Table Of ContentRUDOLF BROCKHAUS
DAR
DUCHA SVATÉHO
Rudolf BROCKHAUS :
DAR
DUCHA SVATÉHO.
OBSAH:
Předmluva .............................. 1
1. Osoba Ducha Svatého ................ 2
2. Křest Duchem Svatým a ohněm....... 9
3. Jiný Utěšitel .................... 19
4. Příchod jiného Utěšitele..... . 39
5. Různé způsoby udělování Ducha Sva
tého ............................ 50
6. Duch Svatý jako pečet a závdavek .. 59
7. Chrám Ducha Svatého ............... 71
8. Jedno tělo a j^den Duch........... 88
9. Duch Svatý v Knize Zjevení ....... 106
- 1 -
Předmluva
Bůh Svým dětem někdy zvláštním způsobem
připomíná některé částky Své pravdy. Tak tře
ba v dnešních dnech X/ vedle mnoha jiných
věcí upoutal pozornost věřících na osobní pří
tomnost a působení Ducha Svatého a to jistě k
požehnání a trvalému užitku mnohých z nich.
Vždy? jak by tomu mohlo být jinak? Jestliže
tak důležitá pravda -a tak dlouho opomíjená
anebo aspoň málo uvažovaná- kterou je osobní
přítomnost Ducha Svatého na zemi,je předsta
vována duším věřících,takže si ji znovu živě
ji uvědomují,nemůže to jinak než vést k potě
šujícím výsledkům a musí to přinést vzácné
ovoce.
Ale víme také, že když Bůh takto zvlášviím
způsobem působí,že i nepřítel je pohotový,aby
Božímu dílu činil překážky,a kdyby to bylo
možné,chtěl by je zničit. S touto skutečností
se setkáváme ve všech dobách. Netřeba se tedy
divit,že se totéž děje tafcé dnes. Všelijaká
učení a tvrzení vynalezená lidmi /činěná třeba
s dobrým úmyslem avšak tím ne méně mylná nebo
bludná/ jsou horlivě hlásána a šířena. Taková
tvrzení mají za cíl zatemňovat slávu Syna člo
věka vyvýšeného po pravici Boží a dávat člově
ku nějaké místo,které mu nepatří. To je jistě
stará Satanova lest,že neútočí přímo na pra
vdu, ale že ji kazí,olupuje o požehnání,která
z ní plynou,aby z toho nakonec mělo prospěch
a výhody náboženské tělo,to ubohé a bídné na
še já,jinými slovy,aby přivedl člověka k tomu,
že některé pravdy používá tak či onak ke své
vlastní chvále.
Pokusíme-li se na těchto stránkách podro
bněji uvažovat o daru Ducha Svatého,o Jeho 0-
sqbě a působení,pak to činíme se stále stou-
X/psáno r.1906
- 2 -
pajícím uvědomováním,jak nesmírně veliký jest
takovýto předmět a jak naprosto nedostatečný
je člověk,aby o něm mohl náležitě psát,ale s
důvěrou v Toho,jenž chce,abychom znali ty vě
ci,které nám jsou Bohem darovány,a s touto
pokornou prosbou: Uchraň,Pane,pisatele i čte
náře všelio,co jim je vlastní, všeho,co je z
člověka. Nedovol,aby bylo napsáno něco,co by
nemohlo snést zkušební kámen Tvého svátého
SlovaJ
Nech? nikdo nečeká,že o tom nesmírně veli
kém předmětu bude pojednáno úplným,vyčerpáva
jícím způsobem - to není cílem tohoto dílka.
Pisatel následovav pohnutky srdce chtěl jenom
být užitečným svým bratřím u víře s tím málem,
co mu Pán svěřil.
1. - 0 s o b a___D_u_c h a__S_ya_t é h o
Duch Svatý není jenom nějaký pouhý vliv ne
bo síla,skrze niž je někdo veden nebo jíž je
nadchnut,jak by se dalo usuzovat ze způsobu
psaní nebo mluvení mnohých věřících. Rovněž
není žádným vyzařováním /emanací/ Božství,
které -co Duch z Otce a ze Syna- by ovšem
bylo Boží,ale nemělo by žádnou vlastní a oso
bní existenci. Ne,Duch Svatý je Boží Osoba,
třetí Osoba Trojjedinosti,a co taková je pří
tomna všude,a která o slavnosti letnic na zá
kladě dokonalého Kristova vykoupení a Jeho vy
výšení po Boží pravici sestoupila s nebe, aby
přebývala na zemi ve svátých,pokřtila je v je
dno tělo a věčně s nimi zůstala. Je to Osoba,
která od té doby zůstává na této zemi a zůsta
ne zde /jako kdysi Eliezer - průvodce Rebeky/
do té doby,kdy ji přivede z daleké země co ne
věstu, Církev Kristovu,k setkání s jejím ženi
chem a jejím Pánem. Přebývání Ducha Svatého na
této zemi jakožto Ducha synovství,zapečetění
a závdavku ve věřícím je proto význačným rysem
- 3 -
křesťanství.
Je třeba,abychom především tuto skutečnost
pevně drželi. Dokud věřící tuto základní pra
vdu nechápe,zůstává mu skryt rozdíl mezi sta
rozákonními a novozákonními svátými,ztrácí
mnoho potěšení a radosti z milosti a síly,kte
ré přináší dílo smíření.
Duch Svatý je ve Své podstatě,ve Svých vla
stnostech a myšlenkách zajedno s Otcem a,se
Synem,ale přesto je od nich úplně odlišný. 0
Duchu Svatém můžeme jako o Otci a o Synu po
vědět, že je Bůh. Proto mohl Petr říci Ananiá-
šovi ta vážná slova: "Proč naplnil Satan srd
ce tvé, tak abys lhal, Duchu Svatému...? Nese
lhal jsi lidem,ale Bohu♦"/skut.5,3-4./ Duch
Svatý je tedy Osoba,které je možno Ihát^a je
to Bůh. V mnoha místech Písma je jmenován v
tomtéž pořadí a spolu s Otcem a Synem./Porov
nej Mat.28,19; 2.Kor.13,13; porovnej také:
1.Kor.12,4-6./ Je to Duch Svatý,Duch věčný
/Žid.9,14/,Duch pravdy /l.Janova 5,6/.JÍm pu
zeni mluvili svati muži Starého Zákona /2.Petr.
1*21/,Jím pomazán zná věřící všechny věci /l.
Janova 2,20/. Duch Svatý je všudypřítomný /Ž.
139,7 a násl./.vševědoucí.zpytuje všecky věci
i hluboké věci Bozť /Í.Kor.2,10/. Dokazuje
Svou všemohoucnost skrze všechny druhy zname
ní a divů a ustavičným přiváděním k životu
mrtvých hříšníků. Skrze Něj vymítal Ježíš zlé
duchy /Mat.12,28 atd./. Duch Svatý je to kone
čně, jenž působí v Církvi a rozděluje dary jakž
ráčí/1.Kor. 12,4 a násl./, a jenž vystrojuje a
vysílá věřící do služby./Skut.13,2-4 atd./
Mezi věřícími se často udržují podivné my
šlenky o tom,co je to osoba. Mnozí mají za to,
že osoba musí nutně také míti tělo, a že tedy
osoba bez těla nemůže býti nazvána osobou.Sta
čí ale nachvíli se zamyslit,a čtenář pozná,že
to je omyl. Kdyby takový názor byl správný,ne
byl by Bůh Otec osobou,také anděl ne,ba ani
- 4 -
Syn před Svým vtělením by nebyl osobou.Osoba
je živá bytost,která /oproti předmětu,jenž ne
má vůli a je bez života/ si je vědoma své e-
xistence,myslí,chce a působí. Naše osobnost
je tím nejužším* způsobem spojena s naším tě
lem. Proto věřící,když zemře,i když je u Pána,
není úplný. Nalézá se v přechodném stavu a ne
dojde k dokonalosti,dokud při vzkříšení neob
drží nové tělo. Když Duch Svatý sestoupil s
nebe,nevzal na Sebe žádnou fyzickou podobu.
Ale jako je pravda,že Syn přišel na tuto zem,
stejně je pravdou,že Duch Svatý na tuto zem
sestoupil,ač s tím rozdílem,že Syn vzal na Se
be tělo a krev,a byl ve způsobu nalezen co
člověk,zatím co s Duchem Svatým X/ tomu tak
nebylo,takže On nemohl být ani viděn ani zkou
mán. Také Pán říká: "Jejž svět nemůže přijmout.
NeboT nevidí Ho,aniž Ho zná.”/Jan 14,17./
Vzdor tomu ale tato třetí Osoba Trojjedinosti
jistě a skutečně přišla na tento svět,když z
něho Syn odešel a navrátil se k Svému Otci.
/Cti Jan 14,16 a 26; 15,26; 16,7-15./ Třebaže
je Duch Svatý neviditelný,působí,mluví,posílá,
řídí,vyučuj e,svědčí,usvědčuj e,vystříhá,napomí
ná,prosí,rozděluje dary,povolává ke službě.
Může být zneuctěn Ižmi,zarmucován,udušován,
uhašován. Přebývá ve věřících v každém jedno
tlivci, i v širším smyslu v celé Církvi - do
mu Božím,.
Opakujeme tedy: Duch Svatý není žádný pou
hý vliv nebo síla,třebaže vlivem působí. Ro
vněž není žádným vyzářením /emanací/ z Boha,
i když byl Otcem i Synem poslán. Je to Osoba.
X/ Ačkoli vstoupil na Pána Ježíše v tělesné
podobě jako holubice a v den letnic na hlavy
shromážděných učedníků v podobě "rozdělených
jazyků jako oheň", byly to jen krátkou dobu
trvající úkazy,které -ačkoli měly hluboký vý
znam, jak ještě dále uvidíme- nemění nic na
tom,co bylo řečeno výše.
- 5 -
Tak se dal poznat už ve Starém Zákoně skrze
Svou činnost,i když ještě nebyl stejným způso
bem zjeven, a zvláště když ještě nepřebýval
na zemi.
Shrňme nyní stručně několik svědectví Sta
rého Zákona o Jeho působení. Už na první stra
ně Božího Slova čteme; "Tma byla nad propastí,
a Duch Boží vznášel\se /nebo: přikrýval/ nad
vodami.” 0 něco dále v 6.kapitole 1.Mojžíšovy
říká Bůh:"Nebude se nesnadniti Duch Můj s člo
věkem navěky,protože jen tělo jest"/dle pův./,
a tak Duch Boží se přel s lidmi plných stodva-
cet let před potopou. Byl to rovněž On,jenž
uschopnil Mojžíše k vykonání jeho těžké služ
by, jenž naplnil Bezeleela moudrostí a rozumno
stí, a který také působil v Jozuovi. Duch Boží
to byl,jenž dal posvěceným skladatelům žalmy
a chvalozpěvy, jenž inspiroval svaté proroky
a pisatele starozákonních spisů,takže mohli
říci:"Takto praví Hospodin”, anebo jako David;
"Duch Hospodinův mluvil skrze mne a řeč Jeho
jazykem mým." /2.Sam.25,2./ Krátce,Duch Boží
v době Starého Zákona zjevně vydával svědectví
a působil. Jeho působení bylo tak jasné a tak
přesně známé,že Bůh mohl říci Mojžíšovi; "Vez
mu z Ducha,kterýž jest na tobě,a dám jim" /tj.
sedmdesáti starším/ /4.M.11,17/.,anebo že o Jo
zuovi čteme,že byl "naplněn duchem moudrosti;
nebo? byl vložil Mojžíš ruce své na něj"/5.M.
54,9/, nebo že David mohl prosit:"Nezamítej
mne od tváři Své a Ducha svatosti Své neodjí
mej ode mne" /ž.51,15 -dle pův./,a konečně že
prorok Aggeus mohl volat za svých dnů k židov
skému ostatku a těšit ho ode Pána:"Slovo,jímž
jsem smlouvu učinil s vámi,když jste vycháze
li z Egypta,i Duch Můj zůstávají uprostřed
vás; nebojtež se."/Agg.2,6 -dle pův;/
Ále třebaže to vše bylo pravdou,starozákon
ní věřící ještě neznali Ducha Svatého jako
zvláštní Osobu Božství,odlišenou od Otce*a
- 6 -
Syna,stejně tak jako neznali druhou Osobu Bož
ství /Syna/ co takovou. Znali pouze jediného
Boha a Duch byl pro ně Duch Boží,Duch Hospo
dinův, síla,která působila v Bohu a vycházela
z Něj; ovšemže také nic nevěděli o nějakém
poslání nebo vylití Ducha Svatého.
Stejně tak když se přiblížila hodina naro
zení Pána Ježíše,ba dokonce během doby,kdy
Ježíš byl na této zemi,”za dnů těla Svého4*,
Duch Boží nepřebýval na této zemi,vyjma v tom
smyslu,že sestoupil na Božího Syna,aby Ho po
mazal a zapečetil jako Toho,jenž byl zplozen
z Ducha Svatého v lůně Marie a jenž se z ní
narodil,/Pohleň:Skut.10,38;Mat.3,16-17;Jan
3,34; 6,27; atd./ Působil jako za doby Staré
ho Zákona,řídil věřící,někdy je naplňoval,mlu
vil skrze ně,atd.,ale nepřebýval v nich. Něco
takového bylo nemožné,jak i čteme:"Ještě nebyl
dán Duch Svatý,protože ještě Ježíš nebyl osla
ven. "/Jan 7,39./
Zde máš,milý čtenáři,několika málo slovy
uveden důvod,proč to předivné požehnání,o němž
hovořil Ježíš -"a to řekl o Duchu,kterého mě
li přijmout! věřící v Něho"- nemohlo ještě
přijít: Ježíš ještě nebyl oslaven. ON ještě
neodešel. A dokud se to nestalo,nemohl přijít
Htéšitéí k Jeho lidu./Jan 16,7./ Syn člověka
musel nejprve sestoupit do hlubin ponížení,
musel trpět a zemřít,musel zmrtvýchvstát a na
vrátit se k Otci. Napřed muselo být vykonáno
dílo smíření,a Ten,jenž je vykonal,musel zauj
mout Své místo na nebesích,ve svatyni,jsa ko
runován slávou a ctí. Teprve pak mohl Duch
Svatý sestoupit a učinit Svůj příbytek ve vě
řícím a uvést ho do obecenství s Otcem a se
Synem.
Duch Svatý mohl přijít na Ježíše,protože to
byla Bytost čistá,bez poskvrny a svátá. Bůh
Otec Ho mohl zapečetit a pomazat "Duchem Sva
tým a mocí" pro neposkvrněnou slávu Jeho Osohy.
