Table Of ContentB U D D H IZM U S
ISLÁM
K Ř E S ŤA N S TV Í
Ján Liguš
UVOĎ
Máme před sebou úkol přiblížit si tři kolosální náboženské systémy, které
po staletí formovaly a dosud utvářejí život, myšlení, kulturu více než dvou
miliard lidí na naší planetě. Křesťanství hluboce určilo a dosud určuje
evropskou a americkou civilizaci, myslím tím vzájemné mezilidské vzta
hy, filozofické myšlení, kulturu, právní normy ve státních zřízeních, zatím
co světová náboženství buddhizmus, islám a také hinduizmus formovaly
a formují kultury, tradice, národní obyčeje, sociální vztahy převážně
národů asijských zemí. Všechny tři zde zmíněné náboženské systémy po
staletí zápasily mezi sebou. Křesťané puzeni vnitřní vírou, že vůle všemo
houcího Boha je, aby všichni lidé mohli přijmout víru v Pána Ježíše Krista,
od nejstarších dob podnikali pokusy nést evangelium do všech světadílů.
V zemích, kde měly dominantní postavení jiné náboženské systémy, se
křesťané setkávali s mnohým neporozuměním, odmítáním a protiven
stvím, denně přibývalo a dodnes přibývá mučedníků pro víru v Ježíše
Krista. Ať už zde myslíme na působení statečných, obětavých, odvážných
křesťanských misionářů mezi Eskymáky a Indiány, nebo mezi hinduisty,
buddhisty a mohamedány. Všude domorodé náboženské systémy se brá
nily cizím náboženstvím a hájily a dodnes hájí to své na život a na smrt.
Pod vlivem vědecko-technického pokroku, který se v Evropě začal
intenzívně rozvíjet již v 19. stol., se vžilo povědomí, že Evropa si zachová
ryze křesťanský ráz a jiná náboženství nebudou mít dlouhého trvání,
protože se šířícím se vědeckým pokrokem dojde k hluboké přeměně
lidského myšlení, životního stylu a lidé budou muset upravovat svůj život
v souladu s kolosálními vědeckými objevy. Kromě toho se v 19. století na
scéně evropských dějin objevil filozofický směr, který radikálně proble-
matizoval jakoukoli víru v Boha či bohy a náboženství, včetně křesťanství,
3
považoval za „opium lidstva". Byla to známá filozofie dialektického a
historického materializmu, jejíž zakladatelé a šiřitelé byli pronikaví mys
litelé K. Marx, B. Engels, L. Feuerbach a na půdě Ruska to byl Lenin.
Tato filozofie vyhlásila nemilosrdný boj proti jakémukoli náboženství,
protože jakoukoli víru v nadsmyslový svět považovala za škodlivou ideo
logii, jež brzdí vědecký pokrok lidstva a hlásá smíření se s nespravedlivými
sociálními a politickými poměry ve světě. Tak se téměř jedno století
soupeřilo nejen na evropské půdě, ale i ve Spojených státech a jinde ve
světě mezi náboženstvím a ateizmem. Rok 1989 znamenal rozpad politic
kého systému, založeného na ateizmu, a to uspíšilo myšlenkový posun od
racionálního typu myšlení k náboženskému až iracionálnímu nazírání na
základní otázky lidského života. Dnes jsme v době, kdy mnoho lidí je
ochotno obětovat střízlivé rozumové uvažování někdy jakoby až naivní
mu iracionalizmu, zejména tam, kde je jim slíbena určitá pomoc nebo
životní úspěch.
Nejen to, ale zatím co se v Evropě tvrdě zápasilo o to, zda nábožen
ství je či není nepřítelem vědeckého pokroku, zda vůbec má nějakou
budoucnost, kolosální náboženské systémy v Asii, Africe, a také některá
kmenová náboženství v Latinské Americe prožívaly svou nebývalou rene
sanci a oživení. Navíc obrovské komunikační možnosti: letecké, železnič
ní, automobilové, emigrační politika demokratických zemí v Evropě a ve
Spojených státech dokonce umožnily pronikání zmíněných náboženských
systémů i do tzv. křesťanských zemí. Například o SRN, jež až do nedávná
byla považována za protestantskou zemi, se dnes tvrdí, že každý pátý
občan této země je buďto muslim, buddhista nebo hinduista. Islám velmi
pohotově využívá svých ropných zásob ku podpoře šíření svého nábožen
ství do všech zemí světa. Také u nás se dnes jedná o vybudování mešity,
existují hunduistické náboženské komunity Hare Krišna a jiné. Tedy ne
konec náboženství, ale jejich renesance se nyní pociťuje velmi intenzívně.
Na všech evropských i světových univerzitách se dnes velmi důkladně
studuje obor religionistika, věda o náboženství, která zkoumá formy a
podoby náboženských systémů, jejich vliv na kulturu a národy, na myšlení
a život, a též to, co tyto systémy spojuje s křesťanstvím a čím se od něho
liší. Zkrátka žijeme v době, kdy všechna náboženství si znovu uvědomují
4
svou historickou přítomnost a chtějí nějakým způsobem uplatnit svůj vliv
na život lidstva. Kromě toho se o své slovo též hlásí nedávno vzniklé
náboženské skupiny, jejichž vliv na lidský život není vždycky kladný, nýbrž
naopak škodlivý. Tváří v tvář nové explozi a rychle šířícího se vlivu
rozmanitých náboženských skupin na život a myšlení lidí vyvstává otázka
po budoucnosti křesťanství v Evropě. Jak se postaví mladé generace
v Evropě i ve světě k těm hodnotám, které přinesly celému lidstvu huma
nizaci života, zušlechtění mravů a podpořily vědecko-technický pokrok?
To je jistě otázka vážná. Jsme svědky toho, jak lidé, kteří vyrůstali v ate
istickém klimatu a kdysi pohrdali náboženskými hodnotami z důvodů
existenčních, se dnes stali obětí některé z náboženských sekt. Nepoznali
pravdu Ježíše Krista, ale vydali se do léčky skupin, z nichž často nemohou
najít únik. Někteří dokonce shledali, že jsou v pasti, ale nevědí, jak se z ní
dostat ven.
Vraťme se ke svému tématu: Buddhizmus, islám a křesťanství a
dodejme, že pro omezený rozsah se musíme omezit jen na základní,
podstatné znaky těchto náboženských systémů. Chci se pokusit přiblížit
čtenářům tyto systémy neutrálně, bez předpojatosti, stručně, avšak tak,
jak tomu rozumím. Na závěr tohoto stručného Úvodu uvádím několik
přibližných globálních statistických údajů o počtu příslušníků zmíněných
náboženství:
- asi 900 miliónů křesťanů ve světě,
- přibližně 400 mil. mohamedánů,
- více než 500 mil. hinduistů,
- kolem 300 mil. buddhistů.
V tomto rámci nejsou zahrnutí vyznávači: taoizmu, konfucionalizmu,
šintoizmu a celé řady jiných náboženství, včetně indiánských náboženství
a židovství, které je v nejužším vztahu ke křesťanství už tím, že společně
užívají 1. část Bible: Starý zákon. Věnujme svou pozornost nyní k struč
nému sledování buddhizmu.
5
Část 1
BUDDHIZMUS
Je to náboženský systém, který svými kořeny tkví v indickém světě a jeho
zakladatelem je královský syn, který určitou část svého života strávil
v hmotném blahobytu, těšil se společenskému výsluní i šťastnému man
želství a po určité životní krizi se stal zakladatelem buddhistického nábo
ženství. Byl to princ Gótamó, pozdější Buddha, který žil mezi lety
560-480 před Kristem (dále jen př. Kr.). Podle posvátné tradice se
Buddha narodil v dnešním Nepálu a v 29. roku života došlo u něho
k hluboké krizi, když se tento mladý boháč setkal s nečekanými životními
realitami. O tom vypráví následující příběh:
„Královští rodičové prince Gótamó, pozdějšího Buddhy (narozeného
kolem 560 před Kristem) vynaložili všecko úsilí na to, aby se jejich syn
nesetkal s něčím, co by mu ukázalo, jak pomíjitelné je vše, na čem si lidé
zakládají. Obklopili ho přepychem, veselými a krásnými mladými lidmi a1
1 O nábožensko-dějinném vývoji buddhismu viz: Haertel, H.: „Buddhismus/* in: Die
Religion in Geschichte und Gegenwart, Handwoerterbuch fuer Theologie und
Religionswissenschaft, 3. Auflage, erster Band, J. C. B. Mohr Tuebingen 1986, str.
1474-1484. O dějinném vztahu buddhismu ke křesťanství a jeho zvěsti pojednává
studie: Rosenkranz, G.: „Buddhismus und Christentum, geschichtlich“ a „Die
biblische Botschaft gegenueber dem Buddhismus/* in: Citované dílo (= c. d.), str.
1484-1489.
Z českých studií je velmi inspirující pojednání Jan Milič Lochman: Theologie a
náboženství, Theologický pohled do dějin náboženství, Komenského ev. boh.
fakulta, Praha 1963, str. 47-75. Také viz stručné pojednání: Hans Waldenfels:
Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa, př. Karel
Šprunk, Zvon, české katolické nakladatelství Praha 1992, str. 23-32.
6
připravovali ho na slávu královského úřadu. Ale jednou na vyjížďce spatřil
shrbeného starce se svraštělým obličejem a holou hlavou. Hned na to těžce
nemocného a konečně i mrtvého. Princem to hluboce otřáslo. Zvolal: Běda
mládí! Bývá zničeno stářím! Běda zdraví! Bývá zničeno nemocí! Běda
životu! Bývá zničen smrtíi" 2
Tahleta tvář lidského života mladého prince šokovala natolik, že
opustil svůj životní přepych královského paláce, uchýlil se do samoty, aby
zde hledal záchranu z pomíjitelnosti života, a tak dostal odpověď na svou
tíživou otázku po smyslu lidského bytí. Princ Gótamó se začal seznamovat
s hinduistickým náboženstvím, ale to jej nijak zvlášť neuspokojovalo. To
jej vedlo ještě dál, totiž do šestiletého života v sebeumrtvování a hladově
ní až do úplného vysílení, v němž ho opustili jeho blízcí přátelé. Ale ani
tak nedošel svého cíle. Zůstal úplně sám a jednou, když pohroužen do
sebe sama meditoval, opuštěn všemi, dospěl konečně k onomu osvícení,
které z prince učinilo Buddhu. Stalo se tak po fíkem, kde se mu dostalo
vidění, osvícení, ze kterého se radoval sedm dní a nocí, poněvadž našel,
jak sám říká, trvalý pokoj a štěstí. Buddha o tom praví:
„Já, od této chvíle podrobený zákonu zrození, poznal jsem v tuto chvíli
bídu tohoto zákona a hledaje nejvyšší štěstí, abych byl od zákona tohoto
oproštěn, hledaje nirvánu, docílil jsem tohoto štěstí, došel jsem nirvány. Byl
jsem podroben stárnutí, nemoci, smrti, bolesti, zkáze, a poznal jsem bídu,
která v této zkáze leží a ...našel jsem největší štěstí a blaho, nirvánu. A
poznání mi vzešlo a zření: duch můj jest navždy spokojen, hle moje poslední
narození, už se znovu nenarodím. “ 3
O této cestě k překonání utrpení, smrti a bolesti začal Buddha kázat,
zvěstoval ji téměř 40 let, svou kazatelskou činností zakládal mnišské řády
a v kazatelsko-misijní Činnosti strávil Buddha další svůj život. Zemřel
poklidně v 80 letech svého života kolem roku 480 př. Kr.
2 Adolf Novotný: Na každý den. Pomůcka pro denní četbu Písma svátého, Samizdato
vé vydání, str. 8.
3 E. Rádi: Západ a Východ, Praha 1925, str. 147.
7
1.2. BUDDHOVO UČENÍ
- představuje velmi náročný nábožensko-myšlenkový, filozofický systém,
proto se zde musíme spokojit jen s některými jeho základními principy,
které jsou nám srozumitelné a přístupné. Buddha sám se distancoval od
hinduistického náboženství, zejména od učení o podstatné skutečnosti
bráhma, o modlitbě a inspiraci védských knih. Své učení soustředil
k tomu, jak překonat utrpení a pomíjitelnost. K tomuto tématu se vzta
hují též následující odstavce.
1.2.1. Lidská existence jako stálé utrpení
Člověk prožívá svůj život jako stálé utrpení, vždy a všudy se setkává
s omezením, loučením, strastiplností. To platí i o radostech života, neboř
ani ty netrvají věčně a člověk ani v radostech ani v strastech života nikde
nenalézá to, co by mu dalo trvalou oporu. Stálé utrpení je princip lidské
existence. Tomu vyučoval Buddha své mnichy a o tom jim též kázal, jak o
tom svědčí i následující slova:
„Co je, mnichové, vznešená pravda o utrpení? Narození je utrpení, stáří
je utrpení, nemoc je utrpení, umírání je utrpení, starost, tíseň, bolest, zármu
tek a zoufalství jsou utrpení... “ 4
Člověk bez náboženství, bez víry, nenachází únik z tohoto osudového
kolotoče utrpení. A konkrétně to znamená, že jen Buddha ukazuje na to,
jak tomuto neblahému lidskému údělu čelit. Buddha však neodpovídá jen
na to, že lidský život se všemi jeho strastmi i radostmi je samé utrpení,
nýbrž snaží se najít odpověď na to, proč tomu tak je.
1.2.2. Příčina utrpení
- se dá vyjádřit jedním slovem: žízeň. Buddha tím myslí touhu po životě,
po předávání života a po jeho bohatství. Tato žízeň se udržuje v činnosti
právě díky nevyhnutelnému zákonu Karmy, který v některých rysech
4 Díghanikája 11,9,22, citováno v Hans Waldenfels: Světová náboženství, str. 25.
8
splývá s osudovostí. Zákon Karmy ovládá všechno a vztahuje se též
k nevyhnutelnému kolrození, tj. ke koloběhu existence. K Buddhovu
pojetí žízně se vztahují poučení, udělovaná mnichům, v nichž se mimo
jiné zdůrazňuje:
„Co však je, mnichové, vznešená pravda o vzniku utrpení? Je to žízeň,
způsobující nová narození, provázena dychtivostí po radovánkách, hned tu,
hned tam nalézající potěšení, je to žízeň pohlavní, po existenci, žízeň po
blahu. “ 5
Buddhovo náboženské poznání dává lidskému utrpení jméno, je to
touha člověka chtít žít a žít naplno, ale právě tato vůle k životu je zároveň
příčinou utrpení, neboť ve všem a se vším je člověk podroben vyššímu
zákonu opětovného rození. A zbavit se utrpení, znamená přestat žíznit.
Tu se dostávám k tomu, jak skoncovat s lidským utrpením.
1.2.3. Překonání utrpení
Je to hlavní, na čem Buddhovi velmi záleželo. To, že život je samé utrpení
objevil již dříve, objevili to mnozí jiní před ním a po něm. Nyní však jde o
to, jak se zbavit utrpení. Právě toto „jak?“ považoval Buddha za velmi
důležité, jak to dokládají jeho řeči k mnichům:
„-Jediné toliko věci učím: utrpení a jak se osvobodit od utrpení, bolestné
jest bytí spojeno s tím, co nemáme rádi, bolestné jest být odloučen od toho,
co máme rádi. Slovem: všech pět stavů existence jsou utrpením-. “ 6
Zvěst o tom, že člověk je schopen najít východisko ze své situace,
působí v buddhismu jako dobrá zpráva, jako evangelium, protože tam,
kde člověk najde cestu z utrpení, nalézá také vysvobození ze všeobklopu-
jícího a všechno ovládajícího zákona Karmy, před nímž jinak není žádné
ho úniku:
„-Ani na nebi, ani uprostřed moře, ani kdybychom sestoupili do lůna
hor - nikde není místo, kde by člověk mohl být osvobozen od špatného
skutku-. “1
5 Hans Waldenfels: c. d., str. 26.
6 Jan M. Lochman: c. d., str. 50.
9
Pro člověka existuje jen jedna jediná možnost, jak překonat poze
mské utrpení, je jí absolutní popření žádostivé žízně po životě, a to tím,
že ji člověk jednoduše zapudí, odstraní, opustí a vyhladí. To se právě děje
dosažením pravé moudrosti, která též je duchovním, náboženským osví
cením člověka a účinek této moudrosti je, že vypůsobí úplné vyhasnutí
žízně, které zakouší a prožívá nábožensky osvícený člověk. Dosažením
této moudrosti se člověk vymaňuje z moci vševládného zákona Karmy a
zároveň poznává, že neexistuje nic.
Zde tedy se nastiňuje buddhistická antropologie, v níž je člověk
chápán jako bytost, která není nezničitelná, tj. není nesena átmanem,
nýbrž „an-átmanem“, což znamená, že člověk je zničitelná bytost, která
se ve svém omylu domnívá, že má oporu sama v sobě. Ve skutečnosti však
člověk musí poznat, co znamená být „bez-já“. Jestliže člověk chce překo
nat utrpení a pomíjitelnost, musí dospět k vyhasnutí žízně po životě, musí
dosáhnout poznání, které dává člověku „Vznešený a Svatý“, který člově
ka učí, že existuje „něco nezrozeného, nevzniklého, co není ničím podmíně
no" 7 8. Toto nepodmíněné, nevzniklé, je právě poznání nesmrtelnosti.
1.2.4. Dosažení nesmrtelnosti
- je druhým klíčovým důrazem Buddhovy zvěsti, jak lze vyčíst z jeho
kázání:
„-Slyšte, mnichové, nesmrtelnosti je dosaženo, učím vás, zvěstuji vám
nauku. Přijmete-li ji, jak jí učím, pak zanedlouho uskutečníte nejvyšší cíl
Svatého obcování- “ 9
Dosažení nesmrtelnosti je totožné se spasením, a to je jeden z klíčo
vých prvků všech náboženství, nevyjímaje ani křesťanství. Buddhismus to
spojuje s posmrtným vstupem do nirvány.
Pojem „nirvány" je typický indický a má mnoho významů. Může
znamenat: zhasnutí, potom zhasnutí ohně žízně, dále nirvána je stav, kde
7 Jan M. Lochman: c. d., str. 51.
8 Hans Waldenfels: c. d., str. 27.
9 Jan M. Lochman: Theologie a náboženství, str. 49.
10
