovo ve srovnání s řeckým logos. Počátek pro nás zna­
mená v podstatě jen počátek v čase. Řecké arché se ovšem do latiny pře­
kládá principium, což samozřejmě opět znamená počátek, ale rovněž
princip. Domyslíme-li to, pak první větu Janova evangelia můžeme pře­
ložit "Na počátku bylo slovo", ale také "principem (skutečnosti) byl řád".
7
Nelze se přít, který překlad je lepší; v řečtině nejde o alternativu, obojí je
vysloveno současně.
Mají tyto úvahy pro nás nějaký význam? Snad to není jasné na první po­
hled, ale je zřejmé, že kdo uvěří Božímu slovu, slyší už nyní radostnou
zprávu: podstata skutečnosti není taková, že by bylo nutno smysl života
pracně dobývat na vše předcházejícím chaosu, nýbrž smysl a řád je v sa­
mé povaze Boží, a tento Bůh je svrchovaný, všemu ostatnímu před­
cházející.
Nicméně toto poznám samo o sobě ještě neřeší náš problém. I když
toto víme, stále ještě můžeme v sobě cítit prázdnotu. Je-li Bůh, který je
smysl a který je láska, jak to, že Ho nevnímáme'? Můžeme vůbec vstou­
pit do nějakého vztahu k Němu'?
8