Table Of ContentO
_- ._
"Í""
ÍĹIIIII -
_Ĺì -in
-I
_ _ Ť -I
Iì-'{._ -
łıılf'
pl-In _
nj. _ ı_.|.
í í--Ť--ITI-} _
"""-n..
1-.______
_____"
ı- -1 ı. L.-Ĺ--I.
ın--II-_-1--ıı -ıı-- -II--ıııì-II“ -II§n-ıı--_--
1-ìi 'I-11--*-I_'ì--I--_±'I'='ì'ì--2“--Ĺ-I"í-Š' 3 J. .J
Iì- _- 1nnì --ìıi.- _-_
§-
r I
'W Z
I'
'Ĺ
Jj __. Í __/ .ı.-ı. Ĺ- __' "`- '_'
ŠE
RAD
1971
© Funk & Wagnalls, 1955; Arthème Fayard, 1956; Kurt Schubert, 971
Translation © Freiová, J yslivec, J. Sokol, 1971
Úvodem
. F.
lbright
o z natky staroorientální a ch eologie
1/ Problém historic ého konte tu
Metody archeologického výzkumu
Fay
2/ Starověký
pl;
3/ Starověká ezopotámie /Babylónie a ssyrıe/
4/ Starověká Palestina a Sýrie
5/ Starověká Malá Asie
6/ Starověká Persie
7/ Starověká rábie 63
8/ Stvoření světa ve starověkých onientálıníoh literaturách 64
9/ Lidstvo před potopou a za potopy
10/ Rozdělení národů
11 / Doba patriarchů
12/ Kananejci -a jejich fkultura
13
/ ojžíš, exodus a doıbytí země Kanaán
14/ Soudcové a j ednotné království
15/ Samařské království
16/ Judea po pádu Samaří
17/ Babylónské zajetí a obnova
18/ Mezi dvěma Zákony: Makedonci a akkahejští
19/ Herodovská renesance
20/ Egyptské papyry a novozákonní spisy
21 / Malá Asie a Řecko v době Pavlově
8/
ectví nových rukopisů /1843-
22/ Sv
23/ Svìtky od rtvého moře 109
24/ N ové objevy 116
Poznámky k vydání z r. 1967 117
J.Steinmann
Literární a historická kritika biblick ch
textů 121
Úvod 123
1/ Co je kritika 123
2/ Bozhořčení z neznalosti
/D ě iny k ritik y biblick ý ch te x t ů
1/ Origenes a Jeroným
2/ Exegeze od masoretů do Maimonida
3/ Období středověku
4/ enesance a refoıˇmace
5/ Vznik moderní biblické 'kritiky - R. Si truc
Pascal a Spinoza
7/ Kritika v 18. století
8/ Kritičtí duchové novější doby 0
9/ . Lagrange - historická metoda a soudob 'itika 1 9
II/ Pnešní stav kritiky biblickýc ˇ
1/ Textová kritika _
2/ Literární a historická kritika Pentateuc u
3/ Dějepisné knihy ve světle kritiky
4/ Profétické knihy ve světle literární a historic é kritiky
189
5/ Literatura moudrosti 192
6/ Přechod k Novému zákonu
/ Literární' a historická kritika evangelií
8/ Kritika závěrečných biblických te tů 201
9/ Význam historické exegeze 203
Schubert
roblém historic ého výkladu 207
Ň íteratura 2 7
Un ologi á a 229
ÚVODE
Kořeny naší kultury sahají do ýchodního Středomoří, kde
se spojila řecká vzdělanost a římská organizace. Oba antické
národy byly společensky mimořádně rozvinuté a třídně dife-
rencované. V duchovní oblasti formulovala antika některé zá-
kladní otázky filosofie. Ale právě v této rovině se setkala
s jiným světem a s jiným duchovním proudem, který nikdy
nevstřebala. Byla to kultura starozákonního monoteismu, n
jejíž půdě vystupuje na přelomu letopočtů také Ježíš z Na-
zareta a vzniká křesťanství. Vyvstává nový životní postoj,
který v poměrně krátké době relativizuje a přetváří antické
dědictví. Dokladem tohoto velkého dějínného obratu je bible.
Již jako dokument c tedy bible cenným kulturním odka-
zem. Tvořivý člověk bude vždycky muset znát základní alter-
nativy životního postoje, které v historicky podmíněné formě
ukazuje bible. Bude se také muset vyrovnávat s vírou biblic-
kých postav a autorů. Není to vždycky snadné, protože výpo-
vědi v jednotlivých biblických vrstvách se v mnohém nekryjí.
Jen v hlavních rysech ukazují společným směrem, za ehož
úběžný bod je v Novém zákoně vyhlášen Ježíš a jeho dílo.
Povrchní křesťanství přístup k bibli jen ztížilo. Úcta
k této literární sbírce hraničila totiž často s pouhým formalis-
mem, který v protikladu k základní tendenci bible samé
omlouval zvykovost a lenost myslet emůžeme se proto di-
vit, žc bible tím bila diskrcditována a například v některých
proudech osvíccnství opět povrchně a ncdialekticky zavrho-
vána.
Ve skutečnosti projevili o bibli nejhlubší zájem ti vzdělanci,
kteří jí začali kriticky zkoumat, i když se zpravidla sctkávali
Cesty p amonům
s nepochopením v církvi jakožto instituci a výsledky jejich
práce pronikaly jen zvolna do šıršího povědomí. Po průkop-
nickém období, v němž byly formulovány hlavní problémy,
přichází v tomto století a zejmén po druhé světové válce dob
soustavného kritického studia bible, na němž se podílejí vědcı
šech konfesí a světonázorů. Přední odborníky ze všech částıł
světa - včetně Československa - sdružují dnes dvě velké
společnosti pro studium Starého /IOOTS/ a ového zákona
/SNTS/ a přilehlých oblastí literat ry.
Společným metodíckým základem vědeckého zkoumání je
dějinný přístup k biblickým látkám.. Je nutno znát prostředí
dobu, v níž a do níž byly jednotlivé výroky pověděny, aby-
cho zjistili jejich skutečné měření mohli posoudit jej ich
význam. Při takovém odpovědném rozboru se rozpadá mnoho
tradičních představ o bibli. Poznáváme, že pověst o stvoření
patří k mladší vrstvě hebrejského písemnictví a jejím zámě-
rem je odmytologizovat přírodu a - podle Desatero /Ex 20/
- zdůvodnit svěcení soboty. Také zaslíbený Spasitel nebo
csiáš /řecky Kristus/ byl uvodně chápán především jako
ideální zbožný král a prorocí osmého a sedmého století oče-
valí jeho příchod v brzké budoucnosti. Rozdíl mezi tradič-
ním a kritickým výkladem lze ukázat např. i na tom, jak byl
v různých dějínných obdobích chápán význam krále Davida.
druhé str ně umožňuje biblická kritika odhalovat spo-
lečné prvky biblických autorů literárních nebo tradičních
vrstev, zjišťovat důvody, z nichž se staré hcbrejské písemnic-
tví postupem čas ustálilo jako celek s vysokou autoritou
pro které se nakonec stalo společným pozadím prvokřesťan-
ské literární tvorby. Vyvstáv ' tu před námi myšlenková tra-
dice, ktcr se v mnohém odlišuje od antické kultury. Bibli
bı _ r , _, . . . _
chy I zaI jem o vyItva ncP umcVnıI, formalnı logıku, technıku ı mo
řepl vbu. Bible nezn klasické typy hrdinů a ve své křesťan-
ské vrstvě ncnalézá ocenění pro milostnou lyriku, i když sama
obsahuje její nádhernou ukázku v Písní Šalomounově /jinak též
Písni písní či elepísni/. tenářc zvyklého na tradiční přístup
k bíbli překvapí i to, že ve srovnání s okolním nábožcnským
světem své doby je bible strohá postrádá barvité líčení bož-
ského světa.
Právě v této souvislostí se vš zacınazı rysov t ı [ep k-
Cesty pramenům/8
tuální stránky: Ve své strohosti dovede í ironícky kritizovat
pověru a ty představy O bozích, které si člověk dělá k uká-
jení svých náboženských potřeb.
Tam, kde je v bíbli použito starších náboženských představ
v kladném významu, jsou „vtahovány“ do dějin tím, že bý-
vají spojeny s určitou dějinnou událostí. antíce spolu sice
bohové jednali jako lidé a Olymp byl podoben řecké spole
nosti, ale s lidmi jednali jen nepřímo. Vystupovalí jako pří-
rodní síly pozehnane urode ebo zase v hromech blescıch,
st ! valıI' se O chrałncı'I' novyłch druhu lı'Id' skeI c'VıI' nn'ostı'I' /užı1I' I nıI ohně,
lov, řemesl nebo i nových struktur společnosti /demokracie/.
Ale to všechno bylo vykládáno především prostřednictvím
nadčasového mýtu. Bible naproti tomu chápe Jah eho jako
původce ednotlivých dějinných událostí /putování brah a
yhlášení Desatera/, které jsou vykládány jako záblesk, z
vdavek a zaslíbení nové budoucnosti. Předpoklád to no ý
zt h ke světu, v ümž existence čase není iděna jako
koloběh podobný střídání dne a noci nebo roč ích dob, nýbrž
Í ko cesta k novému cíli. adějí těžkostech není ce ta zpát-
ky k ,,zlatému věku“, k oné ěčné minulosti prostého pastýř-
ského život , k níž se obracela antika, nýbrž zaslíbené město
uprostřed ,,nové země nového nebe“. Cílem není n vrat,
nýbrž budoucnost, která umožňuje vidět současnost v er-
spektívě kvalitativní proměny lidských ztahů rcholem této
vzpružující vize proroků apoštolů je tedy nový člověk, ne
pouhé obnovení Adamovy rajské nevinnosti. Cesta od „První-
ho Ad ma“ k „druhému Adamovi“ je tedy zároveň cestou
k plnějšímu lidství k společenství bližšímu k pra dě. Přito
bible nezastává levný vývojový optimismus a počítá s dějinným
í osobním zlem, s odcízením i s lidskou smrtelností.
ýznamným společným rysem ětšiny biblických předsta
je právě jednot osobní a děj ínné perspektivy člověka. Ve
Starém zákoně je jednotlivý lidský život vidě ždycky
po dí elkých dějinných událostí perspektivě, ktcr se tý-
kala celého stvoření. Nad tvrdou skutečností se klenula aděje
božího íru na zemí /SALO /, mıru, [enz zn enal pr o,
sociální spravedlnost a nalezení dobrého smyslu života. Záko-
ny byly chápány jen jako funkce, prostředek, tohoto základ-
ního pohybu, v němž zaslíbení vždycky znovu přesahuje dě-
jínnou skutečnost. Společným rysem bible není jednotná etika,
jediný s ěton zor nebo jednotný kult. Jednotlivé č ' ti, zejmé-
Cesty I: prımenům
na Starý a Nový zákon jako celky, se tu navzájem odlišují.
S kritickým odstupem si uvědomujeme na jak různém myš-
lenkovém pozadí musíme vidět jednotlivé biblické autory a
jak společným rysem je jen směr, kterým tyto postavy putují
přes různé horízonty. bjevují se tu hluboké společné znaky
jejich životního postoje, z nichž hlavním je právě to, že se po-
hybují k cíli, který je za jejich osobním obzorem, ale který
dává smysl jej ich životu a umožňuje im orientaci v dějinách.
V bíbli samé se tato skutečnost vyjadřuje vyznáním o volání
nebo povolání H ošpodinovu a o Slovu božím, které předchází
naše dosavadní schopnosti í představy. Jen tato perspektiva
umožnila křesťanským tvůrcům redaktorům biblického pí-
semníctví vyrovnat se s rozpory v biblických předst vách
i mravních výzvách.
Tří studie, které se v této publikaci dostávají do rukou čes-
kému čtenáři, jsou na sobě navzájem nezávíslé. eběží však
o náhodný výběr. Z toho, co jsem předeslal, vyplývá snad
nepřímo, jak důležité je chápat literární památku v ejím dě-
jinném kontextu. A právě k tomu přispívají z různých hledi-
sek všechny zde zveřejněné studie. šechny tří jsou ovšem
samy dějinně ovlivněny svým zaměřením a prostředím, z ně-
hož vzešly. Dvě vyšly z pera vědců /Albríght, Schubert/, jed-
na byl napsána popularízujícím odborníkem /Steínmann/.
Všichni jsou zhruba řečeno nasI imí soucI' asnłıky, prÚestozVe Stein
_
mann tragicky zemřel plné životní síle roku 1963.
Jejích tří práce se soustřeďují převážně n Starý zákon. Je
to rozsahem větší č ' t bible /asi tří čtvrtiny/, která vznikal
ve velkém časovém rozes tupu. ětšina biblických archeolo-
gíckých objevů se proto tý ı Starého zákona. Pokud jde o dě-
jiny literatury e převaha starozákonní problematiky dána
především tím že v církví stál na prvním místě Nový zákon,
Szøz-ý záhønÍ, hzøvý nøhyı ıøıžh záúnzzňøvván, nøhyı zøh -
tížen tradičním výkladem. Snáze se proto na něm mohla roz-
vinout literární kritika. V pojednání ProbleIm historickéIho vyP
_
kladu je zase převaha starozákonních příkladů vysvětlíteln
tím, že autor sám e starozákoník a své teze dokládá přede-
vším materiálem z oblastí, která je mu nej bližší.. ový záko
j kožto křesťanská část bible je proto zpracován stručněji.
Tato kritická výhrada nemění nic na skutečností, že na roz-
díl od zjednodušených někdy i zkreslených 'kladů, které
Cesty prımonům
