Table Of Content'Evangelizace
a Boží svrchovanost
James Isambard Packer
První vydání © Návrat domů, Praha 2000
Přeloženo z anglického originálu Evangelism and íhe
Sovereignty of God, vydaného InterVarsity Press,
Downes Grove, Illinois, USA.
01961 Inter-Varsity Felloship, England
Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této
knihy nesmí být v jakékoli formě publikována bez písemného
svolení vydavatele.
Biblické citáty, není-li uvedeno jinak, jsou převzaty z Českého
ekumenického překladu, vydala Česká biblická společnost
r. 1985 a Nové smlouvy (KMS), vydala Křesťanská misijní
společnost r. 1994.
Překlad: Radmila Navrátilová
Obálka: O Calder, Sendy Fiala
Návrat domů, P. O. Box 25, 150 06 Praha 56
ISBN 80-7255-020-9
Předmluva
ádrem následujícího pojednání se stal proslov,
který zazněl na konferenci budoucích misionářů
londýnské Inter-Faculty Christian Union 24. říj
na 1959. Byl rozšířen proto, aby našel širší uplatnění.
Původ tohoto díla a praktický charakter jeho tématu
vysvětluje jeho homiletický styl.
Aby nedošlo k nesprávnému pochopení záměru
této práce, dovolte, abych hned na začátku řekl, čím
není.
Není detailním plánem evangelizační činnosti
v dnešní době, i když předkládá relevantní principy
pro stanovení evangelizačních strategií.
Není příspěvkem k současným polemikám v otáz
kách moderních evangelizačních metod, přestože ur
čuje relevantní principy pro vyřešení těchto sporů.
Není kritikou evangelizačních zásad konkrétní oso
by či osob, ačkoli poskytuje relevantní principy hod
nocení všech aktivit souvisejících s evangelizací.
3
J. I. PACKER - Evangelizace a Boži svrchovanost
Čím tedy je? Je součástí biblických a teologických
úvah, které se snaží objasnit vztah mezi třemi sku
tečnostmi: Boží svrchovaností, lidskou zodpovědnos
tí a křesťanskou povinností evangelizovat. Hlavním
předmětem zájmu je poslední z nich, zatímco o Boží
svrchovanosti a lidské zodpovědnosti se hovoří pou
ze z hlediska jejich vztahu k evangelizaci. Cílem po
jednání je odstranit podezření (které, jak se zdá, v ně
kterých kruzích existuje), že víra v absolutní Boží
svrchovanost brání plnému rozpoznání a přijetí zod-
povědnosti evangelizovat, a na druhé straně ukázat,
že pouze tato víra může křesťanům dát potřebnou sílu
ke splnění jejich misijního úkolu.
Nesmíte si myslet, že ve všech bodech, o nichž
pojednávám, se snažím předkládat jistý druh „věrouky
IVF“. Ta je vymezena ve věroučných základech
Inter-Varsity Christian Fellowship. Za těmito hrani
cemi mají členové společenství svobodu „myslet a ne
chat myslet", jak říkával John Wesley, takže žádný
názor nelze považovat za jediný přípustný a o všem
je možné diskutovat. Nedá se vyloučit, že i problema
tiku předmětu tohoto díla budou někteří členové spo
lečenství vidět jinak než jeho autor. Ten má ovšem
také právo na svůj vlastní názor a nedá se předpoklá
dat, že jej bude skrývat, když ho považuje za biblický,
relevantní a (v užším slova smyslu) poučný.
J. /. Packer
4
Úvod
ždycky a všude se Kristových služebníků tý
ká příkaz evangelizovat. Doufám, že to, co
teď řeknu, bude zdrojem povzbuzení k plnění
tohoto úkolu. Doufám také, že to poslouží ještě k ji
nému účelu. V křesťanských kruzích zaznívá v dnešní
době celá řada kritických hlasů a vzniká mnoho sporů
ohledně způsobů a prostředků evangelizace. Chci ho
vořit o duchovních faktorech týkajících se evangeli
zace a doufám, že tím přispěji k vyřešení některých
současných neshod a debat.
Vlastním předmětem mého zájmu je evangelizace,
o níž budu mluvit v souvislosti s Boží svrchovaností.
To znamená, že se otázkou Boží svrchovanosti nebudu
zabývat více, než je nutné k tomu, abychom správným
způsobem přemýšleli o evangelizaci. Boží svrchova
nost je nesmírně široký pojem, který zahrnuje všech
no, co patří k biblické představě Boha jako Pána
a Krále celého*světa, toho, kdo „všechno působí roz
hodnutím své vůle“ (Ef 1,11) a řídí všechny procesy
5
J. /. PACKER - Evangelizace a Boži svrchovanost
i události, aby uskutečnil své věčné plány. Podrobné
a úplné pojednání na toto téma by vyžadovalo důklad
né hloubkové studium otázky prozřetelnosti, ale také
predestinace a posledních věcí, což přesahuje naše
schopnosti i momentální potřeby. Na těchto stránkách
se budeme zabývat pouze jedním aspektem Boží svr
chovanosti, a to svrchovaností Boha v milosti: jeho
všemohoucím činem, kdy prostřednictvím Krista při
vádí bezmocné hříšníky k sobě domů.
Při zkoumání vztahu mezi Boží svrchovaností
a^křesťanovým úkolem evangelizovat sleduji konkrét
ní cíl. V dnešní době se všeobecně rozšířil názor, že
pevná víra v absolutní Boží svrchovanost vede k na
rušení adekvátního vědomí lidské zodpovědnosti. Ta
ková víra prý ohrožuje duchovní zdraví, protože se
stává příčinou spokojené netečnosti. Údajně ochro-
muje především evangelizaci, poněvadž křesťana
okrade jak o motivaci k misijní službě, tak i o evan
gelijní zvěst. Jak se zdá, existuje domněnka, že nemů
žete efektivně evangelizovat, pokud při této službě
nejste ochotni předstírat, že učení o Boží svrchova
nosti není pravdivé. Pokusím se dokázat, že je to ne
smysl. Kromě toho se budu snažit ukázat, že víra ve
svrchovanou Boží vládu a milost nejenže evangelizaci
nebrání, ale že právě ona ji může podpořit. Jedině ta
nám totiž může dát houževnatost, kterou potřebujeme,
jestliže máme evangelizovat směle a vytrvale a ne
chceme se nechat zastrašit momentálními překážkami.
6
Úvod
Nedovolme, aby naše víra ochabovala, jinak bude
i naše evangelizace slabá a bez moci. Doufám, že se
vám toto všechno při čtení postupně objasní.
Bolí svrchovanost
Vůbec nemám v úmyslu vám dokazovat obec
nou pravdu, že Bůh je ve svém světě svrcho
vaný. Není to zapotřebí, neboť vím, že pokud
jste křesťanem, tak tomu už věříte. Jak to vím? Vím
to proto, poněvadž se jako křesťan jistě modlíte
a k poznání Boží svrchovanosti docházíte na základě
svých modliteb. V modlitbě prosíte o různé věci a dě
kujete za ně. Proč? Protože si uvědomujete, že Bůh je
původcem a zdrojem všeho dobrého, co vás potkalo
v minulosti i co vás čeká v budoucnosti. To je základ
ní filozofie křesťanské modlitby. Modlitba křesťana
není pokusem znásilnit Boží ruku, ale pokorným uzná
ním vlastní bezmocnosti a závislosti. Jsme-li na kole
nou, uvědomujeme si, že to nejsme my, kdo řídí svět.
Proto není v naší moci, abychom na základě svého
vlastního nezávislého snažení naplnili své potřeby.
Každou dobrou věc, kterou toužíme získat pro sebe
nebo pro druhé, musíme hledat u Boha a obdržíme ji
(pokud ji vůbec dostaneme) z jeho ruky jako dar.
8
Boži svrchovanost
Platí-li to dokonce i v případě našeho každodenní
ho chleba (a modlitba Páně nás učí, že ano), platí to
tím více o věcech, jež slouží k našemu duchovnímu
prospěchu. Toto vše je nám naprosto jasné, když se
opravdu modlíme, ať už se posléze necháme zaplést
do jakýchkoli spekulací. Proto ve skutečnosti každou
modlitbou vyznáváme svou vlastní nemohoucnost
a Boží svrchovanost. Fakt, že se křesťan modlí, je po
zitivním dokladem toho, že věří v panství svého Bo-
ha.Také nebudu ztrácet čas dokazováním specifické
pravdy, že Bůh je svrchovaný ve spaseni. Tomu totiž
také již věříte. Poukazují na to dvě skutečnosti. Pře
devším fakt, že Bohu děkujete za své obrácení. Proč
to děláte? Poněvadž jste ve svém nitru hluboce pře
svědčeni, že je to výhradně Boží dílo. Vy jste se ne
spasili, to on vás zachránil. Svou vděčností vlastně
uznáváte, že vaše konverze nebyla vaším dílem, ale
Božím. Nepřipisujete ji příležitosti či náhodě, že jste
se dostali pod vliv křesťanství, když k ní došlo. Ne
přičítáte ji ani příležitosti či náhodě, že jste chodili
do křesťanského kostela, slyšeli evangelium, měli přá
tele mezi křesťany nebo snad křesťanskou rodinu, že
se vám dostala do rukou Bible, že jste si uvědomili
potřebu přijmout Krista a začali mu věřit jako svému
Spasiteli. Nepřisuzujete své pokání a víru své vlastní
moudrosti či prozíravosti, zdravému úsudku nebo in
teligenci. Možná, že jste se v době hledání Krista hod
ně snažili a namáhali, mnoho jste četli a přemýšleli,
9
J. /. PACKER - Evangelizace a Boži svrchovanost
ale všechno toto vynaložené úsilí neudělalo z vašeho
obrácení vaše vlastní dílo. Váš akt víry, kdy jste uzav
řeli smlouvu s Kristem, byl vaším v tom smyslu, že
jste to byli vy, kdo na ni přistoupil. To však nezna
mená, že jste se sami spasili. Prakticky vás nikdy ne
napadne takovému nesmyslu věřit.
Když se tváří v tvář evangelijní zvěsti díváte zpět
do minulosti, vyčítáte si svou dřívější slepotu, lhostej
nost, zatvrzelost a vyhýbavost. Nepoplácáváte se však
po zádech za to, že jste se nakonec podřídili vládě vy-
tfvale naléhajícího Krista. Nikdy byste nesnili o tom,
že rozdělíte zásluhy za své spasení mezi Boha a sebe
sama. Ani na okamžik jste se nedomnívali, že byste
rozhodující podíl na svém spasení měli vy, a ne Bůh.
Nikdy jste Bohu neřekli, že ačkoli jste vděční za
všechny prostředky a příležitosti, které vám z milosti
dal, zároveň si uvědomujete, že musíte děkovat ne
jemu, ale sobě za to, že jste odpověděli na jeho volání.
Vaše nitro se bouří už jenom při myšlence, že byste
s Bohem v tomto smyslu hovořili. Ve skutečnosti mu
za dar víry a pokání děkujeme se stejnou upřímností
jako za to, že poslal svého Syna Ježíše Krista, aby
chom v něho uvěřili a obrátili se k němu. Tímto způ
sobem vás vaše srdce jakožto křesťany vždycky vedlo.
Přisuzujete Bohu veškerou slávu za všechno, co se
týkalo vašeho spasení, a víte, že byste se rouhali, kdy
byste odmítli mu projevovat svou vděčnost za to, že
vás přivedl k víře. Tím, jak přemýšlíte o svém obrá-
10
