Volnočasové aktivity seniorů žijících v domácím prostředí

73 Pages·2012·0.67 MB·Czech

Univerzita Palackého v Olomouci
Filozofická fakulta

Katedra sociologie a andragogiky

Volnočasové aktivity seniorů
žijících v domácím prostředí

Bakalářská diplomová práce
Libuše Jelínková

Vedoucí práce: Mgr. Andrea Brožová Doubková
Mladá Boleslav 2012
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní
veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.
V Mladé Boleslavi dne 5. 3. 2012
OBSAH:
ÚVOD ....................................................................................................................... 4
1 Teoretické vymezení problematiky........................................................................ 6
1.1 Senior .............................................................................................................. 6
1.2 Stáří a stárnutí ................................................................................................. 8
1.2.1 Kalendářní stáří ...................................................................................... 11
1.2.2 Biologické stáří ...................................................................................... 12
1.2.3 Sociální stáří .......................................................................................... 13
2 Příprava na stárnutí .............................................................................................. 17
2.1 Institucionální zabezpečení přípravy na stárnutí ........................................... 20
2.1.1 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007 ....... 24
2.1.2 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 ....... 26
2.2 Projekt Zdravé stárnutí .................................................................................. 27
3 Volnočasové aktivity ........................................................................................... 30
3.1 Přínos volnočasových aktivit pro seniory ..................................................... 30
3.2 Druhy volnočasových aktivit ........................................................................ 33
3.2.1 Pohybové aktivity .................................................................................. 34
3.2.2 Psychické neboli duševní aktivity .......................................................... 36
3.2.3 Sociální aktivity ..................................................................................... 38
4 Postup mapování .................................................................................................. 40
4. 1 Vymezení oblasti sběru dat .......................................................................... 41
4.1.1 Město Mladá Boleslav ........................................................................... 42
4.1.2 Město Frýdek - Místek ........................................................................... 43
4.2 Vytipování organizací ................................................................................... 44
4.3 Hypotézy ....................................................................................................... 47
5 Analýza získaných údajů ..................................................................................... 48
5. 1 Průběh dotazníkového šetření ...................................................................... 48
5. 2 Dotazníkové šetření ..................................................................................... 48
5.3 Ověřování hypotéz ........................................................................................ 62
ZÁVĚR ................................................................................................................... 63
ANOTACE ............................................................................................................. 65
ANNOTATION ...................................................................................................... 66
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ................................................................... 67
Příloha: .................................................................................................................... 70
3
ÚVOD

Dostali jsme se do situace, kdy stáří zaskočilo nejen nepřipravené jedince,
ale celou společnost, bohužel nepřipravenou společnost.
Už nejde jen o prosté prodloužení věku jedince, ale o to, aby tyto získané
roky byly prožité kvalitně, ve zdraví fyzickém i psychickém. Zdá se, že to je
základ řešení daného problému. Domy seniorů, domy s pečovatelskou
službou a další podobná zařízení už kapacitně nestačí, roste potřeba udržet
seniory co nejdéle v dobré kondici v domácím prostředí.
Většina literatury zabývající se problematikou seniorů se však zaměřuje na
seniory více či méně závislé na cizí pomoci. Zdá se, že jen malá pozornost
je věnována aktuální potřebě využívání volného času seniorů žijících
v domácím prostředí, kteří jsou již v důchodu. Pozornost se nevěnuje ani
přípravě na období odchodu do důchodu seniorů budoucích. Zájem
společnosti se soustřeďuje především na seniory v péči sociálních zařízení,
jak tráví svůj život nezávislí senioři v domácím prostředí, je dosud stále na
okraji její pozornosti.
„Každý člověk, tedy i stárnoucí, má být aktivní a programově pečovat o
osobní aktivitu. Je to nejlepší prevence, a zároveň náplň stáří. Je žádoucí
udělat vše pro to, aby stárnoucí a starý člověk mohl co nejdéle a aktivně žít
ve svém domově. Redukovat problém zabezpečení starých lidí na resort
zdravotních a sociálních služeb je nesprávné. Tyto resorty mají svá
specifická poslání.“1 Tento citát do jisté míry vystihuje hlavní myšlenku
práce.
Práce se zabývá zmapováním nabídky volnočasových aktivit pro nezávislé
seniory žijící v domácím prostředí. Široká a finančně dostupná nabídka
volnočasových aktivit pro tyto seniory jim umožní smysluplně vyplnit volný
čas, který jim vzniká po odchodu do důchodu. Aktivity napomáhají udržení
jejich fyzické a psychické kondice a umožňují tak posouvat jejich potřebu
cizí pomoci směrem k vyššímu věku.

1 Haškovcová 1990, s. 125
4
Znalost nabídky volnočasových aktivit je pro seniory stejně důležitá jako
jejich rozsah, kvalita a cena. Zmapování a vyhodnocení stavu nabídky
volnočasových aktivit pro seniory ve dvou městech s rozdílným přístupem
k jejich organizování může být přínosem pro organizace, které se zabývají,
nebo chtějí zabývat organizováním těchto aktivit.
V teoretické části jsou definovány základní pojmy vztahující se k tématu
práce (stáří, zdravé stárnutí, volnočasové aktivity atd.). Je zde vymezen také
teoretický rámec dané problematiky a popsána opatření, která již byla
v rámci Evropy a České republiky učiněna.
Praktická část BP se zabývá nabídkou volnočasových aktivit pro seniory ve
dvou městech. Ta je zjišťována formou dotazníku, který byl rozeslán
organizacím v těchto městech, nabízejícím volnočasové aktivity pro seniory.
Současně je předmětem zkoumání i způsob organizování těchto aktivit.
Rostoucí počet seniorů vyvolává situaci, která v historii Evropy ani České
republiky nemá obdoby. Současná společnost nemá od koho převzít
zkušenosti s řešením, musíme si pomoci sami. Řešení hledá celá Evropa.
„Lidí, kteří se v současné době dožili poměrně vysokého věku, je dnes
skutečně tolik, jako v minulosti ještě nikdy, a to absolutně i relativně.“2
Proto je nutné, aby se do řešení této problematiky zapojila celá společnost.
Cílem této práce je tedy ukázat alespoň na malém vzorku naší společnosti,
kudy vede cesta ke zkvalitnění života seniorů a kde a v čem jsou určité
překážky a nedostatky.

2 Wolf 1982, s. 21
5
1 Teoretické vymezení problematiky
Stárnutí obyvatelstva je v dnešní době často diskutované téma. Patří k němu
rovněž kvalita života seniorů. Touto situací se začíná zabývat nejen
odborná, ale i laická veřejnost. Ke kvalitnímu životu seniorů patří jeho
aktivní prožívání. Už nestačí pečovat pouze o zdraví seniorů, pozornost se
obrací také k možnostem aktivního prožívání života a smysluplného využití
volného času v důchodu. Tomu by měla napomoci nabídka volnočasových
aktivit, ze které by si senioři mohli vybrat a která by je zaujala. V poslední
době se nabídkou volnočasových aktivit začínají zabývat nejen města a obce
v rámci svého komunitního plánování, ale i další organizace. Chceme-li se
tématem volnočasových aktivit pro seniory zabývat, je potřeba si přiblížit
pojmy, které jsou s tímto tématem spojeny.
1.1 Senior
„Obsahové vymezení pojmu "senior" je v zásadě dvojího druhu. Užívá se
v návaznosti na národní důchodové systémy k označení osob, které jsou ve
věku stanovené věkové hranice odchodu do starobního důchodu a starší,
nebo podle definice OSN, která uznává ve svých materiálech věkovou
hranici 65 let jako hranici stáří.“3
„Další varianta rozděluje lidi starší 65 let na kategorie třetího věku a
čtvrtého věku. „Třetí věk“ označuje aktivní a nezávislý život ve stáří,
zatímco „čtvrtý věk“ znamená období, kdy je člověk při zajišťování
základních potřeb odkázán na druhé.“4
Většina veřejnosti, internet a média používají pojem senior pro ty, kterým
vzhledem ke kalendářnímu věku vznikl nárok na starobní důchod.
Pro účely této práce budeme vycházet z významu slova senior – jedinec,
který je ve starobním důchodu a je aktivní a nezávislý, tedy senior třetího
věku. Společnost tyto jedince považuje za staré, přitom člověk odcházející

3 Usnesení vlády ČR, část III. Důvodová zpráva. MPSV.
4 Hamilton 1999, s. 20
6
do důchodu se ještě cítí plný sil. „Společnost očekává, že lidé po šedesátce,
se budou chovat v zásadě klidně a usedle. Není proto překvapením, že
odchod do důchodu se považuje za znak počátku stáří.“5
Historicky bylo pravidlem, že když se člověk dočkal důchodu, už byl starý.
Jenže doba se změnila, prodloužila se střední délka života, lidé se dožívají
vyššího věku a dá se říct, že většina seniorů se dožívá důchodu ve zdraví.
„Staří lidé jsou funkčně stále schopnější – tělesně i duševně. Tato plasticita
se historicky projevuje nejen stále se prodlužující průměrnou délkou života,
ale i tím, že dnešní mladší staří jsou na tom celkově mnohem lépe než stejně
staří lidé v minulé generaci. Dnešní sedmdesátníci jsou například tělesně a
duševně stejně zdatní jako pětašedesátníci, nebo dokonce jako šedesátníci
před 30 lety.“6
Společnost se zaměřila na to jak prodloužit život, ale pozapomněla na to, jak
tyto získané roky smysluplně naplnit. Při adaptaci na nový způsob života
v důchodu hraje významnou roli vztah seniorů k druhým lidem, k
partnerovi, k vlastním dětem, vnoučatům a jejich rodinám, k přátelům,
vrstevníkům. Tyto vztahy odchodem do důchodu mění svoji kvalitu, ale
nezanikají, naopak nabývají na významu. Pro seniora je důležité, když se
má s kým podělit o své problémy.
„Základní strategií seniorů je „být aktivní jako dříve“, „dělat to co
normálně“, to znamená starat se o domácnost, rozvíjet kontakty a vztahy se
svými blízkými, angažovat se v životě dětí, být užiteční druhým, věnovat se
zájmům a koníčkům, sledovat dění ve společnosti, eventuálně chodit do
práce či se vzdělávat.“7
Cítí-li senioři, že se na ně okolí nedívá s úctou, ale spíše s odporem a
pohrdáním, vidí-li, že s nimi společnost nepočítá, nic od nich neočekává,
ztrácí pro ně život smysl. Jestliže senioři přestanou mít pro co a pro koho

5 Hamilton 1999, s. 19
6 Gruss 2009, s. 12
7 Sýkorová 2007, s. 213
7
žít, ztrácejí i motivaci a propadají depresím. Nevidí žádnou budoucnost,
uzavírají se do sebe a tráví prodloužený čas života pasivně na pohovce nebo
v křesle koukáním do stropu a „čekáním na smrt“. Takto pak rychle
„zestárnou“ a ze zdravých a aktivních seniorů se stávají nemocní, na cizí
pomoci závislí lidé.
„Naprostá většina seniorů je schopna se sama o sebe postarat. S rostoucím
věkem přibývá fyzických i duševních omezení z důvodů fyziologického
stárnutí, ale i vlivem společenských stereotypů. To se odráží na pasivitě
starých a stárnoucích lidí, kteří se bojí učení nových dovedností i zapojování
do nových aktivit. Například fyzická aktivita snižuje pravděpodobnost
úrazů. Trénink paměti a další duševní aktivity dokážou zabránit rozvoji
demence nebo ho zpomalit. Sociální kontakty a pocit potřebnosti a
užitečnosti snižují výskyt deprese a psychiatrických onemocnění.“8
Pojem senior je tedy velmi úzce spjat s pojmem stáří je tedy důležité
vysvětlit též význam tohoto pojmu.
1.2 Stáří a stárnutí
„Stáří není nemoc ani zásluha, stáří je logický a zákonitý stav, stejně jako
mládí. Není ničím jiným než kusem života. Má snad jedinou vlastnost, že se
v něm koncentrují dobré životní zkušenosti, ale i chyby, které se jakoby
zhmotní, vydestilují. Zdravotní stav a fyzická kondice se snižují, takže i
psychická složka se tvaruje jiným způsobem. Je to stadium, kdy je člověk
relativně už oslabený, protože ne všechny životní zkušenosti jsou těmi, které
ho posilují.“9
„Protože většina lidí ve vyspělých společnostech dnes vystupuje ze
zaměstnanecké role v šedesátém až šedesátém pátém roce svého
chronologického věku, je nejčastější hranice odchodu do důchodu, tj.
chronologický věk šedesát pět, obecně přijímána za dolní hranici stáří. (Jako
první stanovil věk šedesát pět let jako hranici odchodu do důchodu

8 Zdravé stárnutí. SZÚ
9 Motejl, Stáří není nemoc ani zásluha
8
Bismarck v roce 1822.) Je přijímána za tuto hranici bez ohledu na to, že
někteří šedesátipětiletí a starší plní i nadále své zaměstnanecké role, že se
žení a pečují o své závislé děti. Je přijímána, přestože se mnozí příslušníci
této sociální kategorie starými vůbec necítí a jako staří se také nechovají.
Věk šedesát až šedesát pět let je chápán jako hranice stáří nikoli
individuálního, ale stáří jako jevu sociálního.“10
Člověk v produktivním věku na stáří moc nemyslí. Nemá na to čas, nemá
potřebu na stáří myslet a dá se říci, že se dokonce myšlence na stáří vyhýbá.
Je to dáno taky tím, že současná společnost má spíše negativní postoj ke
stáří. A člověk označovaný společností jako starý se s tímto musí vyrovnat.
Na tom, jak to udělá, závisí jeho další budoucnost.
„Všechno živé stárne, avšak jenom člověk si svoje stárnutí uvědomuje.
Průběh lidského stárnutí závisí do značné míry na tom, s jakými pocity je
člověk očekává, jak reaguje na nastalé změny a jak se s nimi dovede vnitřně
vyrovnat. Jsou doklady o tom, že strach ze stárnutí nebo nepřiměřená
subjektivní reakce na změny, které jsou normální a nevyhnutelné, může
způsobit větší škody na duševní i tělesné kondici než vlastní proces
stárnutí.“11
O stárnutí lze tedy hovořit jako o postupně nastupujících nezvratných
změnách, které nastávají v živém organismu, postupně jej omezují a
oslabují jeho funkce. Tento proces je dán geneticky a je ovlivňován
životním prostředím jedince a jeho životní cestou. Proto také lidé nestárnou
stejně, život každého jedince probíhal jinak a v jiných podmínkách. Dá se
tedy říci, že každý má i svůj odlišný program stárnutí. Nástup stáří je tedy
individuální záležitostí.
„Stárnutí přináší zhoršení tělesného i duševního stavu. Tento proces bývá
individuálně variabilní z hlediska času, rozsahu i závažnosti projevů. Proces
stárnutí závisí na interakci dědičných předpokladů a důsledků různých vlivů

10 Wolf 1982, s. 210
11 Wolf 1982, s. 163
9
prostředí, které se v organismu stárnoucího člověka postupně
nahromadily.“12
Nástup stáří není pro jedince lehkou záležitostí a není jednoduché vyrovnat
se s myšlenkou, že je člověk starý. Smířit se s tím, že se člověk stává pro
společnost nepotřebnou zátěží, přijmout tento, ve společnosti často
převažující názor, je pro jedince zvlášť obtížné. Záporný pohled společnosti
na stáří a stárnutí se jen těžko překonává a mění. Zlepšit nástup a průběh
stárnutí by mělo v poslední době prosazované doporučení, začínat
s přípravou na stáří dlouho před tím, než se přihlásí jeho první příznaky.
„Stárnutí a stáří je jevem celospolečenským i individuálním. Stáří je nejen
kategorií biologickou a medicínskou, ale především kategorií politicko-
ekonomickou a společenskou. Je třeba uznat a respektovat stárnutí a stáří,
a to nikoliv jako nežádoucí a mnohdy obávaný fenomén, ale jako normální
součást života a jako období, kdy stále pokračuje rozvoj lidské osobnosti.
Zajištění stárnutí a stáří představuje celý komplex opatření k zajištění
adekvátní úrovně potřeb stárnoucí populace, počínaje zdravotní péčí,
podporou rodiny, sociálním zajištěním, bytovou politikou, školstvím,
kulturou, společenským životem aj. Ta se odvíjejí zejména v těchto
rovinách: státní, veřejnoprávní, obecní, soukromé a individuální. Tyto
roviny zabezpečení stárnutí a stáří musí být vhodně kombinovány tak, aby
působily ve vzájemných souvislostech.
Dosavadní poznatky o problematice stárnutí a stáří a přípravy na ně
umožňují formulovat některé principy pojetí přípravy na stáří. Proto je
potřebné přijmout a rozvinout ucelený program přípravy na stáří, orientovat
celospolečenský zájem na problematiku stárnutí a věnovat zvýšenou
pozornost státních orgánů, společenských organizací, sdělovacích
prostředků, obcí, komunit i jednotlivců otázkám stárnutí, problémům
a potřebám seniorů a vytváření podmínek pro aktivní stárnutí.“13

12 Vágnerová 2000, s. 448
13 Usnesení vlády ČR, část III. Důvodová zpráva. MPSV.
10