Table Of Content\
\
_)
l.l.
· /(1/a 19tJo
I
I
55 • 041 • 69
02/58 ·Kčs 42,00 • I
r
L
OPERA UNIVERSITA~IS PURKYNIANAE BRUNENSIS
FACULTAS PHILOSOPHICA
SPISY UNIVERSITY J. E. PURKYNĚ V BRNĚ [
FILOSOFICKÁ FAKULTA
134
[
[
MAGNAE MORAVIAE FONTES HISTORICI L
III
í"'
l..
[
MAGNAE MORAVIAE
MAGNAE MORAVIAE
FONTES HISTORICI
FONTES HISTORICI
III
PRAMENY K DĚJINÁM
VELKÉ MORAVY
UNIVERSITA J. E. PURKYNĚ
BRNO MCMLXIX
i
I
L
[
III
DIPLOMATA
EPISTOLAE
[
TEXTUS HISTORICI VARil
OPERl EDENDO PR,AEFUIT
LU:iiOMÍR HAYLÍK
!" "'""'
i
CURAVERUNT I .
L..
DAGMAR BARTůŇKOVÁ • LUBOMÍR HAVLÍK r
IVAN HRBEK
JAROSLAV LUDVÍKOVSKÝ • RADOSLAV VEČERKA.·
L
u
11
© Dagmar Bartoňková, [Ju,bomir Havlik, Ivan Hrbek, Jaroslav Ludví.kovský, Radoslav Večerka
ÚVOD
Třetí díl Pramenů k dějinám Velké Moravy je pokračováním obo~ předchozích, které
vyšly v l. 1966 a 1967. V tomto svazku připravil autorský kolektiv písemné památky,
které lze rozdělit jednak na listiny a listy, jednak na texty různého charakteru a určení,
mezi něž jsou zařazena díla etnograficko-geografického zaměření, spisy poléinické a trak-
' táty, zápisy a údaje ze starých kalendárií aj. Pokud jde o provenienci, vznikla většina
těchto pramenů mimo území Velké Moravy; jde přitom o díla, která jsou jak současná
Velké Moravě, tak i pozdějšího původu a která zachycují tradice o Velké Moravě ve
středověkém evropském a zčásti i mimoevropském světě.
Do publikace byly pojaty památky, které vznikaly v oblasti Franské říše, zvláště
( ; v její východní části, přičemž největší pozornost byla věnována územím s Velkou Moravou
přímo sousedícím. Dále jsou zde zařazeny písemné doklady z kulturních i politických
středisek tehdejšího světa, kterýmí byly starý Řím, s nímž se snažil na východě soutěžit
Řím nový, Konstantinopol. Souvěké postavení Velké Moravy v evropském světě ne
zůstalo skryto ani anglosaskému králi Alfrédu Velikému, ani cestovatelům arabským.
Tradici o Velké Moravě lze od 10. stol. sledovat na území Chorvatska, Bulharska a Rusi,
v menší míře svědčí o ní náznaky i z oblasti uherské a jižního Polska. Stopy staromorav
ského období lze nalézt v pozdější době také na území vlastní Moravy. Po jazykové
stránce je proto předkládaný svazek poněkud různorodější: jsou zde otištěna díla v jazyce
latinském, řeckém, církevněslovanském, anglosaském, arabském a hebrejském. Originální
znění památek latinských a řeckých jsou přetištěna příslušnými písmy; pro sazbu církevně
slovanských textů bylo z technických důvodů použito verzálek ruské azbuky doplněné
o některé speciální znaky bez rozlišení písmen velkých a malých a s náhradou typů
písma řeckého příslušnými literami nebo spřežkami existujícími v ·azbuce. Nadřádková
písmena jsou zavedena do řádků a zkratky rozvedeny, pokud už nebyly rozvedeny ve
starých vydáních, z nichž jsou texty většinou přebírány. Latinkou je přetištěn text
anglosaský (některá speciální písmena až na "th" byla nahrazena upravenými literami
latinky) a transkribované texty arabské a hebrejské.
Svazek obsahuje díla, která uchovala přímé i nepřímé odkazy na události a souvislosti
dějin nebo poměrů Velké Moravy nebo která se nějak dotýkají problematiky panství
moravských panovníků a historicky závažných problémů vývoje Velké Moravy. Těžisko
pramenů tkví ovšem v 9. a na počátku 10. stol., avšak pro úplnost obrazu historického
vývoje jsou zde zařazeny památky od 8. do 15. století. Hlavní pozornost je v tomto
výběrovém přetisku, případně i novém vydán1 věnována pochopitelně pramenům sou
věkým, k nimž je také připojen obsáhlejší komentář s odkazy na literaturu; jde hlavně
o práce souhrnnější a novější, základního významu, kde lze nalézt další bibliografické
odkazy. Příprava svazku si vyžádala rozsáhlé spolupráce filologické, avšak sám výběr
pramenů a vnitřní uspořádání svazku bylo podmíněno hledisky historiografickými. Je
ll
10
sofickáfakulta UJEP), v odd. A. č. 7-9, 26, 31,38-43,45, 47-56,111,112 a v odd. B, č. 23,
kpmot oaiIcJ~.hÍ t odězpnířyilet uejJl.emn-nýé m,tv yozž hteač oáhusv t kib, e ýddkěti cjtz,ii rnpétáro mah( maoVečt neofůl ku,zén a kpMmčoěnkořírue adnuv íryn č.ee -vPnzíř nj .aictkkeisll ykkj ůetn, ě actz oh Mt noonir capahzrvžna ěamb čneyeenlnbyůoo v cjyejíiňl žýna cetvhby y pblbřyyye luzdor m včljeeiunnlvkyéě,é) 4O(~~fd 1-ael5 o1:Jsp,eo o ~fnr3~i~-?dp~~isla5aaf, al k5k n9dlm,r _.6 tm0La, u~8ubJ0voE,o mP8d)1íy,r, , 9Hks5t ,aVe 1:vY~0l.J9í itk,m a1,kk 1oOé3u S,p e1řr.e2 al(2voÚ,ež 1nisl2tnaa6s v,ko 1~edt2 ěak9jto,in s1ním3 l1eoa,vtg i1rrno3aspf2kis edék rýaa. c DVhřee arcgsškoméůc aipaWrlr Biaasmtlaidcrerktanýomycn hovk v zooýedcvmdhá.,í
části případů znamenal jednak zbytečné dublování moderních edic jiných, jednak by
MMFH neorganicky narostly do značných rozměrů a ztrácely své určení. n?~seA Va) p~n-pJreanvž1. ls etz vpo. dBíalevlo traskke~h noa g úeovgordaufa k, Cdhílour oKgroanfisit Aanlftriéndaa PVoerlf.,y Lroigbeenr ectoan, fOra tseprnra. vSoavliásbn.í
Pramen7 jsou v tomto díle rozděleny do tří skupin: listiny (odd. A), listy ·(odd. B)
vet., texty o Moravské historii, Privilegiu, Epilogu, Wislickém kalendáriu a misálech
a r~zné _histo:ické .texty (o~d. 0). _Uvnitř ~aždého oddíl~ jsou prameny řazény podle spišsk(m a bratislavském, dále spolupracoval s dr. Stanislavem Segertem (Orientální
maznosti na zaklade doby sveho vzmku; spuria (odd. A, B) JSOU uvedena na konci každého
ústav CSAV) na přípravě vydání Josifona. Staroslověnské prameny zpracoval a připravil
bodydl íblura. nch orholneodl otagkice~ nya ~JoeJ~IlCeh dfinli:atac,_1 . kV y~ěb:eUru pžr asme ehnl~us ív. oUd dp. aAm, Bát emkěl a nraab zsřketýeclhi zaa zpnearmskeýncaht d(Oocn: ednrt.á lRnaí dúosstalavv OYS eAčVer), kk at e(rfýil osseo fpicokdáí lfí ai knual tap oUznJáEmPk),á cahr akb snkimé ,d rtr. aInvsaknri pHcir zb epke,r šOtiSney.
v edici nejen památky přímé historie Velké Moravy, které jsou otištěny v plném znění, a př~~ad ?:ardízího prom. hist. Eva 8tolbová za spolupráce dr. Mansúra Shakího, OSe.
aelver opposkkuéhsiot skeu lztuarcnhěy-tpiotl ii tvi:cýkbéěhro dvoýkvloajdeů, pdůolteřžeibtnýýcchh p kro opsvoěztnláenníí npěokztaedríý cvhz tashoůu viVsleolsktéí LReuVdIvzílklaotmvsskkýýc,h d, rc. íVrklaedvinměsírl oKvaynassk,ý OchS ea. ř(Úecsktaývch j atzeyxktůů ap rloitveerdaltiu ur nČiSvA. Vp)ro af .u dnri.v .J aprroofs.l advr
MŘíomreamvy, kF Frraannsskkoéu říšřií,š íř íam sVkýécmhuo pdaopřeížmsstvkíý ma ki mBpyézrainecmi,, zvCláhšotrěv aptoskkuemd jdae oB sutylhkayr smkeemzi Antonín Bartoněk (filosofická fakulta UJEP). Výběr pramenů provedl v dohodě se
zs((v vvnl ~oáudšdm~tdě.ž. BnVAa))e, ; jl aiksh ádvu áéM. l eZmo drítasoětvkcoalh attnduoa ů p m pjriráaho mui p e vponýřzůbín ěmájreon ív.ns h oětokuostsmpeeodrtdoiýlác avřh, ys tkddjéo á.. hknvolíe a apdV oůsýd pckloeh l veozčýdáevvnnaoís žjmkiné aohhrsrocat eivn ,ýoi ctrveieošs jptseět. a nvira é ovj b eMPlnaao sjnrteaeojvcinchyih,i vrsHep daopavlřukelacdíukic ht,od oOírzlyíaS c.ae h. ,G r sekrvgatafeeizscrctýkaíé c j hse z ú vptveéroadžcdl ovnzv íamác enisl ípé úmomdl uaaspjpviro aáovzc ýkepc urdha r am.p uřDetíno.l eroBechmah r p vtrk oooovdmňedekd.no ltA "ápv řarée oBa m a pd .ř okicptp.ee rrdadýv.r i . lApR odu.dr g.oV ubLesnutčiěbne 0 jr81aknkiíyokr
(filosofická fakulta UJEP).
ppoo~Jsmtoautnt ád oč áesd~i,c ere aspm_. vveý ftoarhm, ěa r evgee svtě tvššiencěh npyř íppraadmů epnoyu, zket erreég besyt .a ťN jeabkyol om oavtešreimál km opžonlié He~Jí lko v~~a (fpiloossooufizceknáí fadkílual taa UjeJhEo Pd) oap odrru. čVenlaíd ikm ítrius kKu ynaásleožví i,u nOiSve.. p(rÚosf.t advr .j aFzyraknů tiaš kliu
štiicrškiloio-k ua ltvuzrdnáílmen děějjšiíhnoá mp noezbaod ík ee vsrroopvsnkáénhío s pvoýlvečoejen,s kaénhio pvrýavmojeen my okh loyb peocmněojcšií km odsěvějtilneánmí tpeřirsaptěulri Ok SvAy Vd)á. nDí táoleh obtoy savuatozřkiu . chtěli svůj dík vyjádřit všem,· kteří radami a ochotou.
evropského vývoje,- myšlení, kultury a dějin církve, které bude nutno hledat· jinde.
Poněvadž jde vesměs o výběrovou edici a svod pramenů již dříve rozptýleně publikova
ný?h, upustili autoři od podrobnější formální kritiky a textově kritické analýzy pramenů.
PoJetí textově kritického aparátu je podřízeno potřebám.historického bádání a je v něm
podán jen výběr variant s vyloučením různočtení rázu lexikálního a syntaktického,
pokud nemění historicky informativní hodnotu, textu (s výjimkou jmen osobních, národ
ních a geografických, zvláště slovanských). Uvod k pramenům (v odd. A, B úvodní
regest, rukopisy,. hlavní edice a regesta, v potřebných případech hodnocení) je úměrný
jejich významu (v odd. A, B je v případech závažnějších regest obsáhlejší, případně
interpolován úryvky originálního textu). Forma regest je vzhledem k určení MMFH
pojata volněji, než je zvykem ve speciálních diplomatářích. Potřebám historického bádání
vychází vstříc i znění komentáře, které se soustřeďuje na obsahovou stránku pramenů, a to
zvláště souvěkých, kde je vlastní těžisko poznámek. Edice, sbírky a regesta, kterých autoři
používali, jsou vždy uvedena v záhlaví příslušného pramene; v odd. A a B byla .brána
jako_ základní edice Monumenta Germaniae historica, odd. 2. Diplomata Karolinorum,
3. Diplomata regpm Germaniae ex stirpe Karolinorum, 4. Diplomata regum et impera
torum Germaniae, Epistolae Karolini aevi IV-VIII, z níž většina pramenných textů
byla přejata, a dále některé edice a .sbírky jiné, které jsou souhrnně uvedeny na konci
svazku. V některých případech přihlédli autoři také k fototypicky vydaným textům.
Rukopisy a jejich archivní uložení je uváděno jen u pramenů souvěkých a významných.
Na třetím svazku MMFH spolupracoval větší autorský kolektiv, složený z pracovní
ků :filosofické fakulty University J. E. Purkyně v Brně a vědeckých ústavů Českosloven
ské akademie věd. Na jeho přípravě se jednotliví pracovníci podíleli takto: překlad la
tinských textů v odd. A, č.1, 10, 12, 13, 15, 16, 18-20,22-25,27-30,32,33,37,44,107,109,
110, a v odd. B, č. 90, 101, 102, 130 pořídil univ. prof. dr. Jaroslav Ludvíkovský (filo-
A
-··-----~-~---------
tt:L-~----------·-----·-
15
Diplomata
1
Tassilo (III.), vévoda Bavorů, založil na řece ChrE)misa klášter sv. Spasitele a daroval
mu Sulzbach a Sipbach, Leonbach a zemi mezi oběma I pfami, dekanii Slovanů spravo
vanou aktory Taliuepem a Sparunou a třicet Slovanů na Dietachu v území stanoveném
županem Physso, opatem Fate1·em, presbyterem Arnem, hrabětem Hleodrem a sudím
Chuniprehtem; dále vévoda daroval klášteru zemi, kterou zmínění Slované obdělávali
bez jeho svolení u Dietachu a Sierningu a v Eberstallzell. Jiné donace obdržel klášter
v Pettenbachu, Alkoven, Alburgu, Sulzbachu, Vilshofenu, v Aschachu a v Rotelu.
KremsmmU8ter
777
Opisy listiny se zachovaly v Ood. trad. Patav. z 13. stol. a v Oodex Friderician. v Krems
miinsteru ze 14. stol.
Vydání: Th. Hag!l, Urkundenbuch f. d. Gesch. d. St. Kremsmunster 1; dále viz
Urkundenbuch d. L. ob d. Enns II, 2-4, č. 2. Rekonstrukci původního textu připravil
H. Fich ten a u, Die Urkunden Herzog Tassilos III. und der Stiftbrief von Kremsmiinster,
MIOGf 71, 1963, 31-32, podle níž je pořízeno i naše vydání, v němž varianty a doplňky
jsou označeny kulatými a znění převzaté z Tassilových listin a diplomu Karla Vel. z r. 791
(MMFH III, Dipl. č. 2) hranatými závorkami. ·
[In nomine domini Dei salvatoris [Ve jménu pána Boha spasitele na
šeho Ježíše Krista.] Já, vznešený muž
nostri lesu Christi.] Ego Tassilo vir
inluster dux Baioariorum anno ducatui Tassilo, vévoda Bavorů,1 v třicátém
roce svého vévodství, v první indikci.
mei tricesimo, indictione prima. Prop
ter amorem eternum et timorem hor Pro věčnou lásku a hrozný strach,
ribilem, ut devitare valeam mansionem abych mohl uniknouti .příbytku ďáb
diaboli et habere merear mansionem lovu a zasloužil si míti příbytek s Kris
cum Christo, mente tractavi, ut de tem, pojal jsem úmysl, abych z toho,
hoc quod mibi dominus dignatus est co mi ráčil dáti Pán, věnoval něco za
concedere, pro memetipso aliquid deo sebe Bohu.
conferrem.
1 Tassilo III., vévoda Bavorů 748-788.
-;-1
16 Diplomata Diplomata 17
Nam monasterium construxi iuxta Neboť jsem postavil klášter u řeky presente definire decrevi et ternlinis Albina15, od té hranice na jižní stranu
fluenta nuncupante Chremisa in ho- zvané Chremisa2 ke cti svatého Spa interposui, quod est a fonte qui vo mezi horou, která se jmenuje w·arminc,
110re sancti Salvatoris quern venerabilis sitele, který posvětil ctihodný biskup ... ,3 catur Zuffinprunno usque ad fl.umen a mezi řekou, jak jsme ji svrchu jmeno
pontifex ... dedicavit, et in dedicatione a při posvěcení věnuji a potvrzuji ře nuncupante Albína de illo termino ad vali Albínou, až ke hranici, která sahá
trado atque confumo ad predictum mo čenému chrámu svatého Spasitele (kde plagam meridianam infra monte qui až k alpě, ku prospěchu jejich dobytka,
nasterium sancti Salvatoris (ubi abba jsem ustanovil opata jménem Fater dicitur W arminc et infra fl.umen qua aby jej tam pásli. [Věnuji] pak vesnici
tem constitui nuncupante Fater cum s mnichy jemu svěřenými) Sulzibah4 supra diximus Albína, usque terminum jménem Allinchofa16 ode dne, až s jiným
monachis sibi deputatis) Sulzibah (et (a tři solníky tam bydlící), Sihpah5, quod est usque in alpa ad profectum (dvorem) jí podobnou koupím, všechno
tres homines ibi habitantes salem co Livpilinpah6 [a vše, co (leží)] mezi illorum pecudum pascere. [Trado] au vcelku, co patří k řečenému dvoru,
quentes), Sihpah, Livpilinpah [et quic oběma Ipfami.7 [Věnuji] pak i dekanii tem villam (publicam) nuncupante a v Alpurku1' [onu kapli postavenou
quid] inter utrasque Ipfas ([ esse cerni [oněch Slovanů], kteří žijí pod správci, Allinchofa a die, quousque cmn alia ke cti svatého Martina s majetky k ní
tur] ). [Trado] autem et decaniam [de kteří se jmenují Taliup a Sparuna8, (c urte) istius similem redimerem, omnia patřícími], v Sulzpahu18 [kostel] [a]
illis Scl avis] quos sub illos actores sunt [a také třicet Slovanů na řece, která ex integro, quidquid ad predictan;J. majetek patřící k tomu kostelu, po
qui vocantur Taliup et Sparuna [nec se jmenuje Todicha]9, kteří přebývají pertinet curtem, et ad Alpurc [illam dobně [i] v N ordfiluse19 [kostel s ma.
non secus fluvium quod dicitur Todicha na území, které přísežně vymezil župan capellam in honore sancti Martini jetky k němu patřícími. [Věnuji] pak
triginta Sclavos] quos infra terminum zvaný Physso10 a obešel opat (jménem) constructam et rebus ibidem pertinen v Aschahuno dvě vinice a u Raotuly21
manent que(m) coniuravit . ille iopan Fater, kněz Aru, hrabě Hleodro a soud tibus] et in Sulzi pah [e cclesiam] [e t] tři a tolikéž vinařů a dva včelaře a šest
qui vocatur Physso et conduxit per ce Chunipreht; [mimoto také] tu zemi, ~ rem ad ipsam ecclesiam pertinentem, kovářů a dva rybáře.22
girum illos (nominante) Fater abbas kterou ti Slované obdělali bez [mého] si1uiliter [e t] ad N ordfilusa [e cclesiam
et Arn presbiter et Hleodro comes et souhlasu u Todichy a Sirnichy11; [po cum rebus secum pertinentibus]. [Tra
Chvnipreht iudex; [insuper etiam] dobně i] v místě, které se jmenuje do] vero ad Aschaha duas vineas et ad
terram [illam] quam illi Sclavi cultam Eporestal12, [tu zemi, kterou] Saluhho Raotula tres et totidem vinitores et
fecerunt sine consensu [m eo] ad Todicha a W enilo a Kerpreht na [můj] rozkaz duos apium cultores et sex fabros et
et ad Sirnicha; [s imiliter et] in loco qui [obešli]; ([ti lidé však, kteří v tom Epo piscatores duos.
dicitur Eporestal [terram illam quam] restalu, na té zemi přebývají, budou-li Hec autem omnia, domos et curtes, Toto pak všechno, domy a dvory,
Saluhho et W enilo et Kerpreht iussi chtít řečenou zemi podržeti, ať ji podrží, servos et ancillas (sen) tributales, rures otroky a otrokyně (nebo) poddané,
a [me] [circumierunt]; ([homines tamen aby sloužili jako poddaní tomu domu pratas campos silvas aquarumque de pozemky, louky, pole, lesy, vodní toky,
in ipso Eporestal super ipsam terram božímu; nebudou-li však chtíti, ať svo cursus mobile et inmobile cultum vel majetek movitý i nemovitý, obdělaný
commanentes, si voluerint iam fatam bodní odejdou])l3• [Věnuji] pak [v] Pe incultum, omnia ex integro ut diximus i neobdělaný, to všechno vcelku, jak
terram tenere, ad proserviendum contra tinpahu14, co jsem se rozhodl od dneš trado atque confirmo ad predictum jsme řekli, věnuji a potvrzuji řečenému
ipsam casam dei teneant; si vero no ního dne vymeziti a co hranicemi jsem venerabilem locum, ut ab hodierna die ctihodnému místu, aby to od dnešního
luerint, liberi discedant]). [Trado] au oddělil, to jest od pramene, který se et deinceps ibi sit firmum et stabile. Si dne i nadále bylo jeho pevn3rm a stál3'm
tem [ad] Petinpah quod ego i pse a die nazývá Zuffinprunno až k řece zvané quis contra hanc cartam tradicionis majetkem. Kdyby kdokoli proti této
contraire voluerit, iram dei omnipo věnovací listině chtěl jednati, nechť
2 K.remsmiinster tensis incurrat et partem habeat cum propadne hněvu Boha všemohoucího,
3 Jako svědkové jsou uvedeni tři biskupové: solnohradský Virgil, řezenský Sinpreht a pasovský Iuda traditore et causám cmn sancto nechť má společenství se zrádcem Ji
Waltrich. Salvatore, et carta hec niliilominus dášem a při se svatým Spasitelem
4 Sulzbach je potok, který teče východně od K.remsmiinsteru u Hallu. firma permaneat. a nechť tato listina zůstane přesto
5 Sipbach leží na sever od K.remsmiinsteru. v platnosti.
6 Leonbach je na sever od Kremsmiinsteru.
7 I pf u St. Florianu; druhou Ipfou bude patrně Sommerreinbach.
8 O dekanii a zmíněných aktorech existují různé názory badatelů, např. V. Leve ce, A. Dopsche, 15 Říčka Alm západně od Pettenbachu.
J. Mala, J. Keleminy, A. Luschina aj. Cf. přehledně L. Havlík, Slované ve Výclwdní 16 Alkoven na západ od Lince.
marce 284 seq. 17 Je neznámo, o který Albpurch jde. Th. Hagn pomýšlel na Alburg u Straubingen v Bavorsku
9 Dietach na sever od Steyer. 18 Pfarrkirchen u Hallu.
10 O županech v Rakousích viz R. Biittner, Die Supane der osterr. Donauliinder 69 seq., pře· 19 Místo leželo blíže Vilshofen v Bavorsku.
hledně cf. L. Havlík, Z. c. 287-290. 20 Aschach na Dunaji západně od Lince.
11 Sierning na západ od Steyer. 21 Potok Rotel se vlévá při Ottensheimu do Dunaje.
12 Eberstallzell je na západ od Kremsmiinsteru. 22 Po r. 777 se snad ke konéi listiny připojila zmínka, že klášteru náležel jeden Slovan s tributem
13 Věta se objevuje v podobné formě ve falsu z 10. stol., datovanému k r. 789, Urkundenbuch ad Crunzwitim. K tomu cf. K. Helleiner, I. Zibermayr, K. Lechner, přehledně H. Fich
d. L. ob d. Enns II, 6. tenau, ibid. 19.
14 Pettenbach na jihozápad od K.remsmiinsteru. O založení kláštera a lokalitách K. Holter, Die Griindung, 48-30. ,
v~deek~_ ~n~fntet
Státi"'I
BANSkA \;I;:) t , ...I CA
18 Diplomata Diplomata 19
[+ [+ Nejprve Tassilo vlastní rukou 3
Inprimis Tassilo propria manu
signum fecit (Testes: duci Tassiloni učinil znamení. (Svědkové: vévodovi
qui hanc cartam traditionis fieri man Tassilovi, který nařídil vyhotoviti tuto
davit)] simulque dilectissimus filius věnovací listinu)Ja zároveň jeho nej Synové Elisovi, H1i rut, Gisalmar a W entilmar darují své vlastnictví s poddaným
ipsius Theoto kane traditionem pro milovanější syn Theoto toto· věnování Gerel~hem k?stelu sv. Emeram(J,_v Rezně. Hranice pozemků začínají u potoka Eoluespah,
bavit. sch[v+ ál il. sahaJt k Urusaha a odtud k Uumterpah, odkud se t.áhnou ad duos tumulos a k sídlům
[+ Signum] Virgilii episcopi ([Testes Znamení] biskupa Virgilia.
Uirgilio episcopo ]) ... ([Svědkové biskupu Virgiliovi]) Avarů.1 . Rez no
Psal jsem já, Willaperht, nehodný
Scripsi autem ego Willaperht indig 14. září 808
nus [peccatorJ tamen diaconus hanc [hříšník], ale přece jáhen, tuto věno
vací listinu, jak mi bylo rozkázáno od
cartam traditionis iussus a summo
nejvyššího knížete Tassila, podle . dik
principe Tassilone ex ore Snelhardi Ood. s. Emmerammi z 9. stol., f. 13, č. 9 (A), Hauptstaatsarchiv v Mnichově.
tátu jáhna Snelharda.
diaconi. ·
Acta sunt autem hec in predicto Stalo se pak toto v řečeném klášteře, :Vydán~:_God. dipl. Ratis?· I, 10; B. Pez, Thesaurus anecd. nov. I, 3, 86; J. Widemann,
monasterio, regnante domino nostro za kralování pána našeho Ježíše Krista ~te Tradttwnen des Hochstiftes Regensburg 8, č. 10; Urkundenbuch d. Landes Burgenland I,
lesu Christo in secula seculorum. Amen. na věky věkův. Amen. c. 1.
1 A. Mei~l~r, Verzeichnis d. "!iederoster1·. Ortsnam.en 168 emendoval Eolvespah na Uolvespah
a hledá JeJ spolu s poto~y W•esah a Winterpah u Ollernbachu, viz O. Kaemmel, Die Anfiinge
255. M. Vancsa, Geschwhte I, 139 hledal Wolfsbach u Seitenstetten vlastnictví bratří mohlo
ležet i u Mattersdorfupři poto~u Wolfsbach, Vulkabach (maď. For;osfertes), tak Urlcundenb.
v. Burgenl. I, l. K. Lechner (M1tt. d. Inst. f. 6sterr. Geschichtsf. 60, 1952, 92) hledal Eolvespah
v Unter Wolfsbachu u Neulengbach, H. Mitscha-Marheim (Blg. Heimatblatter 14 1952
2 150 n.) pomýšlel na Wolfsbach-Kittsee, E. Moór, Westungarn 107 uvažoval o Wulka ('Wulka:
prodersdorf?).
4
Karel, král Franků a Langobardů a patricius římský\ potwzuje lclášteru Kremsmiin
steru darování Tassila, vévody Bavorů, a to v Traungau Sulzbach a Sipbach, Leonbach
a zemi mezi oběma I pfami, dekanii Slovanů spravovanou aktory Taliupem a Sparunou
a třicet Slovanů na Dietachu se zemí příslušející k dekanii, jak stanovili Physso a biskup Císař Karel Vel._ rozsuzttje spor mezi akvilejským patria?·chou Maxentiem a solno
Arn aj.; d.ále zemi, kterou Slované bez Tassilova svolení obdělávali mezi Dietachem hradským arcibiskupem Arnonem o hranice obou provincií: předchůdce JJ
