Table Of ContentLQ/~lrI
~~a
rb,
DOPISY
UTRPENÍ
A LÁSKY
ODEON
HislOf'Ů Abélardo"tJ IIlrjHnl (Historia calamitatum Abaelardi)
tJ jeho dopisy Heloisl (Epistulae ad Heloissam)jsoll vyniktljld",i dokla
dy o fllrtJllfll11l tJ IÚIchovnl", tJjwji Abllardovl. Hisloril je "lasllll cilovÝIIJ
dmllel", spisovallJový", a S'tfllJlIJlljl nás dopodrobna i s tmljll Stránkoll
lralicl!1ho pflblhll oboll IIJilenctJ od jejkh prvnlho s,lk.ón1 ať po poli/sili
HI/oisina slr}tI a otkhod do /elállera. V jejkh J:JJrespondmci se pak. jelll
jednoll - I,nlokrál ,,",ohoslrallnlji - zmulJi osu oboll navtdy OJ/Oll·
!tnjch a plilom ",ouml a nil,rnl SI mi/lljldch 1!Ylostl. Dopisy Heloisi'!}
phk..Jplljl hlllbokoll válnl, ani sl1l.Jslná slránka jejlho "Zlahll k. Abllar
tImIi MtlI j,111 lIha1ma. Pisahlka JI naUvá jeho olroJ:ynl, lIj1H",nI Jo..
t'
f(JIIÍIIá, s, mldli/a do Ieláll,,,,1 sall/oty nikol;" Z 1ásJ:y k. BoIJII, njbrt
JZ: aordiJ"4,.n om MIIIII ",ilenci - ",chllla l11li bjl na oblit "jeho IÚltho",,/
V, slfedovlJ:ých pletŮllI#tkh plef.ka je1t1 ",j,dnoll názor slaro
,,1J:Jho filozofa, hlásajldho, te ,,ntfI1 II/of.nl, aby se rOVflOII II/lroll "lnova/
lI/aIIŽ,k, i filozofii" (Cicero) .
Dopisy Abi/ardovy jsoll pStÍ'!.y rozvážnljJíIl/ Idnem a nabádajl k uk/id
nlnl a k. rezill'ati. Jejich IIJINl/o IIktlZllj', Ž' oba koresponJI1Iti sloji na
vjli filozofické i Ii/trárn! "zd/lanosli ml do~'Y. Jak. Abélard, lale H,loisa
vyjádřili vZdor svl lII1110sli ve mých lirlech cil vz4i",ml lásJg lak. beZ·
prosJfednl, svit' a ",olf,I" Ž' j' i dnes - po vfa "'ž oSllli slDI,lkh
IIJravnlho a inl,l,ktlltJlnlho vývoj, lids/va - mlÍž,m, plnýlll prátltllJ po-
lltal k Ilejk.rámlj1í1ll projlJ1lÍIII IIJi/oslného ti/II" ml/ovililera/llh.
Jakub Pavel
Historie
utrpenl
ABÉLARDŮV
ÚTESN~ DOPIS PŘÍTELI
Lidské vzněty se častěji bud povzbuzuji nebo zase uklidňuji
spae přtklady nežli slovy. A tak po promluvách útěchy, jež jsem
k tobě mlvaI, když jsi byl přítomen, jsem se nycl rozhodl napsat
ti dopis o zkušenostech z vlastnlch svých pohrom, když jsi ne
přítomen, abys ve srovnánl s mými rozpoznal svá vlastnl proti
venstvf bud jako nicotná, nebo jen nepatrná a abys je také lépe
snášel.
o
IIIlsté IIIlho naro~t111
Já pak pocházfm z jakéhosi městečka, které je vystavěno při
vstupu do menší Británie (Bretaně), vzdáleného od města Nantes
směrem k východu mysllm 8 mil, jež se vlastnlm jménem nazývá
Pa1ais (Le Pallet). Jak přirozenou povahou své země, tak i druhem
vlastnlho ducha jsem pak byl velmi hbitý a nadánlm k literirnlm
naukám velice zpOsobilý. Také otce jsem měl v literárnlch věcech
poněkud zběhlého, a to ještě dřfve, než se později opásal hod
nostmi vojenskými. Proto byl i potom zaujat k literárn1m věcem
13
takovou láskou, že rozhodl, a to i kdyby byl měl i vice synó, aby
se spJše vzdělávali v literárntch vědách nežli v uměn1 vojenském.
A tak se také vskutku stalo. A čim mne jako svého prvorozené
ho měl vice rád, tJm pečlivěji se staral, abych byl vzděláván.
A já sám. čim plněji a snadněji jsem prospJval v studllch literár
ruch, tJm horoucněji jsem k nim pillnul. A byl jsem k nim váben
takovou láskou, že jsem popustil dědická a přednostnJ práva
prvorozených i nádheru vojenské slávy svým bratflm. Zřekl
jsem se úplně Martova dvora, abych se mohl vzdělávat v lóně
Minervině. A poněvadž jsem dával přednost výzbroji vývodó
dialektických před všemi systémy filozofie, vyměnil jsem ony
zbraně za jiné. Před trof'ejemi válečných konB.iktó jsem dal před
nost disputaclm. Pročež jsem disputuje procházel róznými kra
jinami a Id jsem všude tam, kde jsem usly§cl, že studium tohoto
druhu vzkvétá. A tak jsem se stal skutečným horlivcem mezi
peripatctiky.
o
proNislltlovánl,
J:Jn-1 proti 1111l1li VIJI j,ho IIB/,J Vi!llll
Potom jsem přišd do Paffže, kde tehdy tato nauka co nejvIce
vzkvétala, a sice k Vilémovi ze Champeaux. svému učiteli, který
byl v tomto mistrovstvf jak podle skutečnosti, tak podle pověsti
obzvlá!tě proslulý. Když jsem s nlm po nějakou dobu pobýval,
byl jsem jim napřed přijat, později v!ak co nejrozhodněji odmf
tán, když jsem se snažil některé z jeho sentenci potlrat a když
14
jsem i vystoupil proti němu a měl nad nim v disputadch převahu.
A to pak sami ti, kdož byli mezi našimi spolužáky pova!ovw za
přednt, pfijlmali 8 tim většlm rozhořčenfm, čim jsem byl věkem
jich mlac:lJl a čim kratšl dobu jsem tam byl na studiích. Odtud
povstaly počátky mých pronásledovánl, která trvajl až do ny
něj~ka. Počaly rozm1lky, a čim vlec se mil mdj věhlas, t1m byla
proti mně rozpalována větl{ nenávist.
Přesto však se stalo, že maje př1liš vysoké m1něn1 o svém na
dáni, aspiroval jsem nad sily svého věku na vedenlškoly. A vy
hledal jsem i mlsto, kde bych mohl tu věc provozovat. Byl to
Melun, vynikajlcI tehdy hrad a královské sldlo. To vyzvěděl můj
dřtve řečený učitel a snažil se o to, aby mé školy byly co nejvIce
vzdáleny od jeho škol. Prováděl tajně všemi myslitelnými způ
soby machinace, aby znemožnil připravu mé školy, df:lve než
z jeho školy odejdu, a aby mi sllbené mfsto odňal. Ale poněvadž
měl u mocných v oné zemi četné nepřátele, byl s jejich pomoci
zatlačen a já jsem mohl dosáhnout svých přánl. Jeho zjevni nená
vist mi zlskala všeobecnou pf:lzeň u těch, kdož se mnou souhlasili.
Od počátků mých přednášek se pak mé jméno v uměn1 dialek
tickém počalo natolik šffit, že pověst nejen mých bývalých spolu
žáků, nýbrž po pravdě i pověst samotného mého učitele se pomalu
zmenšovala. ba počala uhaslnat. A tím se i stalo, že jsem pře
nesl, stav se jeltě domýšlivějšim, naše školy na hrad CorbeiJ,
který je bližší městu Pa.ř1ž.i, abych odtud mohl vést proti nim
v disputacích ještě častější útoky.
15
Ale po nepřlliš dlouhém obdobl jsem byl z nemlrného studij
ního přepracování zachvácen nemoci a byl jsem nucen vrátit se
do vlasti a zdsta! jsem po několik let vzdálen z Francie. Byl jsem
však tim horlivěji volán zpět těmi, kdož byli zaujati dialektickou
naukou.
Po uplynuti několika let, kdy jsem se z nemoci již přece trochu
pozdravil, se onen můj preceptor Vilém, paffžský archidiákon,
změniv tehdy svůj dřlvějšl stav, obrátil k zákonu řádových kle
riků. A sice s tim záměrem, jak se tikalo, aby čim vlee bude po
važován za náboženštějšlho, byl i povýien k vyllfmu stupni
preUtstvf. Tak se v nejbližšl době i stalo, nebot byl jmenován
katahinským biskupem. Pro tuto zmčnu stavu vbk neopustil ani
město Patiž, ani své obvyklé studium filozofie. Naopak v samot
ném onom klášteře, do něhož se z přlčin náboženských odebral,
hned začal obvyklým způsobem provozovat veřejné školy. Tehdy
jsem se k němu vrátil, abych u něho poslouchal rétoriku. Mezi
jinými rozpory v naškh disputadch jsem ho donutil, aby změnil
starou sentenci o univerzálilch a nejprůkaznějšfmi d'body důkazů
jsem způsobil, že se zhroutila. V oné sentenci o společenstvi
univer2áli1 (obecných pojmů) bylo fečeno, že celá věc je zároveň
obsažena ve svých jednotlivinách, takže v zásadě neru v nich žád
ná rozpornost. V jejich mnohosti jest pak jen rozmanitost pH
padnosti. A tak tedy on opravil onu svou sentenci a napotom již
neoznačoval jednotlivou věc jako zásadnč jinou, nýbrž jen [OZ
dllnou. O univerzálifch se totiž u dialektiků vede vždy hlavní
16
rozprava, a sice taková, jak ji Porfyrios sám ve své Eisagó~,
když totiž psal o univerzáliich, neopomněl definovat prohlásiv,
"že jest to onoho druhu totiž nejvyššl záležitost". Když pak Vilém
byl zcela donucen opravit svou sentenci a upustil od ni, dostal se
ve svém čteni do takových zmatkd, že se už k ostatnlm věcem
v dialektice sotva mohlo přihlfžet. V oné sentenci o wůverzál.i.[ch
spočíval totiž celý souhrn toltoto uměnl.
Tlm z[skala naše nauka takovou silu a autoritu, že ti, kdož
dHve lnuli co nejsilněji k onomu našemu mistru a kdož naši nauku
co nejvlce potlrali, slétávali se k našim školám a sám ten, kdo
v pařížských školách v křesle po onom mistru následoval, nabldl
mi své mlsto, abych se s ostatnlmi věnoval našemu vyučován!
tam, kde předt!m jeho i mdj uotd věhlasně přednášel. A je ne
snadné vyjádřit, že po několika dnech, když jsem tam ffdil studium
dialektiky, počal onen náš učitel vřft velikým zášt!m a velikou
bolest! naf1kat. A nemoba déle vydržet hořkost své bldy, rozhodně
zakročil, aby mne odtud znovu odstranil. A poněvadž neměl
proti mně nic, čim by otevřeně mohl vystoupit, obvinil z nejhor
šleh zločinů toho, kdo mi byl postoupil své magisterium, a dosa
dil v náhradu za mne do onoho úřadu jiného soupeře.
Tehdy, vrátiv se do Melunu, zřídil jsem tam vlastni školy jako
dflve. A čim zřetelněji mne pronásledovala jeho nenávist, dm
šife se mi dostávalo autority podle básnického výroku:
Velikost je pfeJmlltlll Závisti, Jo w(holkM biji tlllry.
Nedlouho potom, když pochopil, že téměř všichni váženi
TJ
mužo~ o jeho nábožcnstvf co nejvice pochybuji a na jeho obrá
cen! velmi siln~ žebrajl, odeie1 a přestěhoval se s malou skupinou
bratři a se svými školami do jakési obce vzdálené od města. A já
jsem se ihned vrátil z Melunu do Paf1že v naději, že nadále budu
DÚt od něho pokoj. Poněvadž ale on dal, jak jsme už řekli, obsadit
ode mlsto jiným našim soupeřem, ~ložil jsem tábor svých škol
mimo město na kopce svaté Jenovéfy, obsadiv jaksi onoho, kdo
byl zaujal ode mlsto. Když to náš učitel uslyšel, ihned se nestoud
ně vrátil do města a školy, jež tehdy mohl mít, a skupinku bratři
zavedl zpět do dřlvějii1ho kláštera, jako by chtěl vysvobodit z na
šeho obležen!s~ bojovn!ka, kterého byl dříve opustil. Vskutku
vlak, ačkoliv měl v úmyslu mu prospět, velice mu uškodil. On
totiž dříve měl několik jakýchsi žák6, zejména pro čten! o Prisci
anovi, jemu!, jak se věřilo, prý velice rozuměl. Když pak ale plikl
sám jeho mistr, on zase téměř všechny ztratil, a tak byl donucen
od vedeni škol upustit. A později pak, po dlouhé době, když už
jaksi zoufal nad světskou slávou, byl donucen obrátit se k životu
k!ášternimu. Sama věc tě UŽ poučila o tom, jaké spory měli v dis
putaclch po návratu mistra Viléma do města naši scholárové
jak s nim, tak i s jeho žáky, a jak! vltězstvl v těchto válkách dala
štěstěna naJím a v nich také mně samotnému. A vObec bych mluvil
odvUně, ale 8 vědl umlměnostl nežli Ajax, jestliže bych pověděl:
IYetláll-li télo bitvy Stlstlflll. nebyljsem oJ fIIho pfemoten.
A kdybych i sám o tom mlčel, věc sama by křičela a ohlásila
konec oné záležitosti.
18
K41f. plihl do La01lll k lilis IrII Anstllllo,,;
Přistoupil jsem pak k onomu starci, jemuž jméno připravilsp1še
dlouhodobý zvyk nežli nadánl nebo pam~t. Kdokoli totiž k ~mu
přistoupil v nejistotě, aby s nim pojednával o nějaké otázce, jdtě
ve většl nejistotě odcházel. Byl obdivuhodný v očfch těch, kdož
se ho na něco tázali. Měl obdivuhodnou výmluvnost, v užlván.l
smyslů však byl povrchnt a po rozumu prázdný. Když zapálil
oheň, nap1nilsvllj dllm kouřem, ale neprosvětlil jej svědem. Jeho
strom se zdál všem, kdož se dlvali z dálky, plný listl, ale těm, kdož
se přibližili a pečlivěji se podlvali, se jevil neplodný. Když jsem
k tomu stromu přistoupil, abych z něho sebral plod, %jistil jsem,
že je to neplodný fikovnlk, podobný tomu, jemuž zlořečil Pán,
nebo onomu starému dubu, k jakému přirovnává Pompeia
Lucanus řka:
Sloji, ",ll:Iho jmlnfl Slin,
jako "'plodný dMb V p/~dnl J:rlljinl ...
Když jsem to poznal, zdstal jsem nečinně ležet v jeho stlnu
jen málo dni. Ponenáhlu jsem již navšt~voval jeho přednášky
řidčeji a řidčeji. Někteřl z jeho významných žák6 to těžce sn!§e!i
majlce za to, že jsem se snad stal opovrhovatelem tak velikého
mistra. Pročež ho proti mně jako jeho proti vnl ku tajn~ popicho
vali a zlými pomluvami ze mne učinili jeho nenávistnlka. A jed
noho dne se pak stalo, že jsme my žáci po přednáškách o ~kte
rých sentendch vzájemn~ žertovali. Když tam kterýsi (schoUr)
19
v lstivém duchu napadl otázkou, co IIi mysUm o čteni svatých
knih, mne, kterýž jsem až dosud studoval jen vědy filozofické,
odpověděl jsem: studium takových knih je nejvýše spásonosné
tam, kde se rozpozruivá spása duše, mne ale velice silně udivuje,
te ti, kdož jsou vzděláni k tomu, aby vysvětlovali svatá plsma,
tyto spisy bud vysvětlit nedovedou, anebo jim k tomu chybějl
schopnosti, takže by potřebovali další komentáf. Mnozl z těch,
kdož byli přltomni, se smáli a tázali se, zdali bych to já dovedl,
a abych tedy přistoupil k dJlu. Odpoftděl jsem, že chtěj I-li to
zkusit, jsem k tomu ochoten. Tehdy volali ještě vice se vysmJva
jlce: zajisté a my souh1aslme. Bude tedy vyhledán a odevzdán
text nějakého nekomentovaného plsma, a vyzkoušlme, co slibu
jete. A dohodli se všichni na nejnejasnějšlm proroctvl Ezechielo
vě. Přijav tedy text, pozval jsem je hned nazltřl ke čteni. Oni pak,
ač neradi. mi dávali radu řkouce, abych ve věci tak vá!né tolik
neposplchal, ale abych při sestavováni a propracováváni výkIadň
byl co nezkušený velice opatrný. Já pak r~zhořčen jsem odpově
děl, že nen! mým zvykem těžit ze zvyklostf, nýbrž z nadáni.
A dodal jsem, že bych se splše vzdal svého čteni, kdyby nepřišli
nazltH. A na prvnJm našcm čteni byli pfftomni tehdy jen nemnozl,
nebot se všem zdálo směšným, že jsem přistoupil k výkladu sva
tého čteni takřka nezkušený a s takovým spěchem. Ale všem,
kdož byli přltomni, se ono čtenI jevilo tak krásným, že je vynášeli
zvláštn1 chválou a mne podle obsahu tohoto mého čteni nutili
k dalšlm výkladňm. Když pak to uslyšeli ti, kdož nebyli pfftomni,
zo
